Časopis Naše řeč
en cz

Motor o výkonu 3 kW

Eduard Prandstetter

[Články]

(pdf)

-

I

Nadpis článku je vzat ze stylizací obvyklých v technických časopisech. Většinu našich čtenářů nijak nepřekvapí, a přece je v něm spojení, o kterém v našem článku podrobně pojednáme. Nepůjde nám přitom o název veličiny, tj. výkon, a podobně též délka, rychlost, váha, teplota, napětí aj., ani o název měrné jednotky, tj. kW, a podobně centimetr, kilogram, stupeň, volt atp. (i když o nich budeme také mluvit); bude nás zajímat sám způsob vyjádření míry dané veličiny předložkou o s 6. pádem, jeho vznik a rozšíření i srovnání s jinými způsoby vyjadřování míry nějaké veličiny a jejich zhodnocení. Jinými slovy půjde nám o správnost výrazů typu „motor o výkonu 3 kW“, „oblouk o poloměru 240 m“ aj. (tento typ označíme A) a též spojení typu „válec o větším průměru“, „krystaly o velikosti jablka“ apod., v nichž míra není dána číslem určitým (vyjádřeným základní číslovkou), nýbrž neurčitým, vyjádřeným přibližným určením, přirovnáním apod. (typ B). Oba typy spojení se dosud zpravidla vytýkaly jako nesprávné [srov. např. v Trávníčkově Mluvnici spisovné češtiny II, s. 1277, z které je níže citován příslušný odstavec, Slovník Vášův-Trávníčkův v hesle o (4. vyd., s. 1051); Příruční slovník jazyka českého tato spojení nezaznamenává; bez omezení je uvádí teprve Slovník spisovného jazyka českého (II. díl, pod heslem o)].

U staršího (a v kodifikacích připouštěného) způsobu s předložkou o (s 6. pádem) bylo určení míry vyjádřeno spojením číslovky s počítaným předmětem, např. „dům o čtyřech poschodích“, „hra o pěti dějstvích“, „měsíc o třiceti dnech“ aj. Od tohoto způsobu se tedy typ A [66]liší tím, že konkrétní určení míry (množství) je závislé na výraze vyjadřujícím název měřené veličiny (jako velikost, výška, délka, šířka, objem aj.), a ten je tedy spojen s předložkou; např.

(1) Je to silniční most se spojitými hlavními nosníky o rozpětí 75 m, 261 m a 75 m.[1]

U typu B není míra udána v příslušných měrných jednotkách, nýbrž neurčitě (přídavným jménem apod.), např.:

(2) Trhliny v stavbách o malé pevnosti v tahu pocházejí od přemáhání konstrukcí.[2]

Abychom mohli posoudit oprávněnost užití předložky o v obou typech spojení (A, B), je třeba především zjistit, kdy se těchto spojení začalo užívat a v kterých případech, a dále, jak se šířila, neboť podle doby trvání a rozsahu užívání můžeme soudit na míru vžitosti. Je to ovšem velmi obtížné proto, že odborné vyjadřování — a zejména technické — nebylo z příslušné literatury z druhé poloviny minulého století a asi z prvních třiceti let našeho století soustavně téměř vůbec sledováno.

Z několika set dokladů na předložku o s 6. pádem shromážděných v lístkovém slovníkovém archívu Ústavu pro jazyk český jsou na naše spojení tyto čtyři příklady:

(3) Mezi nalezenými zbytky architektonických ozdob jsou kusy sloupu dvojího druhu. Jedny, o průměru 85 cm, zhotovené z pestrého mramoru …[3]

(4) … pořiďte si větší množství malých lístků o síle asi dopisního papíru.[4]

(5) … půl libry stříbra o váze asi osmi uncí.[5]

(6) — parní kotel o zcela solidní váze, nějakých 600 až 700 pudů …[6]

Bylo proto třeba doklady rozhojnit další excerpcí. Teysslerův-Kotyškův Technický slovník naučný (který vycházel v letech 1926 — 1949) má doklady jak na typ A, tak i na typ B. Rovněž v Ottově Slovníku naučném (1888 — 1910) jsme našli další doklady. Pro dobu ještě starší jsme prohlédli prvních devět ročníků (1866 až 1874) časopisu Zprávy spolku architektů a inženýrů v Čechách. [67]V prvních osmi ročnících nebyly nalezeny žádné doklady na typ A (doklady na typ B jsme nehledali). Teprve v 9. ročníku (1874) se vyskytly čtyři doklady, z nichž uvádíme tento:

(7) Středem věže veden jest společný komín nahoře o průměru vnějším 6½ (s. 125).

