Časopis Naše řeč
en cz

Z 23. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Vladimír Mejstřík

[Short articles]

(pdf)

-

Ve 23. sešitě „Slovníku spisovného jazyka českého“ (dále SSJČ), vydaném na začátku letošního roku (s vročením 1963), nalezneme zpracování slov přehlasovati — přívlastkový.

Už v poznámkách k 22. sešitu jsme upozornili na úpravu v kodifikaci tvarů sloves 1. třídy s infinitivem na -ci. „Slovník“ zaznamenává ve shodě se současným územ jako hovorové infinitivní podoby na -ct. 23. sešit nově kodifikuje tyto podoby u následujících sloves: přepéci, připéci — inf. hovor. přepéct, připéct (ob. přepíct, připíct); přeříci se — hovor. přeříct se; přetéci, přitéci — hovor. přetéct, přitéct (ob. přetýct, přitýct); přetlouci — hovor. přetlouct, převléci — hovor. převléct (ob. převlíct); přiobléci — hovor. přiobléct (ob. přioblíct). U slovesa přemoci jsou uvedeny vedle hovorového infinitivu přemoct i hovorové tvary 1. osoby jedn. čísla a 3. osoby mn. čísla přít. času přemůžu, přemůžou (vedle tvarů přemohu, přemohou). Rozkazovací způsob u slovesa přemoci má v spisovném jazyce pouze tvar přemoz (v běžně mluveném jazyce se vyskýtá také tvar přemož, popř. nářečně omezený tvar přemoc; o rozšíření a platnosti těchto tvarů přinese Naše řeč zvláštní článek).

SSJČ doplňuje a zpřesňuje tvaroslovnou kodifikaci i u dalších sloves; často je to dáno tím, že školní vydání „Pravidel českého pravopisu“ z roku 1958 (dále ŠP) a školské mluvnice neuvádějí ve svém nutně omezeném výběru slov a tvarů slova méně frekventovaná, slohově příznaková atp., někdy ani ne všechna dosti běžná slovesa předponová. Dvojí tvary rozkazovacího způsobu uvádí SSJČ u těchto sloves 4. třídy: přehustit, přihustit — přehusť, přihusť i přehusti, přihusti (podle slovesa hustit v ŠP); překlestit — překlesť i překlesti (trpné příčestí překleštěn i překlestěn); přemostit — přemosti i přemosť; přepěstit — přepěsti i přepěsť; přibrzdit — přibrzdi i přibrzď (ŠP nemají dvojtvary ani u základního brzdit). — U sloves přesát, přisát zní trpné příčestí přesát, přisát i přesán, přisán (v ŠP u základního slovesa sát je uvedeno trpné příčestí jen sát, ale podst. jm. slovesné sátí i sání). Sloveso přišpičatit má dvojtvary trpného příčestí přišpičatěn i přišpičacen (v ŠP u špičatit tvary trp. příč. uvedeny nejsou).

Ve shodě s územ byl zaznamenán dvojí rod u podstatného jména přípoj (v ŠP pouze rod mužský); ženský rod je zvláště častý v odborných spojeních vlaková, autobusová přípoj.

Srovnáme-li hesla s předponou pře- v „Příručním slovníku jazyka českého“ (dále PS) se SSJČ, vidíme dnes zcela zřetelný ústup v užívání této předpony u přídavných jmen. Jen málo přídavných jmen s předponou pozůstalo v SSJČ bez stylistického nebo frekvenčního omezení (např. přelaskavý, přemnohý, přenádherný, přenešťastný, přeochotný, [114]přeopatrný, přepečlivý). Většina přídavných jmen tohoto slovotvorného typu se vyskytuje dnes jen řidčeji (přehlučný, přehorlivý, přelehký, přemladý atp.), část jich zastarává (přechvatný, přemilený, přemilý aj.). Některá z adjektiv se uplatňují pouze jako prostředky knižní — zvláště ta, jejichž výchozí základ už sám má knižnější charakter, jako např. přelahodný, přeladný, přehoroucí, přehojný. Někdy jde u přídavných jmen tohoto typu v některých významech o citové zabarvení (přehloupý, přeostrý). — U sloves lze naopak ve „Slovníku“ pozorovat, že předponová slovesa s předponou pře- jsou velmi živým prostředkem zejména v tvoření odborných názvů. Proti PS přibyla ve 23. sešitě slovesa přehltit (technický termín: přehltit zařízení, motor, dopravník, tj. ‚dodat mu větší množství materiálu, paliva ap., než může zpracovat nebo spotřebovat‘; PS má jen zř. přehltnout s neodborným užitím), přesystemizovat (veř. spr.), přetechnizovat, řidč. přeskladnit (zemědělský termín: přeskladnění osiva).

