Časopis Naše řeč
en cz

Hutní — hutnický

František Daneš

[Články]

(pdf)

-

Při závěrečné besedě cyklu přednášek o spisovné češtině v pražské Lidové universitě vystoupil jeden z posluchačů s dotazem na významový poměr mezi odvozenými přídavnými jmény hutní a hutnický, např. ve spojeních s podstatnými jmény jako průmysl, kombinát, výroba, výrobky, sklo. Jak ukazují dvojice strojní - strojnický, zdravotní - zdravotnický aj., nejde o jev izolovaný, a proto bude vhodné probrat tuto věc podrobněji.

Obě přídavná jména patří zřejmě k slovům s živou slovotvornou formou, stavbou, tj. k takovým slovům, u nichž si uvědomujeme, od kterého základu a jakou příponou jsou odvozena; a zároveň nám toto jejich složení napovídá, jaký je jejich věcný, lexikální význam. Rozebereme-li slovotvorně přídavné jméno hutní, zjistíme, že jeho základem je podstatné jméno huť a že je od tohoto základu odvozeno živou a častou příponou -ní. Přídavná jména odvozená touto příponou od jmen podstatných mají význam široce vztahový, tj. můžeme jimi označit (ve spojení s podstatnými jmény) vše, co nějak souvisí s věcí, k níž odkazují; vyjadřuje tedy přídavné jméno hutní všechno, co nějak souvisí s hutí, týká se jí; tedy např. hutní výrobky (výrobky z hutě), hutní kovář (tj. zaměstnaný v huti), hutní, komíny (prostě jakékoli komíny v huti) atd.

[153]Slovotvorný rozbor přídavného jména hutnický je poněkud složitější. Patří vlastně k základu hutník a je od něho odvozeno příponou -ký (před níž se koncové -k základu mění v -c a dlouhé -í- původní přípony krátí). Přídavná jména s touto příponou mají rovněž význam široce vztahový, který ovšem u odvozenin od jmen osob mívá ráz vztahu obecně přivlastňovacího. V tom smyslu můžeme mluvit např. o hutnických mzdách (tj. mzdách hutníků), hutnické práci apod. — Většinou však chápeme přídavné jméno hutnický poněkud jinak, šíře, totiž jako přídavné jméno příslušící k podstatnému jménu hutnictví, které znamená ‚výrobu kovů a jejich slitin z rudných a kovových surovin‘ a ‚nauku o této výrobě‘. (Po stránce formální je tento vztah též zcela jasný: hutnic-(tví) hutnic-ký.) Je to poněkud překvapující, neboť historikové jazyka vykládají, že z vývojového hlediska vznikala podstatná jména s příponou -ství // -tví naopak ze jmen přídavných. V dnešním jazyce, jak ukazuje rozbor úplného materiálu,[1] je však situace poněkud jiná: podstatná jména s touto příponou vztahujeme dnes většinou přímo k názvům osob, bez mezistupně přídavného jména (to ostatně někdy ani není doloženo); podstatná jména na -tví a přídavná jména na -ký tedy hodnotíme jako odvozená souběžně, paralelně, ba dokonce důvody významové vedou nás v mnohých případech, jak jsme viděli, k tomu, že chápeme podstatná jména na -nictví jako základní a přídavná jména na -nický jako od nich odvozená. Jestliže tedy historické schéma lze naznačit takto:

(1) -ník → -nický → -nictví,

jeví se nám jejich vztah z hlediska současného jazyka takto:

(2)

popřípadě (jako např. u hutnictví → hutnický) dokonce takto:

(3)

[154]tj. přídavné jméno hutnický vystupuje ve dvojím slovotvorném vztahu: hlásí se jednak k základu hutnictví, jednak k základu hutník (což je ovšem společný základ obou slov, hutnictví i hutnický — odtud dvojí možná motivace).[2]

Vztahy naznačené v schématu (3) jsou, jak vidět, převrácené vzhledem k schématu (1) (historickému). Tuto změnu si snadno vysvětlíme. Dochází k ní totiž hlavně u těch jmen na -tví // -ství, která pojmenovávají nějaký obor lidské činnosti nebo nauku o něm. Takováto jména (jako hutnictví, hornictví, strojnictví, lesnictví, stavebnictví…) jsou v dnešní společnosti velmi důležitá a nutně k nim potřebujeme tvořit přídavná jména; naproti tomu přídavná jména k názvům jednotlivých pracovníků (hutník, horník, strojník…) nejsou tak důležitá, společensky naléhavě potřebná.[3] Proto bylo možno využít těchto přídavných jmen naznačeným způsobem. Znamená to ovšem, že spojení typu hutnické mzdy, hutnická práce neznamenají jen ‚mzdy (práce) hutníků‘ — jak jsme prve uvedli —, nýbrž též ‚mzdy v hutnictví, práce v hutnictví‘ atp. Toto dvojí možné chápání není však podstatnou závadou, neboť jde o pojmenování téže skutečnosti, jen v různém přístupu. Ovšem ve spojeních jako hutnické výrobky, hutnické sklo, hutnické suroviny odkazuje přídavné jméno hutnický jen k jednomu z obou možných základů, totiž k podstatnému jménu hutnictví (lze tu užít synonymních výrazů metalurgický, metalurgie).

