Dnešní názvy závodů, podniků, ústavů apod.

Karel Sochor

[Articles]

(pdf)

-

Organizační změny v našem hospodářském, politickém a kulturním životě jsou doprovázeny tvořením nových názvů pro závody, podniky, družstva, úřady, ústavy a jiné instituce veřejně důležité. Je snaha, aby nový název vycházel z fakt důležitých a charakteristických pro příslušné pracoviště. K pojmenování se užívá slova nebo častěji spojení slov, která jinak zpravidla slouží jako obecná slova, a jejich jedinečnou povahu naznačujeme psaním velkého počátečního písmene, a to při souslovích u prvního slova. Pravidla českého pravopisu Z r. 1957 je nazývají vlastními názvy (srov. § 129).

V době před r. 1945 se jako podnikatelé uplatňovali z valné části jednotlivci, a bylo proto obvyklé, že se továrny a jiné podniky nazývaly většinou podle jména zakladatele nebo majitele; v dnešním [155]socialistickém zřízení byl tento způsob nahrazen pojmenováními tvořenými jinak. Přitom potřeba nových názvů je veliká a klade značné požadavky na jejich vytváření. Naši organizátoři vyzkoušeli se zdarem i nezdarem některé nové pojmenovávací způsoby a dobově přizpůsobili i názvy starší. Uvedeme soubory těchto nových jmen. aby bylo patrné, jaká praxe se nyní u nás vyvinula. Některé názvy platily oficiálně jen po jistou dobu, avšak mnohé z nich se staly modelem pro další. Proto je zde také uvádíme jako ilustrační příklady. Zabýváme se přitom jmény závodů, továren a jiných výroben, jmény podniků, hlavně družstevních a komunálních, jmény ústavů a jiných pracovišť. Nejde nám však o obchody a jejich prodejny, poněvadž tam jsou jiné organizační poměry a jiný vztah k veřejnosti.

1. Popisné názvy dvouslovné i víceslovné

Vytvořit název jako pojmenování popisné je přirozený způsob, běžný již v dřívější době. Vznikají tak názvy dvouslovné i víceslovné, jimiž lze dobře postihnout charakter podniku a odlišit jej od jiného. Není tu zapotřebí vynalézat pojmenování, tvořit slova nová, postačí zvolit několik vhodných slov z běžné slovní zásoby vztahujících se k dané skutečnosti a jejich spojením v sousloví, výstižně pojmenovat podnik nebo pracoviště. Užívá se tu výrazů běžných i odborných, ale vždy dobře známých a tím se název stává významově průzračným. Svědčí o tom tyto namátkou vybrané příklady ze značného množství užívaných názvů: Strojírny potravinářského průmyslu, Kožešnické družstvo, Úřad pro normalizaci, Biologický ústav, Ústav pro technické a ekonomické informace.

Při tomto popisném způsobu pojmenování se vychází obyčejně z vhodného podstatného jména, které zpravidla označuje druh podniku nebo pracoviště, a je buď povahy obecnější (např. závod, ústav, úřad), anebo speciálnější (strojírny, mlýny). K tomuto podstatnému jménu se pak pro bližší určení připojuje přívlastek, a to shodný (adjektivní) nebo neshodný (Středočeské mlýny, Družstvo mechaniků kancelářských strojů). Neshodný přívlastek bývá v 2. pádě nebo pro větší zřetelnost, popř. i z jiných důvodů mívá pád předložkový. Celkem pozorujeme odklon od tvoření názvů se shodným přívlastkem (Ovocnářské družstvo) a sklon k vytváření několikaslovných názvů [156]s neshodným přívlastkem typu Závody průmyslové automatizace, Družstvo výrobců hudebních nástrojů, Úřad pro vynálezy (nikoli snad „Vynálezcovský úřad“).

