Přípravy k slovanskému jazykovému atlasu

Jan Sedláček

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Nynější doba staví před slovanskou dialektologii velké a závažné úkoly. Vedle prací na národních jazykových atlasech jednotlivých slovanských jazyků u nás i v řadě jiných slovanských zemí (zvláště v SSSR, Polsku, Bulharsku, Horní a Dolní Lužici, zčásti v Jugoslávii) jsou nyní v proudu také přípravy k společnému atlasu všech slovanských jazyků a nářečí.

Úkolem jazykového atlasu je zachytit na mapách zeměpisné rozšíření různých diferenčních jevů jazykových vybraných tak, aby atlas jako celek poskytoval názorný obraz nářeční diferenciace daného jazyka a vzájemných vztahů mezi jeho jednotlivými nářečími. Takto zjištěný současný stav nářečí je pak východiskem pro studium historického vývoje daného jazyka i pro studium vztahu vývoje jazyka a vývoje společnosti. Jazykový atlas přináší tak důležitý doplňkový materiál pro historickou mluvnici a lexikologii daného jazyka i pro kulturní historii a dějiny příslušného národa.[1]

Připravovaný slovanský jazykový atlas bude atlasem celé skupiny příbuzných jazyků a jejich nářečí.[2] Je to ve světové dialektologii první pokus o sestavení jazykového atlasu skupiny příbuzných jazyků. V slovanském jazykovém atlasu půjde tedy o to, vybrat a zachytit na mapách takové diferenční jevy jazykové, aby atlas poskytoval výstižný a pokud možno úplný obraz dnešního stayu slovanských jazyků a vnitřního jejich rozvrstvení, a zároveň aby přinášel také poznatky [170]o základních historických diferenciačních procesech, které vedly k dnešnímu jazykovému a nářečnímu rozčlenění slovanského území. Slovanský jazykový atlas může tak přispět k prohloubení historickosrovnávací mluvnice a lexikologie slovanské i k hlubšímu poznání kulturní historie slovanských národů a pochopení nových poměrů při přetváření společnosti.

Na první pohled by se mohlo zdát, že je slovanský jazykový atlas do jisté míry zbytečný, budou-li vypracovány jazykové atlasy jednotlivých slovanských jazyků a jejich nářečí. Slovanský jazykový atlas však nemůže být pouhým svodem atlasů jednotlivých slovanských jazyků ani výtahem z nich, protože má svou vlastní problematiku, odlišnou od atlasů jednotlivých jazyků. Jestliže národní atlas zachycuje nářeční rozdíly uvnitř jednoho jazyka, slovanský jazykový atlas musí přihlížet k jazykové diferenciaci celého území slovanského a zachycovat jevy, které přesahují rámec jednotlivých jazyků. Může jít o jevy, které jsou v rámci jednoho jazyka jednotné, ale v rámci slovanských jazyků jsou diferencovány. Na druhé straně zachycuji národní atlasy zase některé jevy, které jsou sice důležité z hlediska nářeční diferenciace daného jazyka, ale z hlediska celoslovanského se jeví jako úzce lokální, a nemusí se k nim tedy v slovanském jazykovém atlase přihlížet. Výběr zkoumaných jevů bude tedy v slovanském jazykovém atlase zčásti jiný než v jednotlivých atlasech národních. Kromě toho je tu ještě ta okolnost, že atlasy jednotlivých slovanských jazyků — již hotové nebo připravované — nejsou zpracovány jednotně, nýbrž jsou mezi nimi rozdíly jak v celkovém pojetí a výběru zkoumaných jevů (v jedněch převažuje zřetel k slovníku, jiné se orientují převážně na hláskosloví a gramatiku), tak v metodě (rozdílný způsob sběru materiálu a jeho zpracování, rozdíly v hustotě sítě ap.). Za těchto okolností jednotlivé národní atlasy nemohou poskytovat materiál plně srovnatelný a nemohou se tak stát vyhovující základnou pro srovnávací studium slovanských jazyků a nářečí. Tuto funkci může s úspěchem plnit jedině celoslovanský jazykový atlas zpracovaný jednotnou metodou na základě jednotného dotazníku. Jen dobře promyšlený, metodicky, obsahově i časově jednotný průzkum všech slovanských jazyků a nářečí může přinést dobré výsledky a prospěch srovnávací slovanské jazykovědě a slavistice vůbec.

