Toulavý zájezd

Jiří Novotný

[Drobnosti]

(pdf)

-

Těm, kdož chtějí zevrubněji poznat Polskou lidovou republiku, nabízí Čedok tzv. toulavé zájezdy. Název toulavý zájezd není však pro tuto formu zájezdu zvolen vhodně, neboť nevystihuje cele podstatu pojmenovávaného jevu, resp. mu přisuzuje vlastnost, kterou nemá.

Přídavné jméno toulavý je utvořeno ze slovesa toulati se. Podstatným rysem děje pojmenovaného tímto slovesem je jednak jeho neustálé přecházení z místa na místo a jednak jeho bezcílnost. Příruční slovník jazyka českého (dále PS) má u hesla toulati se výklad ‚sem tam bez cíle choditi, procházeti se, přecházeti‘. Znamenal by tedy toulavý zájezd takový druh zájezdu, při němž jeho účastníci jezdí bez cíle z místa na místo. Tento znak bezcílnosti ovšem už nevystupuje do popředí u podstatného jména odvozeného od základu [187]toul-, potulka, jehož se běžně užívá ve významu ‚cestování po vzdálenějších místech, konání výletů i do vzdálenějších míst‘ (srov. PS); význam i užívání tohoto podstatného jména daly zřejmě podnět k volbě přídavného jména v sousloví toulavý zájezd.

Tyto zájezdy však mají pevně stanovený program, a proto je nutno pojmenovat je přídavným jménem odvozeným ze slovesa, v jehož celkovém významu není složka s významem ‚bez cíle‘. Tak je tomu u sloves cestovati a putovati a u přídavných jmen od nich odvozených, cestovní a putovní. Nabízejí se nám proto jako vhodná pojmenování těchto zájezdů sousloví cestovní zájezd nebo putovní zájezd.

Avšak ani obě tato pojmenování nejsou stejně výstižná. Druhé z nich — putovní zájezd — je totiž významově bohatší a přesnější, a proto také výstižnější a vhodnější. U něho je, proti pojmenování cestovní zájezd, přídavným jménem putovní výrazněji vyjádřen jak významový znak ‚za nějakým cílem‘, tak ‚z místa na místo‘. Významový znak ‚z místa na místo‘ je už zakotven ve významu přídavného jména putovní, jak to ukazují sousloví putovní kino, putovní výstava, putovní knihovna, putovní tábor, putovní rekreace, putovní cena, putavní pohár atd.

Protože oba uvedené významové odstíny pohybu vyjadřuje latinské sloveso ambulare a poněvadž se v slovní zásobě českého jazyka vyskytuje i od něho odvozené přídavné jméno ambulantní, dalo by se uvažovat i o pojmenování ambulantní zájezd. Nevýhodou tohoto pojmenování by však bylo, že přídavné jméno ambulantní jednak nepatří ke skupině běžně se vyskytujících cizích slov v češtině, jednak že se ho v češtině užívá hlavně s významem ‚pojízdný‘ (např. ambulantní prodejna) anebo jako prostě vztahového přídavného jména k podstatnému jménu ambulance (ve zdravotnictví např. ambulantní léčení znamená léčení na ambulanci, tj. léčení, při němž pacienti do ordinace docházejí). Nebylo by tedy toto označení co do významu pojmenovávaného jevu dostatečně výstižné, a jeho zavádění by proto bylo zbytečné.

Bylo by proto na místě, aby se pro ten typ zájezdu, při němž se jezdí z místa na místo s cílem poznávat cizí zemi nebo vůbec jistou geografickou oblast, užívalo místo nevhodného označení toulavý zájezd přesnějšího a výstižnějšího pojmenování putovní zájezd.

Naše řeč, ročník 44 (1961), číslo 5-6, s. 186-187

Předchozí Vl. Kondrová: Vynálezcovské, nikoli vynálezecké hnutí

Následující Luděk Bachmann: Ještě jednou celina