I v 23. sešitě se ukazuje, že jména prostředků a nástrojů tvořená příponou -dlo jsou dnes mezi speciálními odbornými názvy stále řidší. Překulovadlo je méně časté než zemědělský termín překulovač, slovo přehřívadlo je nahrazeno technickým termínem přehřívák, překlápědlo, zaznamenané v PS, už v SSJČ uvedeno není (SSJČ má jen dvouslovný technický termín překlápěcí zařízení). — Zastarává název přemykač (u psacího stroje), je nahrazován průhlednějším termínem přeřaďovač. V motorismu dáváme přednost jednoslovnému termínu převodovka před zastaralým dvouslovným pojmenováním převodová skříň.

PS uváděl vedle přídavného jména přechodný jako rovnocennou lexikální (a slovotvornou) dubletu měkké přídavné jméno přechodní. SSJČ hodnotí podobu přechodní (podle literárních dokladů z Nerudy, A. Nováka. Merhauta) jako poněkud zastaralou.

Z pracovního, popř. slangového vyjadřování jsou zaznamenány v SSJČ výrazy přehradář (stav. slang.) a přípravkář (škol. slang. ‚absolvent, resp. účastník přípravky‘; slovo přípravka však slangové není). — Slangové je přehodit ve významu ‚změnit, jinak nařídit technické zařízení‘: přehodit výhybku (odb. přestavět), přehodit rychlost (odb. motor. zařadit). — Spojení přemluvit, přemlouvat film (do češtiny, česky) je výraz filmařského slangu; doporučuje se užívat sloves dabovat, popř. přetlumočit, přetlumočovat.[1] Slangové vyjádření přetočit (čepy, válce) má spisovný ekvivalent přesoustružit. — Jako prostředky publicistického stylu jsou hodnocena spojení přechod na družstevní způsob hospodaření, přejít na nové metody (práce), přejít na více stavů (v textilní výrobě).

Příslovce přirozeně (ve významu ‚samozřejmě, ovšem‘) bylo kdysi pro svůj původ (jde o sémantický kalk z němčiny, natürlich) stíháno brusičskou kritikou; doporučovaly se zde jako jedině správné výrazy zajisté, ovšem. SSJČ hodnotí toto slovo (např. ve spojeních o to mu přirozeně nejde, přirozeně z toho má radost) jako prostředek hovorového spisovného stylu.

Předložkový výraz za příčinou (v platnosti nevlastní předložky) se někdy objeví v knižní a odborné řeči (a v projevech ji napodobujících); je příliš papírový[2] zvláště ve spojeních typu za příčinou nemoci zavřeno (místo pro, kvůli), nebo i významově nepřesný, nezřetelný: za příčinou studia odjel do ciziny (místo za účelem, chceme-li užít zhuštěného, kondenzovaného vyjádření). — [115]Předložkové výrazy u příležitosti, při příležitosti, např. u příležitosti oslav státního svátku, pociťujeme jako prostředky knižní, slavnostní, užívané jen v oficiálních projevech; mnohdy postačí užít pouhé předložky při (při příležitosti narozenin — při narozeninách). — Užití předložky přes ve významu ‚umístění, poloha na druhé straně něčeho‘, např. sedět přes stůl, chlévy jsou přes dvůr, prodávat pivo přes ulici, hodnotí SSJČ jako obecně české.

[1] Srov. Fr. Daneš, Dubbovati, Naše řeč 34, 1950, s. 116.

[2] Havránkova-Jedličkova Česká mluvnice, 1963, s. 307, jej považuje za zastaralý.

Naše řeč, volume 47 (1964), issue 2, pp. 113-115

Previous Antonín Tejnor, Vladimír Ženatý: Z časopisů a novin

Next Radoslava Brabcová: K jazyku deníku Svoboda