Základní koncepce slovanského jazykového atlasu musí být v zásadě historická, to znamená, že výběr jevů musí být zaměřen především na takové dnešní rozdíly, v nichž se odrážejí základní vývojové procesy historické, přičemž přirozenou srovnávací základnou do značné míry tu musí být společné východisko dnešních rozdílů, tj. stav praslovanský. Pro názornost uvedeme několik příkladů. V slovanském jazykovém atlase se bude např. zjišťovat, co odpovídá v jed[171]notlivých slovanských jazycích a nářečích praslovanskému *gordъ, *dorga. Tím se zjistí rozdílné výsledky psi. skupiny *tort (otázka hláskoslovná), srov. např. čes. hrad, dráha proti rus. gorod, doroga; zároveň se zjistí také významové rozdíly u těchto slov (otázka lexikálně sémantická), srov. např. rus. gorod ‚město‘, doroga ‚cesta‘, ale ne ‚železnice‘ jako v češtině atd. V tvarosloví je možno zase např. zjišťovat, do jaké míry a v jakém významu se užívá opisné formy *bodo s /-ovým příčestím, *bǫdǫ s infinitivem,  s infinitivem atd. V tomto základním pojetí a přístupu se zřetelně projevuje specifičnost slovanského jazykového atlasu a jeho odlišnost od atlasů jednotlivých jazyků, v nichž přirozenou srovnávací základnu tvoří příslušný celonárodní jazykový útvar, tj. dnešní spisovný jazyk.

Je třeba počítat s tím, že jistá část sebraného materiálu nebude vhodná pro mapování; v takovém případě je možno výsledků nářečního průzkumu využít v jiné formě jako důležitého studijního materiálu. V žádném případě nelze dopustit, aby se mapování stalo něčím samoúčelným. Je třeba mít na paměti, že jazyková mapa — stejně jako celý atlas — je jen pracovní a studijní pomůckou a východiskem pro další podrobnější studium a výklad jazykových faktů.

V dotazníku, který se stane vodítkem pro sběr materiálu k mapování, budou zastoupeny všechny roviny jazykové: hláskosloví, tvoření slov, tvarosloví, skladba, slovní zásoba. — Zařazení skladby (syntaxe) do plánu výzkumu je třeba zvlášť vyzvednout. V dosavadních jazykových atlasech se syntax zanedbávala, a to nejen pro obtížnost výzkumu syntaktických jevů pomocí dotazníku, nýbrž jistě také proto, že v rámci jednotlivých národních jazyků slovanských jsou syntaktické prostředky v nářečích poměrně málo diferencovány, ale také se poměrně málo studují. Z hlediska celoslovanského jsou však v syntaxi značné rozdíly, které je třeba zachytit, má-li být výsledný obraz jazykové a nářeční diferenciace slovanského území relativně úplný. Je zásluhou československé delegace v Mezinárodní dialektologické komisi pro slovanský jazykový atlas (srov. níže), že byla myšlenka zařazení syntaxe probojována.

Sestavení dotazníku pro výzkum slovanských jazyků a nářečí vyžaduje soustředěného úsilí značného množství pracovníků, protože na něm závisí do značné míry úspěch celého díla. Je tu ovšem ještě řada dalších úkolů a otázek, které je třeba řešit, např. otázka jednotné transkripce (přepisu), otázka hustoty sítě zkoumaných sídlišť, problém kartografické projekce, otázka teritoria atlasu (zda zkoumat i slovanská nářečí v Maďarsku, Rumunsku, Albánii, Řecku, popř. i reflexy někdejších slovanských nářečí v nářečích rumunských, maďarských atd.).

[172]Úspěšné splnění všech těchto úkolů vyžaduje, aby byla veškerá práce postavena na pevný organizační základ a aby bylo plnění dílčích úkolů v jednotlivých zemích účelně koordinováno. Pečuje o to Mezinárodní dialektologická komise pro slovanský jazykový atlas, ustavená na IV. mezinárodním sjezdu slavistů v Moskvě. Jejími členy jsou vedoucí pracovníci v oboru slovanské dialektologie z jednotlivých slovanských zemí a dále pracovníci z Maďarska, Německé demokratické republiky a Rumunska. Československo zastupují v Mezinárodní dialektologické komisi pro slovanský jazykový atlas akad. B. Havránek, člen korespondent J. Bělič, akad. Fr. Trávníček a prof. dr. E. Pauliny a doc. dr. J. Štolc za Slovensko. Mezinárodní dialektologická komise pro slovanský jazykový atlas měla již dvě zasedání, v Moskvě a ve Varšavě.[3] Příští zasedání komise se bude konat letos na jaře v Praze. Vedoucí všech delegací vytvářejí předsednictvo mezinárodní komise, z nich pak zástupci SSSR, Polska, Jugoslávie, ČSSR a Bulharska tvoří jeho pracovní byro. První zasedání předsednictva Mezinárodní dialektologické komise pro slovanský jazykový atlas se konalo na podzim r. 1960 v lužickosrbském Budyšíně.[4]

V Československu se práce na slovanském jazykovém atlase soustřeďuje v Československé dialektologické komisi, jež se ustavila při Československém komitétu slavistů jako národní složka Mezinárodní dialektologické komise pro slovanský jazykový atlas; je složena ze zástupců dialektologické komise české a slovenské a z některých dalších pracovníků, zejména slavistů, a intenzívně pracuje za předsednictví člena korespondenta J. Běliče.

