Časopis Naše řeč
en cz

Slovesná kategorie výsledného stavu v dnešní češtině

Karel Hausenblas

[Články]

(pdf)

-

1. Úloha slovesa ve větě je velmi rozmanitá a soustava jeho tvarů bohatá. Dějových příznaků a souvislostí, do nichž bývá děj zapojen, je velice mnoho. V jazycích jako čeština se vyjadřují především slovesem, a to jednak lexikálně (volbou slovesa určitého významu), jednak celou řadou prostředků, které nazýváme gramatickými. Ty jsou trojího druhu: (1) tzv. jednoduché tvary slovesné, např. aktivní infinitiv slyšet; (2) tzv. složené (opisné) tvary slovesné, např. pasivní infinitiv být slyšen; (3) jisté syntaktické konstrukce, v nichž je sloveso (některé z jeho tvarů) složkou, např. neosobní konstrukce z osobních tvarů slovesa být + infinitivu + 4. pádu podstatného jména: je slyšet hudbu.

Hranice mezi jednotlivými typy není ovšem vždy zřetelná, zvláště mezi (2) a (3) je víceméně plynulý přechod. Patří sem např. spojení se slovesy „modálními“ nebo „fázovými“: spojení jako měl mlčet nebývají obyčejně počítána mezi „složené tvary slovesné“, ale přitom často bývají ve větě považována za jeden větný člen. Ještě méně často se považuje fázové začal v Začal provolávat slávu za pomocné sloveso a začal provolávat za „složený slovesný tvar“, avšak jal se v Jal se provolávat slávu povahu pomocného slovesa zcela nepochybně má, samostatně se tvaru jal se v nové češtině vůbec ani neužívá. Ještě méně určité jsou ovšem hranice mezi konstrukcemi typu (3) a spojeními volnými.

V mluvnické literatuře o slovese a slovesných kategoriích[1] se tradičně věnuje mnohem více pozornosti „vlastním“ tvarům slovesným a kategoriím „základním“, nejvíce gramatikalizovaným (jako je čas, slovesný rod a způsob) a pro jazyk nejvíce typickým (jako je pro slovanské sloveso vid). S ostatními se nakládalo různě: zčásti se přiřazovaly k některé kategorii základní (jako fázovost průběhu děje k vidu; [14]ještě dnes se násobenost nejednou zahrnuje do vidu, ač v základě jde o dvojí různou charakteristiku děje). Výklad o tvarech výsledného stavu, jako např. je uklizeno, o nichž budeme dále hovořit, bývá zase zčásti připojen k výkladu slovesného rodu (pasíva), zčásti zase k slovesnému času (typ mám uklizeno), jiné kategorie bývají zase jakožto negramatické odkazovány do výkladů lexikálních a donedávna poměrně zanedbávány.

Po zpracování „klasických“ kategorií ve velkých monografiích, jako jsou o slovesném rodu zvláště Havránkova „Genera verbi v slovanských jazycích“ (1928, 1937) a řada prací o vidu, nejnověji Fr. Kopečného „Slovesný vid v češtině“ (1962), se ukazuje potřeba vyložit i kategorie ostatní a ukázat jejich místo v systému. A tu se jednak věnuje pozornost různým významům vyjadřovaným skupinami sloves předponových,[2] jednak se zkoumají kategorie, které stojí mezi lexikálními a gramatickými.[3] A konečně je tu oblast oněch kategorií „přidružených“, které mají nebo někdy se jen zdají mít povahu gramaticky méně vyhraněnou. (Nejnovější směry jazykovědného bádání ukazují, že není třeba se bát chápat jevy gramatické dostatečně široce: jde o to, popsat a vyložit všechny v tom či onom rozsahu pravidelné vyjadřovací způsoby, při nichž se užívá prostředků formálně charakterizovaných.) O jedné takové kategorii, která — jak se ukáže — patří vlastně k základním, zde stručně pojednáme.

2. Slovesa vyjadřují děje v nejširším smyslu, tj. činnosti a jiné procesy (také změny stavů), dále stavy i některé vztahy (i ty, jak správně připomíná Isačenko,[4] jsou „stylizovány“ jako děje, srov. A rovná se B, A zahrnuje C). Stavy, které je možno v jazyce vyjádřit i jiným slovním druhem, např. podstatnými jmény (únava, rozkoš), se vyjadřují slovesně jednak jednotlivými slovesy, např. lituji, trpím, zvanými stavová, jednak spojením sloves s jinými slovními druhy, např. jsem hladov, nacházím se v (trapné) situaci, jsem po služ[15]bě, ale vedle toho i některými tvary sloves jinak (primárně) procesuálních, průběhových. Tak se vyjadřuje i druh stavu, jímž je výsledný stav, stav, který je výsledkem předcházejícího procesu: Smlouvu jsme už podepsali, Smlouva už byla podepsána, tedy: Smlouva už je podepsána, Smlouvu už máme podepsánu.[5]