Čím byly prameny mladší, tím více dokladů přibývalo. Dnes se objevuje naše spojení i v učebnicích pro základní školy, např. v Početnici pro čtvrtý postupný ročník z r. 1956 na s. 113:

(8) Dřevěná nádoba o objemu půl hl naplněná obilím váží 56 kg.

Jungmannův Slovník česko-německý (díl II, z r. 1836), Kottův Česko-německý slovník (díl II z r. 1880 a doplňky) ani Gebauerova Historická mluvnice jazyka českého (díl IV, Skladba, vyd. z r. 1929) se o našem spojení (typ A i B) vůbec nezmiňují. Příruční slovník jazyka českého (dále PS) má v II. díle (N—O) na s. 657 v heslovém odstavci předložky o v třetí významové skupině toto vymezení: „vyjadřuje rozsah, velikost, množství něčeho, zpravidla ve spojení s číslovkami určitými“. Příklady tam uvedené ukazují, že tu nejde o způsob, jehož oprávněnost zjišťujeme, nýbrž o způsob vyjadřování, který v našem článku označujeme jako starší.

V Trávníčkově Mluvnici spisovné češtiny stojí v druhém díle na s. 1277 o užití předložky o v našem významu toto:

„Vyjadřuje ve spojení s lokálem vztah, a to jakost: byt o dvou pokojích …, dům o dvou poschodích, patrech; spis o dvou dílech; drama o třech jednáních; mlýn o trojím složení.

Je to způsob málo živý, nelze ho užíti všudy tam, kde jde o určení jakosti.

Neříkáme např.: děvče o černých vlasech, očích …; člověk o jednom oku; dvůr o velikosti 30 m délky, nebo o délce 30 m …; tělesa o různé teplotě …; dílna o nečetném personálu …“

Slovo jakost v prvním řádku citátu nelze ovšem brát ve významu čistě odborném; zde je míněno v prosté souvislost s tázacím jaký. Pro vyjadřování odborné potřebujeme však určení jiné, takové, které nebude vycházet z pojmu jakosti, ale z pojmu míry, množství. Měrové pojetí má PS (viz znění třetí významové skupiny). Avšak i příklady uvedené v Trávníčkově Mluvnici (viz výše) jsou měrové, neboť udávají množství (pokojů, poschodí aj.).

 

[68]II

Je možno se ptát, proč se toto spojení přes všechno odmítání nejen udrželo, ale i dále šířilo, proč jsou některá spojení, tj. s některými veličinami, častější a hojnější, a jiná naproti tomu méně častá, nebo dokonce vzácná. Bude nás rovněž zajímat, jaký je vztah mezi vyjádřením typu A a jinými způsoby vyjádření téhož měrového významu.

V dnešním odborném vyjadřování se už neužívá příslovcí zdáli, zšíři, zvýši, zhloubi, zvíci a ztloušti (např. silnice 1 km zdéli). Tato příslovce jsou častější ještě ve Zprávách spolku inženýrů a architektů v prvních ročnících (tj. v letech sedmdesátých minulého století), ale v pozdějších pramenech se vyskytují stále vzácněji. Zdá se, že tato příslovce vymizela z odborných projevů už před delší dobou, jednou z příčin tohoto vymizení bylo patrně omezení jenom na šest rozměrových veličin, vesměs délkových, a dále to, že vedle příslovcí existovala mnohem běžnější přídavná jména týchž významů.

