Vynálezcovské, nikoli vynálezecké hnutí

Vl. Kondrová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Při zvyšování produktivity práce hraje důležitou úlohu též hnutí zlepšovatelů a vynálezců.

Činnost zlepšovatelů bývá označována jako hnutí zlepšovatelské, nebo kratčeji, jako zlepšovatelství. Obdobně bychom někdy potřebovali označit i hnutí vynálezců, ale tu nastává jistá potíž. Je to hnutí vynálezecké, nebo vynálezcovské, vynálezectví, či vynálezcovství?

Přímým východiskem tvoření těchto nových slov je činitelské podstatné jméno vynálezce (tj. ten, kdo něco vynalézá nebo vynalezl). Patří do skupiny činitelských jmen s příponou -ce, jako jsou např. soudce, správce, obhájce, rádce, strážce atd. Ke všem těmto podstatným jménům na -ce tvoří se v češtině přídavná jména vztahová jen příponou -ovský. Tak se mluví např. o soudcovské funkci, o správcovském místě, o zrádcovské klice, o škůdcovské politice, o vojevůdcovském talentu apod. Obdobně musíme k podstatnému jménu vynálezce utvořit přídavné jméno vynálezcovský. Pro podobu na -ecký („vynálezecký“) bychom museli předpokládat jako výchozí podstatné jméno „vynálezec“, tedy s příponou -ec, které však neexistuje. Od činitelských jmen na -ec se totiž přídavná jména na -ecký tvoří zcela pravidelně, např. k herec je herecký, k plavec plavecký, k chodec chodecký.

Podoby „vynálezecký“ a „vynálezectví“ zaznamenal i Příruční slovník jazyka českého, ale označil je jako řídké; podoby vynálezcovský a vynálezcovství neuvádí. Nová Pravidla českého pravopisu však uvedla pouze podoby vynálezcovský a vynálezcovství a jen tyto podoby lze doporučit jako ústrojné a náležité. Budeme tedy už psát a mluvit jen o hnutí zlepsovatelském a vynálezcovském, neboli o zlepšovatelství a vynálezcovství.

Naše řeč, ročník 44 (1961), číslo 5-6, s. 186

Předchozí Jaroslav Machač: Pracovní síla

Následující Jiří Novotný: Toulavý zájezd