Jde o konstrukce, které obsahují složené slovesné tvary tvořené z tzv. trpného, přesněji z n/t-ového příčestí sloves dokonavých a z pomocných tvarů slovesa být, popř. mít; příčestí je buď v nominativě, 1. pádě, a shoduje se se jménem podmětovým, nebo je v akuzativě, 4. pádě, a shoduje se se jménem předmětovým; tyto slovesné tvary vyjadřují výsledný stav (rezultát) ukončeného, dovršeného děje. Jde tedy o slovesnou kategorii výsledného stavu.[6]

Jako tomu i jinde v jazyce bývá, není ani zde symetrie: Na jedné straně se výsledný stav nevyjadřuje jen tvary s příčestím, srov. Je po všem, Vykoupal se a bylo po únavě, Už má po zkoušce, a na druhé straně vyjadřovat stav není jedinou funkcí n/t-ových příčestí dokonavých sloves. Užívají se vedle toho hlavně ve tvarech s významem průběhovým, a to pasívním: Chodec byl povalen motocyklem a těžce zraněn.

Základní typy jsou v dnešní spisovné češtině tyto:

I A Útrata je zaplacena[7], Pracovna je uklizena

I B (Za útratu) je zaplaceno, (V pracovně) je uklizeno

[16]I C Cíle je dosaženo

II A Host má útratu zaplacenu, Pracovnu mám uklizenu

II B Ten host má už zaplaceno, (V pracovně) mám uklizeno

Typy I jsou prostě výsledkové (nepřivlastňovací), typy II jsou přivlastňovací (vlastník výsledného stavu je podmětem); typy A, B jsou tvořeny od sloves přechodných, typ C od předmětových nepřechodných, typy I A a II jsou osobní konstrukce, typy I B a I C jsou neosobní.

Odchylkou se v nečetných případech objevují příčestí sloves nedokonavých: Je/Mám placeno, vařeno, pečeno… vedle zaplaceno, uvařeno, upečeno. Jde i tu o známý jev, že bezpříznakový nedokonavý tvar supluje za dokonavý, jako při užití slovesných přídavných jmen vařená, pečená, smažená ryba s poukazem na druh přípravy, nikoli na to, že byla provedena. Říká se též v aktivu Já už jsem platil (= ‚zaplatil‘), ne však vařil ve významu ‚uvařil‘. — Jinou odchylkou je to, že se v ojedinělých případech tyto formy tvoří od sloves, která nemají vazbu se 4. pádem: Mám nakázáno počkat zde, Mám poručeno, abych zde počkal… Zatímco se tato slovesa pojí „alespoň“ s infinitivem nebo s vedlejší větou, byl shledán jediný zcela okrajový případ, kdy sloveso má jen vazbu dativní: Havránek (Genera verbi II, 76) uvádí nářeční doklad z Hoška: Máme uškodíno dobytku.

3. Jednotlivým typům se v literatuře ovšem již dostalo výkladu: typům I zvláště při výkladu slovesného rodu,[8] typům II kromě uvedených prací i několikrát samostatně.[9]

V dosavadních výkladech, zvláště o tvarech přivlastňovacích, jsou však ještě mezery (nemluví se např. o jejich vidové stránce, neuvažuje se v celé šíři o souboru tvarů mluvnických časů a způsobů u jednotlivých typů atd.), rozdíly ve výkladech však jdou ještě hlouběji: tak především není jednoty o zařazení těchto konstrukcí. Nejčastěji bývá typ Mám zaplaceno (popř. i další) řazen jakožto „perfektum“ mezi časy [17](tak u Mathesia, Šmilauera, Havránka-Jedličky, Kopečného), někdy s jistými rozpaky, A. Meillet[10] však „perfekta“ probírá obecně mezi „aspekty“ spolu s videm slovanských jazyků, Krupa nejnověji pokládá uvedený typ za zvláštní slovesný rod.

Už to zajisté stačí, aby byly tyto konstrukce podrobeny novému rozboru, ucelenému a zasazenému pokud možno do širokých systémových souvislostí (z toho zde pochopitelně stačíme provést jen část), ale jsou tu ještě otázky jiné. Týkají se také stylové příslušnosti celého typu: je jen hovorový, nebo též čistě spisovný? O bodu posledním potřebujeme stručně promluvit nejdříve.

4. Přivlastňovací formy výsledného stavu jsou nejvíce rozšířeny v jazyce běžného denního styku, a to jak nespisovném (budeme přihlížet hlavně k obecné češtině), tak i hovorovém. Pokud jde o vyjadřování spisovné, nelze však tvrdit, že tyto formy jsou na hovorovou češtinu omezeny. Některé jsou sice spisovné češtině cizí, např. Já to mám ve chvilce zabalený, Měl sem ho (soupeře) zatlačenýho do rohu, avšak předmětové konstrukce, v kterých se vyskytuje trpné příčestí neadjektivizované, např. Každou knihu mám zabalenu do modrého papíru, mají výrazně spisovný charakter, neboť ani v hovorové češtině se příčestí, tj. jmenné podoby, běžně neužívají. Lze říci, že — necháme-li stranou případy výlučně nespisovné — výsledkové tvary jsou hojně rozšířeny v češtině neodborné (ale ani oblast odborného stylu jim není nepřístupná). Daleko nejčastější příležitost k jejich užívání je v situacích běžného dorozumívacího styku o jevech blízkého okolí, ale ani v jiných situacích nejsou řídké. Srov. několik spisovných příkladů z různých slohových oblastí:

Všechny dluhy už má splaceny.