Starý je rovněž ten způsob, kdy veličina je udána přídavným jménem (veliký, dlouhý), na němž je závislé příslovečné určení vyjadřující číselně (číslovkou) konkrétně příslušnou míru s udáním měrné jednotky; např.

(9) Sem náleží balón Giffardův, 44 m dlouhý, o průměru 12 m, hnaný šroubem …[7] (10)

Nosníky budou široké 55 m a hluboké 21 m.[8]

Na rozdíl od předchozího způsobu — s příslovci zdéli atd. — je to způsob stále živý. Jeho podstatnou nevýhodou je, stejně jako u příslovcí, že se omezuje jenom na míry délkové. Z přídavných jmen dlouhý, široký, vysoký, hluboký a tlustý se nejčastěji užívá prvních tří. Přídavného jména tlustý se užívá méně, protože odborné vyjadřování dává přednost podstatnému jménu tloušťka. Rovněž se v odborném vyjadřování pro vyjádření tloušťky neužívá přídavných jmen silný, slabý, tenký.[9] Podobně se v odborném vyjadřování jen zřídka užívá přídavného jména těžký ve váhovém významu; vadí zde totiž ta okolnost, že slovo těžký se hodí jen pro ty předměty, které mají [69]větší váhu. Kromě dosud uvedených přídavných jmen se vyskytují, třeba jen velmi řídce, ještě tato přídavná jména měrová: mocný, mohutný, světlý, veliký a vzdálený. I když vyjádření veličiny podstatným jménem má odbornější ráz a je i terminologicky vhodnější, není pochyb o tom, že se uvedené způsoby vyjádření s přídavnými jmény udrží v odborném vyjadřování nadále vedle vyjádření s odpovídajícími jmény podstatnými.

Užití slovesa na vyjádření míry (množství) je omezeno jenom na jedinou veličinu, váhu (vážit), např.

(11) Stroj je více než 12 metrů vysoký a váží 170 tun.[10]

K názvům jiných veličin odpovídající slovesa nemáme.

Při dalších způsobech vyjadřování míry se užívá jmen podstatných. V této souvislosti musíme zdůraznit, že odborné vyjadřování dává přednost tomu, aby fyzikální i jiné veličiny byly pojmenovány jmény podstatnými, nikoli jmény přídavnými, příslovci nebo slovesy, a konečně — a to je zvlášť důležité — i to, že většinu veličin nelze vyjádřit jinak než jménem podstatným.

Nejprve si všimneme vyjadřování s prostým 2. pádem, tj. s vazbou genitivní, např.:

(12) Do skupiny dopravních a nakládacích strojů patří ještě vysokozdvižný vozík typu AV 1522, nosnosti 1500 kg, největšího zdvihu 3000 mm, s různým návěsným zařízením, speciální vidlicí pro velká břemena, jeřábovým ramenem o vyložení 950 mm při nosnosti 1200 kg s ramenem s kleštěmi pro uchopení břemen ze strany aj., a dále …[11]

Při tomto způsobu vyjádření je název veličiny v 2. pádě, závislá číslovka v pádě 2. nebo častěji (při vyslovování) v pádě 1. (nominativ jmenovací). Je to způsob, jak se zdá, po spojeních typu A nejčastější. Poněvadž veličina je vyjádřena jménem podstatným, lze tohoto způsobu zásadně užít pro všechny veličiny. Má ovšem i své nevýhody.

Jednou z nich je skutečnost, že při užití této genitivní konstrukce mohou vzniknout řetězce na sobě závislých 2. pádů, které ztěžují srozumitelnost:

[70](13) Na výrobu jedné kubické stopy kyslíku tlaku šesti atmosfér je zapotřebí 0,1 kWh …[12]

V některých případech není tento způsob tak zřetelný jako spojení s předložkami o, s aj. proto, že 2. pád má ještě mnoho jiných úkonů. Z toho důvodu se mu odborné vyjadřování vyhýbá, jakmile by jeho užití mohlo vést k nejasnosti, k malé srozumitelnosti nebo k jinému výkladu. Tak např. by užití 2. pádu bylo méně vhodné než vyjádření s předložkou o ve větě

