Vrstevník, rovesník

[Short articles]

(pdf)

-

K výkladu v »N. Ř.« 2, 266 n. nám oznamuje p. Jos. Pustka, řed. měšť. školy v Pol. Ostravě, že lidé stejného věku na Místecku slovou rovesníky. Slovo rovesník s tímto významem je dosti rozšířeno; na Lašsku je v souvislosti s pol. rówieśnik, na Valašsku se sloven. rovesník (vedle řidšího vrstovník); také v ruštině je se stejným významem rovésnik s přídavným jménem rovésnyj (říká se také svérstnyj, svérstnik). Jsou i jiné tvary příbuzné se stejným významem: z Moravy známe slova rovesek (je to obměna původnějšího rovesník), rovňák, rovník, ze Slovenska rovenník (pol. rówiennik); někdy bývá význam i poněkud širší, tak že na př. uvedená zde slova polská a ruská, z části i moravská, znamenají i lidi stejného stavu, stejného zaměstnání a pod. Slovo rovesník (s rus. příd. jménem rovesnyj) dokazuje, že bývalo podst. jm. rovo (jihoslov. ravo), 2. p. rovese (jako bývalo na př. oko očeše, slovo slovese, tělo tělese, nebo nebese a j.), které znamenalo »rovnost, stejnost«.

Od p. Bedř. Fialky, řed. gymn. v Kroměříži, rodilého Frenštátčana, máme zprávu, že Frenštátčané a Valaši pod Radhoštěm říkají rovesník a vedle toho řidčeji vrstevník: ale »vrstevníky« mohou býti nazváni i lidé, kteří žijí v téže »vrstvě« časové, na př. děd s vnukem.

Naše řeč, volume 3 (1919), issue 1, p. 23

Previous Antonín Kotík: »Vížiti«?

Next V. Kle.: Wilsonovo město?