Časopis Naše řeč
en cz

Ještě jednou celina

Luděk Bachmann

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jeden z hlavních zdrojů úspěšného růstu zemědělské výroby představuje v sovětském hospodářství zúrodnění dosud nevyužité půdy — celin v Celinném kraji.

Rozvoj lidské společnosti — jak je obecně známo — se v jazyce projevuje především obohacováním slovní zásoby. Leckdy si [188]však ani plně neuvědomujeme, kolik nových výrazů se v poměrně krátké době stále rozšiřuje a ustaluje; mezi taková slova patří právě označení celina a celinný.[1] Základní slovo celina je zřejmě velmi starobylé; o jeho dřívějším výskytu a užívání svědčí nejen publikované starší práce slovníkové (zvlášť bohatě je doloženo u J. Jungmanna v Slovníku česko-německém, 1835), ale i pozůstatky v našich nářečích, jak ostatně dále potvrzují poslední výzkumy slovní zásoby lidového jazyka.[2] Nyní k nám slovo celina nově proniká z ruštiny se specifikovanou platností ‚dosud neobdělávaná, panenská půda‘ (srov. Slovník spisovného jazyka českého, díl 1, 1958). Tak se s novou skutečností vlastně obnovuje jeden z téměř zaniklých významů, který přitom ostatní významové i formální paralely zatlačuje do pozadí. A třebaže užití výrazu celina je vázáno vesměs jen na sovětské prostředí, působí zase prohloubená mezinárodní spolupráce na hospodářském i kulturním poli na rozšíření tohoto slova po celé oblasti socialistických zemí (v SSSR k tomu mohou přispívat také místní názvy Celina a Celinograd, nově přejmenovaný býv. Akmolinsk). Stejně produktivní je odvozené přídavné jméno celinný,[3] jehož rostoucí rozsah jako obecného označení bezpochyby zpětně podporují opět vlastní názvy jako sovchoz Celinný a okres Celinný; lze předpokládat, že zvlášť silný vliv tu bude mít pojmenování nedávno zřízeného správního celku Celinný kraj. Ústrojně je pak tvořeno i konatelské jméno celiník. V ruštině je označení celiník v současné době zcela běžné a neutrální, své místo má i v oficiálním tisku. U nás jsme prozatím shledali pouze ojedinělé doklady, a to v překladu článku V. Vasiljeva „Na celině po pěti letech“, napsaném pro Svobodné slovo 15, č. 81 (5. 4. 1959): oddíly „celiníků“; má doma už dva „rodilé celiníky“ — synky, kteří se narodili v Kazachstánu (tehdy ještě bylo označení celiník patrně pociťováno jako prvek hovorový, proto je také uvedeno v uvozovkách).[4]


[1] Srov. zprávu o projevu N. S. Chruščova Zúrodnění celin se stane významnou stránkou dějin sovětského lidu, Rudé právo 41, č. 74 (15. 3. 1961).

[2] Viz příspěvek K dějinám slova „celina“ v minulém ročníku Naší řeči, s. 146 až 152, kde jsme se pokusili ukázat jeho dosavadní uplatnění v češtině i jeho začlenění v širší souvislosti slovanské; tam také příslušná bližší literatura.

[3] V našich dokladech — uloženy v archívu Ústavu pro jazyk český ČSAV — se objevuje příd. jméno celinný též jako významový ekvivalent označení panenský [srov.… osvojení panenských (celinných)… půd]; mimoto se ovšem vyskytuje i neshodné přívlastkové spojení, např. oblast celin.

[4] Touto citací zároveň upravujeme psaní celiník podle typu kameník. — Za prověření materiálu vděčím pracovníkům tiskového oddělení sovětského velvyslanectví a redakce Svobodného slova.

Naše řeč, ročník 44 (1961), číslo 5-6, s. 187-188

Předchozí Jiří Novotný: Toulavý zájezd

Následující Zd. Hrušková: Píšeme správně názvy titulů, odznaků, vyznamenání apod.?