(14) Tato nová věž je trojúhelníkového průřezu o straně 3,66 m; je držena ve třech úrovních ocelovými lany o průměru 50 mm. Celková délka lan zakotvených do betonových bloků je 8 km. Konstrukce o celkové váze oceli 660 t je sešroubována z 52 dílů dlouhých 9 m a spočívá na porcelánovém izolátoru s únosností 5600 t.[13]

Zvláště je to zřejmé u těch veličin, které jsou pojmenovány podstatnými jmény slovesnými, jako napětí, … ap. Tak by tomu bylo při užití této konstrukce v následující větě:

(15) Výkonové zatížení 1235 MW je kryto jediným vedením o napětí 300 kW na vzdálenost 80 km.[14]

Spojení vedením napětí by svádělo k chápání ‚vést napětí‘, tedy k chápání dějovému. Naproti tomu spojení s předložkou o je naprosto jasné.

Jindy bývá měrové určení vyjádřeno větně. Název veličiny je pak podmětem, na němž je závislý název předmětu, jehož míru určujeme; míra je vyjádřena v přísudkové části se sponovým slovesem být nebo se slovesy činit, měřit, dosahovat:

(16) Obsah výškové lopaty je 0,5 m3, její výškový dosah podle sklonu výložníku je 5000 až 6000 mm, při vysýpání 2300 až 5000 mm.[15]

(17) Pro stavebnictví má zvláště význam vystavovaný prototyp dumpcaru na podvozku Tatra 111, obsahu 7 m3, s motorem T 111 A o výkonu 180 k, s největší rychlostí na silnici 60 km v hodině, v terénu 4,5 až 25 km v hodině. Vlastní váha vozidla je asi 10 t, nosnost 9 t.[16]

V posledním dokladu je užito několika způsobů vyjádření míry, je proto neobyčejně poučný. Viz také druhou větu v dokladu (14).

[71]Uvedeme ještě příklad na užití slovesa mít:

(18) Železobetonová stěna baterie má tloušťku 10 cm a je armována dvěma sítěmi s oky o průměru 10 mm.[17]

Druhá skupina, vyjádření s předložkou, obsahuje čtyři způsoby: s předložkou v a s a dva s předložkou o. Ve všech je veličina vyjádřena jménem podstatným.

Spojení s předložkou v (s 6. pádem) je nyní poměrně vzácné a vyskytuje se jen u měr délkových a u vah (jiné případy nejsou doloženy):

(19) Torkrét v tloušťce 3 cm se nanáší v úkolu …[18]

(20) Dusací desky ve váze 2 až 3 t mají být z nejlepší ocelolitiny.[19]

Proč se odborné vyjadřování tomuto způsobu vyhýbá, vysvitne jasně z této věty: „Silnice v délce 2 km je nesjízdná“. Slovy v délce 2 km se zde říká, že nesjízdný je úsek silnice, který je dlouhý 2 km, tj. z neurčené délky silnice se tím vyjímá jen její malý úsek. Spojení předložky v (s 6. pádem) s názvem veličiny, číslovkou a měrnou jednotkou má však dvojí významový odstín: jednak může udávat celkový rozměr (tj. silnice je dlouhá 2 km), jednak může vyjadřovat vynětí menší části z většího celku. Odborné vyjadřování ovšem vyžaduje přesnost a jednoznačnost, a proto téměř zcela upouští od užívání předložky v ve spojení s názvem veličiny na označení celkového rozměru a ponechalo ji pro případ druhý, tj. na označení toho, že z většího celku vyjímáme menší část; pro tento případ nemá jinou možnost přesného a přitom stručného vyjádření.