Československá dialektologická komise si byla od začátku vědoma toho, že vypracování slovanského jazykového atlasu vyžaduje rozsáhlou teoretickou přípravu. Proto začala od r. 1959 uveřejňovat v časopise Slavia sérii příspěvků k problematice slovanského jazykového atlasu.[5] Jádrem těchto příspěvků jsou úvahy o tom, kterých jevů z oblasti hláskosloví, tvoření slov, tvarosloví, skladby a slovní zásoby si má dotazník všímat a jakým způsobem. V první přípravné fázi je totiž třeba nejprve stanovit zásady výběru jevů a sestavit inventář jevů k jednotlivým částem dotazníku. Teprve v další fázi příprav slovanského jazykového atlasu bude možno přistoupit k stanovení vhodných reprezentantů (konkrétních slov a slovních spojení) a sestavit dotazník. Na přípravných pracích k jednotlivým částem atlasu se podílejí dialektologická střediska ve všech slovanských zemích. Česko[173]slovenské dialektologické komisi připadl úkol připravit návrh tvaroslovné a syntaktické části dotazníku. Práce na ostatních částech dotazníku soustřeďuje se v jiných slovanských zemích, ale Československá dialektologická komise se na této práci podílí kritickými připomínkami k předloženým návrhům a zčásti i vlastními návrhy.

Československá dialektologická komise prostřednictvím svých zástupců v Mezinárodní dialektologické komisi pro slovanský jazykový atlas vyvíjí velké úsilí k sjednocení hledisek v nejzávažnějších teoretických otázkách a k vytvoření pevné a jednotné základny pro další práci. K tomuto cíli směřovalo také rozhodnutí vypracovat za československé dialektology společnou jednotnou odpověď na anketu o slovanském jazykovém atlasu, kterou uspořádala redakce časopisu Voprosy jazykoznanija.[6] V odpovědích na tuto anketu Československá dialektologická komise formulovala své zásadní stanovisko k celému komplexu otázek o slovanském jazykovém atlasu.

Je samozřejmé, že se uskutečnění projektu tak velkého a složitého, jako je slovanský jazykový atlas, neobejde bez různých obtíží. Je to však projekt zcela reálný, který může být a jistě také bude uskutečněn.

---

[1] O podstatě jazykového atlasu a o atlasech jednotlivých slovanských jazyků a nářečních oblastí srov. A. Kellner, Úvod do dialektologie, Praha 1954, s 35-57.

[2] K otázce atlasu slovanských jazyků a nářečí srov. zvláště R. I. Avanesov i S. B. Bernštejn, Lingvističeskaja geografija i struktura jazyka, O principach obščeslavjanskogo lingvističeskogo atlasa, Moskva 1958; Z. Stieber, O projekcie ogólnosłowiańskiego atlasu dialektologicznego, Slavjanskaja filologija I, Moskva 1958, s. 129n.; Sborník otvetov na voprosy po jazykoznaniju (k IV. Meždunarodnomu s’jezdu slavistov), Moskva 1958, s. 235—266 (odpovědi na otázku č. 27); J. Bělič, Slavia 28, 1959, s. 602-603, a 29, 1960, s. 244-250; J. Štolc, Jazykovedný časopis 10, 1959, s. 97—110, a Voprosy jazykoznanija 1960, č. 1, s. 3—11; Odpovědi na anketu o slovanském jazykovém atlase, kterou uspořádala redakce časopisu Voprosy jazykoznanija (začíná vycházet v roč. 1961 od č. 2).

Návrh na vypracování slovanského jazykového atlasu byl předložen již na prvním sjezdu slovanských filologů v Praze r. 1929, ale tehdy tento návrh zapadl. (Srov. Sborník prací I. sjezdu slovanských filologů v Praze, sv. II, Praha 1932, s. 592n.)

[3] J. Bělič, Slavia 29, 1960, s. 321-324.

[4] J. Petr, Slavia 30, 1961, s. 160-162.

[5] Slavia 28, 1959, s. 602-625; 29, 1960, s. 244-275 a 572-581; 30, 1961, s. 82-107.

[6] Voprosy jazykoznanija 1960, č. 5, s. 45—46; odpovědi na první tři otázky byly už uveřejněny v roč. 1961 s. 62—73.

Naše řeč, ročník 44 (1961), číslo 5-6, s. 169-173

Předchozí Petr Sgall, Red. (= Redakce): K tvarům mně, mě — mi, mne

Následující Stanislav Králík: Spolupráce československé a polské jazykovědy