V Domě módy mají v sobotu zavřeno, ale v neděli otevřeno.

Jan má od dědečka slíbeny k vánocům lyže.

V akci Z máme odpracováno 100 brigádnických hodin.

Pro děti máme přichystáno jedno velké překvapení.

Pro nastávající maminky máme připraveny pohodlné a elegantní letní šaty v bohatém výběru.

Pro účastníky zájezdu máme zajištěn nocleh v turistické noclehárně.

[18]Dodali jste nám 10 q koksu, ačkoli jsme měli objednáno 30 q.

V prvním semestru máme letos zapsáno dvě stě posluchačů.

Posluchači musí mít diplomovou práci odevzdánu nejpozději do 1. března.

Celé Smetanovo klavírní dílo máme (tj. v ČSSR) již nahráno na deskách.

Tvarů nepřivlastňovacích se bez omezení užívá v celé oblasti spisovného jazyka. Cílem našeho výkladu je především postihnout soustavu tvarů obojího typu ve spisovném jazyce.

5. Postavení tvarů výsledného stavu v systému. Je třeba omezit jejich místo především v poměru ke dvěma styčným oblastem: jednak k tvarům průběhovým, aktivním a zvláště pasívním (z nichž výsledkové tvary vznikají), jednak ke slovesným konstrukcím se slovesnými přídavnými jmény vyjadřujícími nabytou vlastnost (které zase vznikají z tvarů výsledkových). Tyto souvislosti nám ukazují tabulky na s. 19.

Situace ve spisovném jazyce je složitější než v obecné češtině: spisovný jazyk má navíc složené pasívum (průběhové), osobní a neosobní, a odlišuje způsob vyjádření výsledného, stavu v typech A (s vyjádřeným zasaženým předmětem) od vyjádření nabyté vlastnosti (srov. v tabulce dvojice … je uklizena - je uklizená; … mám uklizenu - mám uklizenou), do jisté míry si však obojí způsob konkuruje (naznačeno šipkami, jaké funkce jednotlivé tvary druhotně nabývají). Spojení pracovna je uklizená není kodifikačními příručkami připouštěno jako spisovné; v běžně mluveném jazyce je však obvyklé, neboť jmenné tvary příčestí — mimo střední rod j. č. — mají ráz knižní a akuzativ/genitiv j. č. vyžadovaný shodou s jménem mužským životným se neužívá vlastně skoro vůbec (neříká se ani nepíše: Toho pacienta máme přihlášena na pátek); to podporuje konkurenci a pronikání tvarů složených, adjektivních (v tabulce na s. 19 naznačeno orámováním přerušovanou čarou a šipkami vedeným od obecné češtiny ke spis. jazyku).

Formy složeného pasíva (průběhového) a příslušné formy výsledného stavu („stavového pasíva“) se zdají homonymními, a také tak bývají vykládány. Nejsou však. Liší se videm: průběhové Pracovna byla uklizena je dokonavé, stavové však není dokonavé. To platí o všech časech. Zvláštní zmínky však vyžaduje prézens: Pracovna je uklizena a V pracovně je uklizeno nemusí vždy být jen stavové, jak se psává. Může dostat též platnost průběhovou (a být dokonavé), avšak jen v historickém, ne aktuálním prézentu:[11] srov. Nakonec všechno dobře dopadne, protivníci jsou usmířeni, útrata je zaplacena napůl rovným dílem a jede se domů. Výsledných forem, právě proto, že nejsou dokonavé, se užívá ve všech třech časech: Po celou dobu okupace bylo vycházení časopisu zastaveno. Říkali, že vycházení časopisu je zastaveno. R. 1939 jistě nikdo netušil, že vycházení časopisu bude po šest let zastaveno.

[19]

V konkrétních situacích může být často užito buď výsledkové formy, nebo také konstrukce vyjadřující nabytý stav: Tak může být oznámeno, že místnost už je uklizena nebo že už je uklizená: z toho však ještě nevyplývá ani totožnost významu, ani gramatické struktury. — Je-li podmětem infinitiv, spojení s adjektivem se neužívá: Vydávat časopis bylo zakázáno. Podobně tomu zpravidla bývá u podstatného jména slovesného: Vycházení časopisu bylo zakázáno (ne: zakázané).

Rezultativní (výsledková) povaha n/t-ového příčestí (která je u něho původní, jak ukázal Havránek v „Generech verbi“) projevuje se výrazně také v tom, že v určitých situacích vystupuje i samo příčestí bez pomocného slovesa, resp. s nulovými pomocným slovesem, v platnosti přísudku (nositele výpovědní platnosti).[12] Jde jednak o dvojčlenné konstrukce typu Večerní představení vyprodáno, Mládeži vstup zakázán, Vše odpuštěno,[13] jednak o konstrukce jednočlenné: Vyprod