Časopis Naše řeč
en cz

O původu slova silice

Hermína Plevačová

[Články]

(pdf)

-

Slovo silice je útvar zcela jasný po stránce slovotvorné, je utvořeno příponou -ice od základu síla. Na první pohled mohlo by se zdát, že bylo vytvořeno podle starších významově blízkých podstatných jmen živice a pryskyřice. Je tu však nesnáz významová. Není totiž jasné, jaký význam základního slova síla mohl být jeho východiskem.

Slovem silice se označují éterické oleje — velmi prchavé a silně vonné látky rostlinného původu (jsou např. v květech růže, plodech kmínu, slupce citrónu apod.), ve vodě téměř nerozpustné, jež mimo [276]jiné tvoří součást tekutých pryskyřic. Tím, že se na vzduchu silice okysličují a vypařují, pryskyřice houstnou a tuhnou. Název silice je pouze v češtině a ve slovenštině (slov. silica znamená též ‚výtažek z rezedy vonné‘) jako odborný název. Příruční slovník jazyka českého uvádí vedle odborného významu chemického sice několik dokladů z krásné literatury (Sova, A. Mrštík aj.), ale je vidět, že v nich jde o užití umělé, vzaté z oblasti odborné (žádný prostý člověk neřekne Silice sosen zavoněly, protože se běžně u pryskyřice nerozlišuje složka, která jí dává vůni). Z literatury odborné užívá názvu silice v běžném významu ‚éterický olej‘ již Presl ve svém Rostlináři. Není to však nejstarší doklad tohoto termínu, není to tedy ani výtvor Preslův.[1] První výklad významu tohoto slova nacházíme v novém etymologickém slovníku Václava Machka. Machek[2] si správně všiml, že nejstarší doklad slova silice uvádí Jungmann z Tomsova spisu „O zimě“ z r. 1801.[3] Domnívá se však, že slovo silice bylo utvořeno od síla na základě představy, že rostlina je v „síle“, když má nejvíce mízy, šťávy, když nejvíce voní. Ale podrobnější zkoumání ukazuje, že tato představa východiskem pojmenování nebyla.

Především musíme říci, že před Tomsou se slovo silice nevyskytuje, dostupné nám slovníky 18. stol. je neznají. Je pravděpodobné, že je to výtvor Tomsův. Tomsův spis „O zimě“ je překlad německé přednášky, kterou pronesl J. K. Berner r. 1789 v „Hospodářské vlastenské společnosti slezské“ (nebyla publikována a rukopis se patrně nedochoval). Je to přednáška odborná, která vysvětluje pokles teploty v přírodě, sníh apod. chemickými procesy v atmosféře.[4] Při popisu různých chemických pokusů, při nichž dochází k snížení teploty, užívá Tomsa názvu silice vinná pro líh,[5] kyselá silice (jinde [277]solná silice) pro kyselinu solnou, alkalská rychlá silice pro čpavek. V němčině, z níž Tomsa překládal, nazývají se tyto látky Weingeist, Salzgeist, Salmiakgeist. Chemický odborný termín Geist najdeme již v Thámově slovníku z r. 1788,[6] kde je však přeložen českým duch, síla. Abychom pochopili tento termín, musíme se vžít do nazírání tehdejší chemie, v níž místo o chemických látkách (kyselinách, zásadách apod.) se mluví pouze o aktivní složce — o jakémsi jádru těchto látek a ostatní doplňkové složky jsou pomíjeny. Tato aktivní složka, v níž je soustředěna síla látky, nazývá se právě německým termínem Geist — česky duch, síla. Tomsa, patrně ze snahy odlišit odborný název síla od běžného slova neodborného, vytvořil pro překlad německého termínu Geist nový termín silice. Znamená tedy Tomsovo Když kyselé silice do sklenice se naleje… totéž co dnešní „Když kyseliny do sklenice…“. K podstatnému jménu silice přitvořil Tomsa i přídavné jméno siličný. Z významu Tomsova pochopíme i pozdější význam ‚tresť, esence‘ (Kott III, s. 346) jakožto ‚výtažek — koncentraci podstatných složek nějaké látky‘. Podobně pojem »éterické oleje« vychází z toho, že v intenzitě vůně rostlin se vidí projev jejich síly. Tedy jen na tento sekundární význam by se hodil výklad Machkův. Ale význam silice ‚éterický olej‘ je patrně teprve Preslova modifikace původního — dnes zaniklého — významu Tomsovy silice. Při specializaci původního významu ve význam ‚éterický olej‘ (Presl tak označuje především pryskyřičné éterické oleje) působila možná (ale až u Presla) blízká podobnost názvu pryskyřice (srov. Silice (olea aetherea) nabudouce kyslíka v pryskyřice se proměňují. Rostl. I, s. 150a. Terebintová silice s pryskyřicí sloučena. Tamtéž, s. 149a). Preslovo pojetí termínu silice se ujalo a zobecnělo. V odborném jazyce žijí i odvozeniny siličný, siličnatý, silicový téhož významu.