U pojmenování tohoto popisného typu je snaha, aby nový název co nejúplněji a nejpřiléhavěji vystihoval náplň pracoviště; to ovšem vede často k tvoření sousloví o třech i více slovech, která jsou pak pro běžnou praxi značně nevýhodná (Výzkumný ústav svařovacích strojů a technologie svařování, Ústav pro výzkum a využití tuhých a plynných paliv, Ústřední podnik pro zeleninová a květinová semena). Taková označení jsou sice jazykově správná a věcně vystihují situaci, ale nevyhovují požadavku, že i oficiální označení má být podle možnosti stručné. Pro tento účel postačí jen náznakově nebo značkově a rozlišujícím způsobem pojmenovat, oč jde. Tvůrci nových názvů měli by sestavovat názvy svých pracovišť méně těžkopádně. Měli by mít na zřeteli stručnost, názornost a snadnou zapamatovatelnost nového názvu. Tak by např. jistě postačila označení Svářečský ústav a Ústav paliv, popř. Výzkumný ústav paliv místo komplikovaných a těžko zapamatovatelných názvů oficiálních, jak jsme je výše uvedli. Právě v této skupině popisných názvů by mohli organizátoři najít mnohé dobré vzory pro výhodná, pojmenování, a to z doby dnešní i dřívější (Pražské jatky, Modřanské strojírny, Kožedělný podnik, Družstvo cementářů, Hodinářské družstvo, Ústav práva).

2. Jednoslovné názvy vzniklé ze zkratek

Obtížnost (někdy ovšem jen zdánlivá) vytvořit popisně stručný název vede k tvoření názvů zkratkových. Věcně zde lze rozeznávat dvě skupiny: jedna obsahuje zkratková jména nebo pouhé zkratky podniků jako vedlejší, jen pomocný název (aby nebylo nutno psát stále celý oficiální název Československá akademie věd, užije se oficiální zkratky ČSAV); do druhé skupiny patří zkratková jména podniků, závodů, ústavů apod., u nichž se původního, rozvedeného pojmenování neužívá. A o tyto názvy nám jde především.

Zkratková pojmenování nahrazují několikaslovné názvy.[1] Jednotlivá slova z takového seskupení se zkracují na pouhou slabiku a zároveň [157]se jako spřežky spojují v novou slovní jednotku: Spofa (spojené farmaceutické závody), Tesla (technika slaboproudá), Tonak (továrna na klobouky), Bestamont (betonové stavby montované) atd. Způsob zkracování slov je nestejný, neboť někdy se vychází z každého slova celého předpokládaného názvu, jindy se zkracuje jen některý člen sousloví. Tak např. z názvu družstvo tělesně vadných vzniklo zkratkové jméno Drutěva tím, že se z každého ze slov vzala počáteční slabika. Stejně je tomu u názvů: Druno (družstvo nožířů), Druča (družstvo čalouníků), Drustol (družstvo stolařů), Kodruko (kovácké družstvo kovářů) aj. Naproti tomu u názvů jako Malpo (družstvo malířů pokojů), Inklemo (družstvo instalatérů a klempířů), Druchema (družstvo pro chemickou výrobu), Drupis (družstvo pro výrobu písárenských potřeb), Prakov (družstvo pracující s kovem), Rukov (družstvo pro výrobu ručního kování), Zampra (družstvo pro zámečnické práce), Metrans (podnik pro mezinárodní transport) si tvůrci vybrali jen části některých slov z celého předpokládaného názvu, nedodrželi vždy ani označení délky hlásek a přizpůsobili si namnoze i pořádek slov. Řidčeji se také tvoří názvy tak, že se z některého slova místo slabiky převezme jen jedna hláska: Prodos (Provozovna doplňkových služeb), Tonak (továrna na klobouky), Duva (družstvo umělecké výroby). Naproti tomu se zřídka přijme do názvu některé ze slov vůbec nezkrácené, např. Orgalen (Organizační a ekonomický ústav pro len). Tak se zkratkové pojmenování stává při zrodu nesourodým a je otázka, zda bylo výhodné sahat po zkratkovém názvu, zvláště také proto, že nejde o název podniku (kde jsou zkratková slova častá), nýbrž o jméno ústavu (tam se s nimi setkáváme jen ojediněle). Podle potřeby se k zkratkovým názvům těmito způsoby vzniklým přidávají koncovky, aby se jimi nový název přiřadil k některému sklonnému typu podstatných jmen. Tak u jmen Druopta, Meopta, Druchema je připojeno na konci ještě -a, u Inklemo ještě -o. Tím se tato jména zařadila k ženskému a střednímu rodu a jejich skloňování nám nečiní potíže.