Jako správný způsob vyjádření a vhodná náhrada za spojení typu A (oblouk o poloměru 240 m), popř. typu B (válec o větším průměru) se v jazykových příručkách doporučovalo užití předložky s (se 7. pádem). Např.:

(21) Zcela zvláštním vozidlem pro odvoz zemin je terénní přívěsný vůz s navršeným obsahem 7 m3.[20]

Viz též doklady (14) a (17), s únosností 5600 t, s největší rychlostí na silnici 60 km v hodině. Předložky s se v tomto spojení užívá [72]dosud, ale ne tak často jako předložky o (spojení typu A). Příčinu toho lze snadno vysvětlit. Předložka s totiž obecně uvádí spíše průvodní okolnosti věcí, jejich vnější souvislosti, sounáležitost věcí než jejich podstatnou kvalitu. V odborném vyjadřování se proto této předložky užívá daleko častěji pro vyznačení příslušnosti nějakého předmětu k většímu celku, jako je tomu např. v dokladech (1), tj. „… most se spojitými hlavními nosníky …,“ (12) a (17).

Pokud se ve větě vyskytuje jenom jeden případ užití předložky s, buď s názvem veličiny (izolátor s únosností …), nebo s názvem předmětu (sloupy s hlavicemi …), je význam takové věty zcela jasný. Obtíže nastávají teprve tehdy, máme-li ve větě oba způsoby užití (např. v první větě dokladu 17: dumpcar … s motorem T 111 …, s největší rychlostí … 60 km). V takových případech se v odborném vyjadřování předložka s spojuje s pojmenováním předmětu (… s hlavicemi, s motorem apod.) a pro spojení s názvem veličiny se volí zpravidla způsob jiný, nejčastěji spojení s předložkou o nebo vazba s prostým 2. pádem. Toto vyhraněné užití předložky s v těchto kombinovaných případech lze jen vítat, neboť se tím vyjadřování zpřesňuje. Kdybychom užili předložky s v obou případech, nahromadila by se ve větě jména v 7. pádě, a to by nepřispívalo k zřetelnosti vyjádření. Užitím jiného vyjadřovacího způsobu pro veličiny tedy vyjádření zjasníme a zpřesníme, zejména jsou-li ve větě ještě jiná jména v 7. pádě, jako v tomto příkladu:

(22) Zařízení se skládá z cisternového agregátu na autě Škoda 706, pro obsah 7 t cementu, s vyprazdňovacím šnekem, který je poháněn vlastním motorem vozidla s výkonem 7 t za 14 min.[21]

 Zde by vyjádření … o výkonu … bylo vhodnější. Velmi podivné znění bychom dostali v dokladu (12), kdybychom v něm místo vazby s 2. pádem a předložky o užili jen předložky s; bylo by v něm třináct slov v sedmém pádě místo sedmi v nynějším znění.

Zbývá nám probrat spojení s předložkou o s 6. pádem, a to jednak se starším pořádkem slov, jednak s pořádkem slov novějším. Pro první případ uvádíme doklad velmi starý, protože doklady z novější literatury nejsou:

[73](23) … zkoušky dvou velkých strojů Woolfových: 1. Stroje pracujícího v parním mlýně, o 483 mm průměru malého, 966 velkého válce; …[22]

Pro druhý případ (typ A) vezměme tyto dva doklady:

(24) Hráz o výšce 24 m nade dnem řeky, kterou se vytváří nádrž o obsahu 5 600 000 m3 [23]

(25) V Neptunově loděnici v Roztokách v NDR budou nyní stavět nákladní lodi o výtlaku tří tisíc tun [24]

Při starším způsobu vyjádření stojí po předložce o spojení číslovky s počítaným předmětem a měrnou jednotkou, a pak teprve následuje název veličiny (v 2. pádě). Při způsobu novějším (typ A) se předložka o pojí s 6. pádem názvu veličiny, pak teprve následuje spojení číslovky s počítaným předmětem a měrnou jednotkou (v 2. pádě, nebo při vyslovování zpravidla v nominativu jmenovacím), a tato okolnost je rozhodující pro to, proč odborné vyjadřování od onoho staršího způsobu upustilo, i když se ho užívalo odedávna a v jazykových příručkách byl uváděn jako jedině správný.