Slovo silice je tedy novočeský umělý výtvor z počátku 19. stol., utvořený příponou -ice z chemického termínu síla. Není tedy utvořeno podle slov živice, pryskyřice, ale je to „překlad“ německého odborného termínu Geist (srov. i pozdně lat. spiritus, fr. esprit ‚prchavá esence‘). I v současné době patří do odborného názvosloví českého; jeho nynější význam — poněkud pozměněný — byl dán Preslem. [278]Slovenské silica je tedy slovo přejaté z češtiny. Kdežto české silice je napodobením německého Geist v uvedeném významu (pozdně lat. spiritus), všechny slovanské jazyky si vytvořily názvy pro týž pojem překladem latinského oleum aethereum: rus. efirnoje maslo, slovin. zginljivo olje, čes. éterický olej, pol. olejek, podobně jako něm. ätherisches Öl, fr. huile volatile aj.

V závěrečné poznámce chtěli bychom připomenout, že existuje také staročeská zdrobnělina silička (srov. všecka silička vyprahla, že není síly, aby mohl svú hlavu držeti Rokycanova Postilla I, s. 593, verš 120). Je utvořena od běžného slova síla v jeho obecném významu a nemá s naším odborným termínem silice nic společného. Tím méně ovšem Preslovo jméno rostliny silička, což je pouze přetvořený latinský název Silaus.

Slovenské silica, jak jsme se zmínili, je přejato z češtiny. Ale se zvláštním významem slovenského slova silica se setkáváme u M. Dumného („Paulínymu“, 1872, Orol, s. 218a/58, podle materiálu Ústavu slovenského jazyka) Silica, klam, hrozby, bodáky zronily Ťa, bohatier Náš. Tu jde zase zřejmě o slovo jiné, samostatně utvořené od stejného základu. Slovenské silica z Dumného má obdobu pouze v srbocharvátském nasilica ‚násilí‘ a tento význam se dobře hodí i do uvedeného slovenského textu. Je dokonce možné, že slov. silica ‚násilí‘ je prvek jihoslovanský. Bylo by to pochopitelné u Dumného (vlastním jménem Daniel Miloslav Bachát), který se jako dlouholetý slovenský farář v Budapešti s Jihoslovany stýkal a překládal z jihoslovanské literatury (z Bogoviće, Tombora).


[1] Za ten jej pokládá J. Holub-F. Kopečný, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952, s. 331.

[2] V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, Praha 1957, s. 444.

[3] O zimě. Čteno v generálním shromáždění Hospodářské vlastenské hlavní společnosti slezské 28. den měsíce února léta 1789 od J. K. G. Bernera. Na česko přeloženo od Františka Tomsy. Vytištěno v Praze. (Nákladem překladačovým léta 1801.)

[4] Děkuji inž. Fr. Ježovi, pracovníku Laboratoře elektronové optiky ČSAV v Brně, za odborné porady při studiu této publikace.

[5] Palkovičův slovník zaznamenává silice Geist ve významu ‚der Getränke, spiritus‘.

[6] K. Thams, Deutsch-böhmisches Nationallexikon, Praha a Vídeň 1738, s. v.

Naše řeč, ročník 43 (1960), číslo 9-10, s. 275-278

Předchozí Josef Beneš: Výslovnost našich příjmení německého původu

Následující Karel F. Svoboda, František Daneš: Ještě k mluvnické povaze infinitivních vět podmínkových

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1