Jednoslovné názvy vzniklé ze zkratek jsou pro nás nová slova, která nemůžeme spojovat se slovy již známými, jako je tomu u výrazů odvozených nebo složených, ani je přiřazovat ke slovům značkovým cizího původu. Jde o způsob nový, u něhož nemáme ještě prozkou[158]mány všecky otázky hláskového skladu takovýchto názvů. Již dnes je však možno, říci, že některé názvy jsou nevhodné svým hláskovým složením (např. Druča, Zampra), jiné mohou vyvolávat nesprávné představy, jestliže náhodně z jejich skladu vznikne umělá slovní jednotka totožná se jménem obecným (Prakov).

Od zkratkových slov vytvořených ze slabik liší se zkratkové názvy složené jen z jednotlivých počátečních písmen; často se jich užívá souběžně s názvem nezkráceným, ale jejich povaha je oficiální. Jsou to např. zkratky STS (Státní a traktorová stanice), VDA (lidové výrobní družstvo pomocného automobilového průmyslu), AMS (lidové družstvo architektů, malířů a sochařů), DUP (družstvo pro řemeslnickou domáckou a uměleckou práci). Takováto označení bývají zpočátku srozumitelná jen v úzkém okruhu pracovníků, teprve delším užíváním se jejich znalost rozšiřuje a nakonec se mohou stát obecně známými působením denního tisku a rozhlasu, označují-li podniky nebo instituce celostátní povahy (např. STS, JZD, ČSAV). Jako souběžná označení nahrazující oficiálně úřední název podniku nebo pracoviště jsou přijatelná a dobře se osvědčují v korespondenci, v referátech, na poradách apod. Některá z nich druhotně nabývají povahy zkratkových slov; přitom někdy útvar takto chápaný působí pro možné asociace i nežádoucně (např. až komicky, jako DUP).

Způsob tvoření zkratkových slov je rozšířen spíše u podniků a provozoven menších, jako jsou družstva a komunální výrobny, kdežto výzkumné ústavy a úřady se mu vyhýbají. Zkratková slova a zkratky nesplňují to, co jiné názvy dobře podávají: informaci a identifikaci. Cítíme jako nedostatek, že je nemůžeme rozebírat významově, že si je nemůžeme zařadit mezi slova, jichž bez rozpaků užíváme. Jsou-li hláskově, skladem slabik pro češtinu přijatelná a dají-li se bez nesnází skloňovat, přijímáme je jako odborné výrazy značkové, které samy o sobě nic neprozrazují, ani nenaznačují věcný obsah. Častým užíváním si na ně zvykáme.

Zkratková slova ve funkci jmen podniků nejsou v češtině známa teprve z poslední doby. Již v letech dvacátých a třicátých existovalo družstvo malířů pokojů Malpo a krejčovský závod Prvoděv (tj. prvotřídní oděvní závod),[2] nehledě k názvům známých tehdejších jednotkových obchodů jako Aso (Ander a syn, Olomouc).

[159]V současné době pozorujeme odklon od tvoření a užívání zkratkových názvů. Je snaha volit raději názvy významově průhlednější, spíše popisná označení nebo symbolická jednoslovná pojmenování.