Hlavní příčinou úplného zániku staršího vyjadřovacího způsobu v odborných projevech je to, že číslovku stojící ihned za předložkou musíme vyslovovat v příslušném pádě (zde v 6.). Není tu možno užít nominativu jmenovacího, který volíme v jiných případech. Avšak skloňování číslovek označujících velká a složitá čísla, jaká se v odborných projevech psaných i mluvených často vyskytují, má velkou nevýhodu jak z hlediska mluvčího (obtížná vyslovitelnost), tak i z hlediska posluchače (ztížená srozumitelnost). To je zvlášť závažné při vyučování a při přednáškách, prostě při projevech mluvených.

Druhou, na první pohled méně významnou příčinou zániku onoho staršího způsobu je to, že pojmenování veličiny je podstatně vzdáleno od názvu předmětu, s nímž však těsně souvisí.

Věcná posloupnost vyjadřování míry je totiž taková: předmět (např. kružnice, koule, most, věž atd.) nebo jev, stav ap. jako pojem nejdůležitější, základní, je na prvním místě, za ním následuje veličina, jíž se určení míry (množství), číselné hodnoty v příslušných měrných jednotkách týká, potom spojení čísla (tj. míry, hodnoty dané veličiny) [74]s měrnou jednotkou (v písmě vyjádřené obvykle značkou), v které míru veličiny udáváme. Tomuto významovému pořadí zcela vyhovuje novější způsob vyjadřování s předložkou o, dále užití předložky s, popř. v, spojení s prostým 2. pádem názvu veličiny, spojení s přídavným jménem a věty s tvary sloves vážit nebo mít. U vyjadřovacího způsobu s pojmenováním veličiny v 1. pádě klademe na veličinu větší důraz, a proto je název předmětu uveden až za ní. Pokud jde o starší způsob s předložkou o, vidíme, že ten výše uvedené významové pořadí zcela vylučuje [viz doklad (23)].

Ještě větší nesnáze by vznikly v těch případech, kdy se k jedné veličině vztahuje několik číselných údajů, jako např. v dokladu (1). V některých případech by staršího způsobu nebylo možno užít vůbec.

Uvedeným výkladem i příklady je nevhodnost staršího způsobu užití předložky o pro vyjadřování míry jistě dostatečně prokázána. Tím ovšem nechceme říci, že se tohoto způsobu v odborných projevech už vůbec neužívá. Najdou se pro něj doklady i v novější literatuře, ale je jich mizivě málo a omezují se téměř jen na spojení s celými čísly, jejichž vyslovování nečiní potíží, jako např. v tomto dokladu:

(26) Vysokotlaková pára o 120 at přetlaku a 500 °C přehřátí jest zpracována v kondenzační turbíně …[25]

Novější způsob spojení předložky o s 6. pádem názvu veličiny je jediný, který nemá žádnou z nevýhod všech předchozích vyjadřovacích způsobů. To je také hlavní příčina jeho naprosté převahy nad nimi i jeho dnešní rozšířenosti.

 

III

Nakonec si všimneme ještě spojení předložky o s 6. pádem, při kterém je míra veličiny vyjádřena buď přirovnáním, nebo neurčitým výrazem (typ B). Ve všech případech tohoto typu chybí vyjádření čísla a měrné jednotky, takže je zde jen spojení předložky o s výrazem (holým nebo rozvitým) vyjadřujícím přirovnání, rovnost nebo neurčitost a z pojmenování veličiny.

Přirovnáním se udává míra veličiny přibližně, jako např. v těchto dokladech:

[75](27) Sluchátko, … je v gumovém pouzdře o velikosti pěsti, [26]

(28) … na svitku o průměru velkém jako dlaň je asi 20 000 jednostranných záznamů.[27]

(29) Je-li rám tvořen dvěma sloupy o rozpětí větším než jich výška, nazývá se bránou.[28]

Pro vyjádření rovnosti uvádíme dva příklady:

(30) Postavíme-li několik filtrů za sebou do světla, jest výsledek týž, jako kdybychom postavili jeden filtr o hustotě rovnající se součtu jednotlivých hustot.[29]