To, co bylo dosud řečeno, platí ovšem nejen o takových odvozeninách od konatelských jmen na -ník, nýbrž i od jmen jiných: novinář (novinářství, novinářský), hvězdář (hvězdářství, hvězdářský), zemědělec (zemědělský, zemědělství), nakladatel (nakladatelství, nakladatelský) atd.

[155]Vraťme se však nyní ještě k výchozí otázce, o poměru přídavných jmen hutní - hutnický, zdravotní - zdravotnický, strojní - strojnický apod. V základě může jít při jejich užívání o případy trojího druhu:

(a) V případech, kde máme na mysli jedině vztah k jménu prvozákladnímu (huť, zdraví,[4] stroj…), lze užít jen přídavných jmen hutní, zdravotní, strojní; např. hutní komíny, zdravotní dovolená, zdravotní čaj, strojní zařízení, strojní stanice.[5]

(b) Tam, kde jde jedině o vztah k podstatnému jménu na -tví, popřípadě ke konatelskému jménu na -ník, lze užít jen přídavných jmen hutnický, zdravotnický, strojnický; např. hutnické mzdy, zdravotnické názvosloví. Jde však o případy poměrně řídké, a to proto, že i v přídavných jménech tohoto typu je obsaženo prvozákladní slovo huť, zdraví, stroj… (i když jaksi zprostředkovaně), takže to, co je hutnické, zdravotnické…, je konec konců i hutní, zdravotní… (např. zdravotnická služba je zároveň i zdravotní). Nebo, řečeno jinými slovy, přídavná jména na -ní jsou méně specifikovaná, mají méně určitý, a tedy širší význam než přídavná jména na -nický, a může jich být proto ve většině případů užito místo těchto přídavných jmen.[6]

(c) Z toho ovšem plyne, že nejhojnější jsou případy, v nichž je v zásadě možno užít přídavného jména toho neb onoho typu. Tu přicházíváme leckdy do rozpaků, kterému z nich dát přednost. Ten, kdo je zvyklý užívat jazyka s rozmyslem a s pochopením pro jemnější významové vztahy, jistě leckdy najde důvody, pro které se rozhodne pro tu či onu podobu přídavného jména. Tak např. by bylo vhodnější mluvit o hutnickém kombinátu než o hutním (i když se v odborném užívání ujala bohužel praxe opačná), neboť nejde ani tak o spojení hutí, jako o spojení průmyslových závodů různých odvětví majících těsný vztah k hutnictví. Naopak je zase správnější a především přesnější, že užíváme označení zdravotnické středisko; je ovšem nelogické, objevuje-li se vedle něho označení zdravotní ob[156]vod. V mnoha případech však na tom příliš nesejde, které podoby užijeme, a proto se setkáváme v praxi jednak s mnohým kolísáním, jednak s tím, že se sice v různých spojeních ustálila různá podoba, avšak více méně mechanicky, bez zřejmého důvodu. (Je např. hutní i hutnická pec, hutní i hutnické výrobky; běžnější je však sklo hutnické než hutní. Ustálil se název „průmyslová škola stavební“, avšak naproti tomu „průmyslová škola strojnická“.)

Nakonec zbývá ještě zase dodat, že obdobná situace je i v případech, kde základem přídavného jména je jiné podstatné jméno (než konatelské na -ník), jako např. novinový - novinářský (novinová čeština, tj. čeština v novinách, novin, je zároveň češtinou novinářskou, tj. češtinou novinářů nebo češtinou příznačnou pro novináře či novinářství; záleží na tom, který vztah vystupuje v dané souvislosti do popředí).


[1] Práce na tomto rozboru je součástí pracovního plánu Ústavu pro jazyk český; je v podstatě hotova a bude v nejbližších letech publikována spolu s ostatními pracemi z oboru tvoření slov.

[2] Slovník spisovného jazyka českého tyto vztahy dobře vystihl u hesel hutní a hutnický. První z nich označuje jako přídavné jméno k huť, kdežto druhé jako přídavné jméno k hutnictví nebo k hutník. Starší Příruční slovník je poněkud nedůsledný. U hesla hutnický uvádí „hutní, týkající se hutnictví“, u hesla strojní však jen „k strojník; vztahující se k strojníkovi…“ (ač doklady ukazují takřka jednoznačně na vztah k strojnictví), naproti tomu u hesla zdravotnický je uvedeno jen „týkající se zdravotnictví…“.

[3] Ostatně i u většiny jmen na -ství tohoto typu je vztah k základnímu jménu osobnímu po stránce významové oslaben, někdy až zrušen (srov. strojník - strojnictví).

[4] Od původu vlastně zdravota; ale dnes to tak necítíme.

[5] Přídavné jméno strojový patří rovněž do této kategorie, vztahuje se přímo k podstatnému jménu stroj; jazyk však obě podoby poněkud diferencoval. Ale to nás v této souvislosti nezajímá.

[6] Obdobná situace bývá i u jiných přídavných jmen; např. rasovou nenávist mohu nazvat i nenávistí rasistickou (a naopak), podle toho, který vztah chci zdůraznit.

Naše řeč, ročník 43 (1960), číslo 5-6, s. 152-156

Předchozí Luděk Bachmann: K dějinám slova celina

Následující Dana Konečná: Ke zkoumání češtiny z hlediska strojového překladu

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1