3. Jednoslovné názvy vzniklé skládáním slov

Složená slova ve funkci vlastních názvů se mohou v češtině také uplatnit, ale celkem jen řídce. V této části nám jde hlavně o nově tvořené složeniny, nikoli o obecné výrazy jako pivovar, cukrovar, známé z dřívější doby a dnes oficiálně užívané ve spojení s přívlastky, jimiž jsou blíže místně určeny (Pražské cukrovary, Plzeňské pivovary). Posuzujeme-li nově tvořené složeniny se zřetelem na spisovnou češtinu, zjišťujeme, že bývají na samé hranici spisovnosti anebo i pod ní. Jsou tvořeny mechanicky a často odlišně od obvyklého způsobu skládání slov v češtině. Jde tedy namnoze o nový typ složenin, vynucený skutečností stručně (tj. jednoslovně) pojmenovat podnik nebo závod. Tento nový typ má různé varianty a budoucnost ukáže, co z něho spisovný jazyk přijme natrvalo, co se bude šířit a rozvíjet jako produktivní způsob tvoření.

Složená obecná jména jako kovohuť, kovozávod, kovoprůmysl, dřevoprůmysl, dřevomodelárna. dřevocement aj. stala se modelem pro názvy Kovodružstvo a Dřevodružstvo. Později přibyla ještě další pojmenování z tohoto okruhu: Kovořemesla, Kovoslužba, Kovovýroba, Dřevosloh, Dřevotvar. Ta prozrazují, že jsou v nich slova mechanicky skládána. V některých složeninách se slovem kov nebo dřevo se v druhé části uplatňují umělé podoby slov: -techna (Kovotechna) z technický, -projekta (Kovoprojekta) z projekt přetvořením na ženský rod příponou -a. Zde se vlastně kombinuje skládání slov s tvořením zkratek.

Také zkratkové výrazy cizího původu auto-, techno-, elektro-, energo- tvoří často první část složených pojmenování, která jsou namnoze obdobná složeninám výše uvedeným: Autodružstvo, Autoslužba, Technoexport, Elektrokeramika, Energostroj, Energovod. I zde byly modelem obecné složeniny jako autodrožka, autodoprava, autodílna, elektrozávod, elektrovlak apod. Patří sem i název Technomat, [160]vzniklý spojením se zkratkou mat za materiál, a název Technometra, u něhož druhá část je utvořena přidáním koncového -a k metr. Ve jméně Technosignál druhá část, tj. signál, má charakter symbolu, neboť jde o závod pro slaboproudou elektrotechniku.

Značnou pozornost ve veřejnosti vyvolal nově zaváděný název Fasádostav na označení pražského stavebního podniku pro vnější opravy budov.[3] Povšimli jsme si tohoto názvu v rozhlasovém Jazykovém koutku a upozornili jsme, že by bylo vhodnější vyjít od slova fasádnictví, který je utvořen stejně jako instalatérství, klempířství, zámečnictví, květinářství, sadovnictví. Takové názvy zřetelně označují pracovní obor a mohou sloužit a také slouží i jako názvy podniků. Naproti tomu název Fasádostav svou druhou částí -stav zavádí na scestí: fasády se nestavějí, nýbrž provádějí, opravují, upravují. Slovesa stavět bychom mohli užít, jen kdybychom mluvili o vlastní stavbě domu. Jde tedy o složeninu utvořenou nevhodně.

Také název Míroděv, užívaný v různých českých i moravských městech pro označení krejčovského závodu, vzbudil ostrou kritiku veřejnosti a v Naší řeči byl již před časem právem odsouzen jako výraz nesprávně utvořený.[4] Východiskem je tu podstatné jméno oděv s neshodným přívlastkem na míru, avšak z takových spojení se složená slova v češtině netvoří (ze slov továrna na nábytek nelze utvořit složeninu). Kromě toho označení Míroděv v nás vyvolává představu míru, nikoli krejčovské míry.

Novým způsobem jsou tvořeny spřežky jako Strojoprav (družstvo pro opravu strojů), Družspoj (spojení družstevníci zabývající se různou výrobou), Bytprům (stavební, nábytkoví a kamnářští řemeslníci), Všestav (řemeslníci pro všeobecné stavební práce), Pragoděv (výrobna dámských a dívčích oděvů), Pragobal (pražské papírny), Motorlet (závod na výrobu leteckých motorů). Kdybychom je slovně rozebírali, viděli bychom, že se tu skládají dohromady slovní prvky, slabiky, popř. rozšířené o další hlásky (druž, oprav, prům, let za letecký) a že způsob skládání připomíná i slova zkratková. Z materiálu, který jsme si nashromáždili, je vidět, že tento způsob tvoření [161]není na postupu a je vůbec ve skupině nově tvořených jednoslovných složených jmen ve značné menšině.