(31) …; a je průměr kruhu o stejné ploše, jako je plocha volného segmentu mezi pláštěm, žebry a nábojem.[30]

Vidíme, že se tento způsob vlastně shoduje s typem A (oblouk o poloměru 240 m), neboť mívá týž pořádek slov — předmět, spojení předložky s názvem veličiny a její míra —, avšak míra není udána číslem s příslušnou měrnou jednotkou, nýbrž výrazem přirovnávajícím míru této veličiny k jiné míře téže nebo jiné veličiny, popř. k velikosti jiného předmětu, anebo srovnávajícím přímo dvě míry. Přirovnání se vyjadřuje buď 2. pádem názvu přirovnávaného předmětu [viz doklad (27)], nebo přídavným jménem v prvním stupni se spojkou jako [viz doklad (28)], anebo přídavným jménem v druhém stupni se spojkou než [viz doklad (29)]. Rovnost se vyjadřuje buď tvarem slovesa rovnat se [viz doklad (30)], nebo přídavným jménem stejný se spojkou jako [viz doklad (31)], popř. i jinak.

Druhý způsob (s neurčitým výrazem) se od předchozího způsobu podstatně liší, a to tím, že mezi předložku o a pojmenování veličiny je vloženo neurčité vyjádření míry dané veličiny. Neurčitost je nejčastěji vyjádřena holým přívlastkem (malý, velký, nízký, vysoký, dlouhý, značný, různý aj., popř. jeho druhým nebo i třetím stupněm), řidčeji opisným vyjádřením s příslovcem míry (např. mnohem větší, velmi malý aj.), nebo se dvěma přívlastky. Uvádíme doklady na tato spojení:

(32) Při každém měření byla výchylka voltmetru cejchována srovnáním se signálem o stálé amplitudě.[31]

[76](33) Nevýhodou je velký počet malých transformátorů o poměrně nízké účinnosti a vysoké pořizovací ceně na jednotku výkonu …[32]

(34) …; složen je (Abbéův kondenzor) ze soustavy 2 — 3 čoček o celkové malé délce ohniskové a z irisové clony …[33]

Z podrobného rozboru obou způsobů vyjádření s předložkou o s 6. pádem pro vyjádření míry (typ A i B) plynou tyto důvody pro jejich uznání jako způsobů správných, spisovných:

1. naprostá určitost vyjádření ve všech případech, jakou jiné vyjadřovací způsoby vždycky nemají;

2. možnost užití pro libovolnou veličinu, jakou nemá žádný jiný souznačný vyjadřovací způsob;

3. jeho vžitost.

V závěru článku uvedeme ještě stručně všechny způsoby měrového vyjadřování s předložkou o s 6. pádem:

1. Starší způsob, kdy za předložkou stojí číslovka (číslo) udávající:

a) prostý počet částí nějakého celku, např.: byt o 3 pokojích, hra o 8 obrazech, vozidlo o 6 kolech apod.;

b) počet měrných jednotek nějaké veličiny, která se vztahuje k předmětu, jehož název je buď (obvykle) před předložkou (např.: tyč o 3 m délky), nebo až za měrnou jednotkou (viz doklad 23).

Zatímco způsob a) je dosud běžný, způsob b) je dnes omezen jenom na malá celá čísla a z větších čísel (popř. zlomků) jen na ta, která se i v 6. pádě vyslovují bez obtíží (viz doklad 26).

2. Novější způsob se od předchozího podstatně liší: jeho základem je spojení předložky o s pojmenováním veličiny, na němž je teprve závislé vyjádření počtu měrných jednotek zpravidla v pádě 1. (nominativu jmenovacím), zřídka v 2. pádě. Je-li číslovka napsána číslicemi, dává se naopak přednost 2. pádu. Např.: proud o frekvenci 50 Hz, ocel o pevnosti 60 kg/mm2, drát o průřezu 6 mm2, kolej o rozchodu 1435 mm, trubka o světlosti 20 mm, pára o teplotě 300 °C, deska o tloušťce 4 mm, pole o výměře 12 ha aj. Tento způsob [77]v odborných projevech převládá nad všemi ostatními způsoby vyjádření míry.