Při tvoření názvů tohoto typu je mnoho úskalí. Mohou tu vzniknout výrazy, které dosud považujeme za neústrojné ve spisovné češtině, za pouhé skládanky. Týká se to hlavně pojmenování různých menších podniků místního rázu (např. družstev a komunálních provozoven). Názvy tu někdy vznikají bez kontaktu s životem a jejich původci si uvědomují důsledky nevhodně tvořených názvů teprve tehdy, když se ozvou hlasy oprávněného odporu z veřejnosti, tj. z míst, pro něž byly určeny.

4. Jednoslovné symbolické názvy

Tyto názvy se vytvářejí z běžných podstatných jmen a některé podniky k nim sáhly, aby se vyhnuly jednak názvům několikaslovným, jednak umělým zkratkovým pojmenováním nebo slovům složeným. Za symbolický název se volí ta slova, která mají bližší nebo obecnější vztah k příslušnému závodu nebo podniku a povyšují se na názvy (např. Kámen, Turista). Svým obrazným označením přímo napovídají, o jaký podnik jde, ať již užívají jmen výrobků, anebo jiného výrazu, který s oborem přímo souvisí: Kámen (kameníci), Kmen (truhláři), Pokost (lakýrníci), Oděv (krejčí), Znak (razítkáři), Obal (výrobci obalů, papírových ozdob apod.), Lověna (puškařští dělníci), Ozdoba (prýmkaři), Léčiva (výroba farmaceutických přípravků), Údržba (oprava zámků a výroba náhradních součástí). Výstavba (stavební podnik). Setkáváme se tu i se slovy cizími, popř. i citátovými, ale v míře celkem nepatrné: Mechanika (závod pro jemnou mechaniku), Arbor (truhláři, tesaři a jiní), Igra (z ruštiny — opravna hraček). Sem patří i označení Turista pro cestovní kancelář; zde se podstatné jméno životné stalo neživotným a to ovšem způsobilo nesnadnosti a rozpaky při jeho skloňování.[5]

Druhá skupina symbolických jmen souvisí jen zcela volně s posláním podniků, jak je patrné z těchto názvů: Směr (družstvo pro zpracování plastických hmot), Snaha (výrobní družstvo), Zádruha (lidová a umělecká výroba), Vkus (krejčí), Styl (jednak krejčí, jednak také knoflíkáři), Opus (sedláři, řemenáři a brašnáři). Patří sem i názvy našich tiskařských závodů: Mír, Svoboda, Orbis.

[162]Symbolické názvy mají tu výhodu, že jsou jednoslovné a že je tu možno bohatě využít naší slovní zásoby.

5. Jednoslovné názvy vzniklé mechanicky krácením nebo prodlužováním jednotlivého slova

Do této skupiny, která není nijak zvlášť početná a má tendenci klesající, patří výrazy uměle zkracované (nejde tu o slova zkratková) nebo prodlužované nahodilými slabikami nebo hláskami (nejde tu o odvozovací přípony v obvyklém slova smyslu). Tvůrci těchto názvů vycházejí spíše ze slov cizích než domácích, jak o tom svědčí jména těchto podniků: Prefa (výrobna prefabrikátů, tj. stavebních dílců předem zhotovených) z prefabrikát, Keramo (keramický podnik) z keramický, Štuko (štukatéři) ze štukatérský. Ze slova textil prodloužením vznikla Textilana. Nedovedně byl vytvořen název Výtvar (propagační a výtvarné družstvo), a to z přídavného jména výtvarný, nikoli snad převzetím dnes již mrtvého výrazu výtvar, jejž zaznamenává Příruční slovník ve smyslu ‚výtvor‘ ze Zeyera a V. Mrštíka.