3. Není-li míra veličiny udána konkrétním číslem, jsou možné dva případy: Buď je míra vyjádřena přirovnáním, a pak je pořádek slov obdobný našemu typu A (viz v předchozím bodě 2: proud o frekvenci 50 Hz) s tím rozdílem, že místo číselné hodnoty a měrné jednotky je příslušný slovní výraz (pouzdro o velikosti pěsti). Nebo je míra veličiny vyjádřena neurčitě, a pak je pořádek slov obdobný způsobu uvedenému v bodě lb (tyč o 3 m délky), avšak místo číselné hodnoty a měrné jednotky se klade adjektivní přívlastek (holý, např. malý, velký, nepatrný, značný, hluboký, libovolný aj., nebo rozvitý, např. velmi vysoký, daleko větší atp.), vyjadřující neurčitost. Je to způsob v odborných projevech rovněž běžný, i když ne tak častý jako způsob uvedený v bodě 2, ovšem jen proto, poněvadž v odborných projevech se číselné údaje vyskytují nepoměrně častěji než údaje vyjádřené jinak.

Ve všech třech způsobech (1b, 2 a 3) bývá pojmenování veličiny převážně nerozvité (jednoslovné), řidčeji rozvité blíže určujícím adjektivním přívlastkem (např. o celkové váze, o největším rozpětí, o průměrné tloušťce apod.).


[1] Technické noviny 6, 1958, č. 40, s. 8c.

[2] Teyssler-Kotyška, Technický slovník naučný XIV, s. 26a.

[3] Listy filologické 32, 1905, č. 9, s. 22.

[4] M. Lorenc, Autor píše knihu, 1946, s. 63.

[5] K. Marx, Bída (M. Blochová), 1946, s. 82.

[6] V. I. Lenin, Iniciativa (J. Procházka), 1949, s. 13.

[7] Ottův Slovník naučný I, 1888, s. 282a.

[8] Nová technika 2, 1957, s. 371b.

[9] Srov. Jazykový koutek Československého rozhlasu. Druhý výběr, 1955, s. 67n.

[10] Technické noviny 8, 1960, č. 31, s. 2d.

[11] Mechanizace 4, 1957, s. 7a.

[12] Práce (deník) z 24. 6. 1951.

[13] Nová technika 1, 1956, č. 1, s. 25a.

[14] Tamtéž, s. 15b.

[15] Mechanizace 4, 1957, č. 1, s. 8b.

[16] Tamtéž, s. 6a.

[17] Technické noviny 8, 1960, č. 31, s. 8c.

[18] Inženýrské stavby 5, 1957, č. 7, s. 95b.

[19] Tamtéž, č. 1, s. 41a.

[20] Mechanizace 4, 1957, č. 1, s. 6b.

[21] Tamtéž, s. 7b.

[22] Zprávy spolku architektů a inženýrů v Čechách 9, 1874, s. 82a.

[23] Zprávy veřejné služby technické, 1946, s. 136b.

[24] Práce 15, 6. 1. 1959, s. 1b.

[25] Teyssler-Kotyška, Technický slovník naučný VII, s. 994a.

[26] Technické noviny 5, 1957, č. 47, s. 8b.

[27] Automatizace 1, 1958, č. 4, s. 133.

[28] Teyssler-Kotyška, Technický slovník naučný XIII, s. 40b.

[29] Tamtéž I, s. 1020a.

[30] Tamtéž X, s. 205b.

[31] Československý časopis pro fyziku 4, 1954, s. 268.

[32] Teyssler-Kotyška, Technický slovník naučný XI, s. 904b.

[33] Teyssler-Kotyška, Technický slovník naučný I, s. 4b.

Naše řeč, ročník 45 (1962), číslo 3-4, s. 65-77

Předchozí Zdeněk Nejedlý — komunista, dědic velkých tradic národa

Následující Hana Marešová: Zásadně souhlasíte?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1