Uvedli jsme pět způsobů, jak se u nás v současné době vytvářejí názvy závodů, podniků, ústavů a jiných pracovišť. Nevyčerpali jsme tu všechny možnosti, ale podali jsme aspoň v přehledu nejčastější způsoby pojmenování, jak se v českých zemích, a hlavně v Praze, projevují od květnové revoluce r. 1945 až po dnešek.

Pozorujeme odklon od tvoření názvů popisných, značný rozvoj názvů vzniklých ze zkratek, pokusy o nová slova složená a o užívání symbolických názvů, jakož i. ojedinělé snahy po utvoření nových výrazů odvozováním. Vcelku zjišťujeme malou vynalézavost, zato značnou napodobivost při označování podniků zkratkami a značnou nevšímavost k tvoření nových slov odvozováním pro potřeby pojmenovávání nových závodů, ústavů a pracovišť. Právě odvozovacími příponami lze tvořit i tu nové názvy. Bylo by možno rozšířit skupinu slov jako klempířství, kovářství, zámečnictví, strojírenství, kolářství, truhlářství a bednářství o další nová slova tvořená touto příponou. Zdá se, že výrazům zámečnictví, truhlářství atd. se naši organizátoři úzkostlivě vyhýbají, ačkoli např. u jmen obchodů jsme se vrátili k železářství, k papírnictví a k drogerii místo přechodných názvů Kovomat, [163]Narpa, Chemodroga. Proč by tedy nemohl být opět zaveden v místním hospodářství např. název Komunální truhlářství? Dnes již bychom v něm neviděli dřívější živnost nebo výdělečný podnik, nýbrž službu zákazníkům. Také skupina slov jako sklárna, strojírna, sladovna, droždárna. svařovna byla většinou opuštěna a příponou -na se již nové názvy pro podniky netvoří. Víme jen o novém pojmenování pečivárny (Pražské pečivárny), jímž se rozlišují závody na cukrářské pečivo od pekáren, v nichž se převážně peče chléb a bílé pečivo. Takových slov jako pečivárny mohlo být utvořeno více, kdyby se využilo možností češtiny pro tvoření nových názvů odvozováním.[6]

Také symbolické názvy by mohly mít větší význam při tvoření jmen nových podniků, kdyby se jich častěji využívalo. Nabízejí se nám již tím, že východiskem je dobře zvolené slovo z běžné slovní zásoby. Může to být podstatné jméno konkrétní i abstraktní, a to domácího nebo cizího původu. Symbolické názvy mají výhodu, že jsou jednoslovné a snadno se zapamatují.

Pojmenovávací nedostatky, jichž jsme stále svědky, nelze podceňovat, neboť veřejnost na ně velmi citlivě reaguje, jak o tom svědčí dotazy a stížnosti zasílané prostřednictvím Jazykového koutku nebo přímo Ústavu pro jazyk český. Při volbě názvů pro naše závody, podniky, družstva a jiná pracoviště je nutno postupovat s rozmyslem a dbát také o jazykově vhodné vyjádření.

---

[1] Srov. M. Helcl, Zkratková slova, Naše řeč 33, 1949, s. 161.

[2] Srov. M. Wajs, Čeština vývěsních štítů a reklamních nápisů, Naše řeč 21, 1937, s. 180.

[3] Také Svět v obrazech (7. ledna 1961) a Mladá fronta (31. prosince 1960) velmi ostře odsoudily zavádění nečeských názvů pro naše podniky a kritizovaly přitom nepodařené jméno Fasádostav.

[4] Srov. L. Klimeš, Míroděv, Naše řeč 39, 1956, s. 54.

[5] Srov. J. Kuchař, Koupit lístek v Turistovi? Naše řeč 42, 1959, s. 304.

[6] Srov. M. Dokulil, Pečivárny a jiné novinky, Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 2. výběr, s. 80.

Naše řeč, volume 44 (1961), issue 5-6, pp. 154-163

Previous Alois Jedlička: K aktuálním otázkám péče o spisovnou češtinu

Next Petr Sgall, Red. (= Redakce): K tvarům mně, mě — mi, mne