Časopis Naše řeč
en cz

Otto Grotewohl o otázkách jazykové kultury

Vladimír Staněk

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Politický, hospodářský a kulturní rozvoj v zemích lidově demokratických v období budování socialismu přináší s sebou i nebývalý rozmach spisovných jazyků. Nejširší lidové vrstvy se účastní plně veřejného života, proto stále přibývá aktivních uživatelů spisovného jazyka. Valná většina těchto uživatelů je si vědoma toho, že jazyk, má-li být skutečně nástrojem dorozumění a nástrojem rozvoje společnosti, musí se vyznačovat určitými vlastnostmi, které mu umožňují, aby dobře plnil svoji funkci. Avšak ještě stále existuje řada lidí, kteří nepřikládají jazykové stránce svých projevů, ať psaných, nebo ještě častěji mluvených, náležitou váhu. Že tomu tak je nejen u nás, ale i v jiných zemích budujících socialismus, svědčí publikace ministerského předsedy Německé demokratické republiky Otty Grotewohla Gedankenkraft und Sprachgewalt bei Marx und Engels (česky: Síla myšlenky a působivost jazyka u Marxe a Engelse),[1] obsahující stenografický záznam přednášky, kterou Otto Grotewohl pronesl dne 9. dubna 1958 na Vysoké škole stranické u příležitosti 110. výročí uveřejnění Komunistického manifestu. Publikace je pozoruhodná tím, jak O. Grotewohl bystře postihuje nedostatky jazyka některých veřejných činitelů, jak otevřeně kritizuje a jak také ukazuje cesty k odstranění těchto nedostatků.

Práce v podstatě obsahuje rozbor Komunistického manifestu; O. Grotewohl si však nevšímá pouze jeho obsahové stránky, nýbrž stále sleduje, jakými jazykovými a stylistickými prostředky dosáhli Marx a Engels toho, že se Komunistický manifest stal dílem, které mělo tak mocný vliv na další vývoj lidské společnosti. Tento způsob rozboru poskytuje autorovi četné příležitosti, aby konfrontoval jazyk Marxův a Engelsův s jazykem některých dnešních veřejných činitelů.

O. Grotewohl vychází ve svých výkladech ze známé marxistické teze o jednotě jazyka a myšlení. Marx a Engels dali ve svých dílech lidstvu geniální myšlenky na přetvoření světa; avšak tyto myšlenky nebyly by lidstvu nic platny, kdyby je nebyli dovedli vyjádřit jasnou, výraznou a zapalující řečí. Každé jejich slovo je naplněno bojovnou rozhodností a pravdivostí; jejich řeč je vášnivá, smělá, přesvědčivá a logická; nenajdeme v ní duté vyzvánění frází nebo prázdná a otřepaná slova. Nejsložitější myšlenkové vztahy dovedli vyjádřit srozumitelným a barvitým jazykem. Komunistický manifest je významný doklad, že Marx a Engels suverénně vládli jazykem jako nástrojem, který dává podobu našim myšlenkám.

[235]Avšak projevy mnohých veřejných činitelů i některých stranických pracovníků v Německé demokratické republice nesvědčí podle O. Grotewohla příliš o tom, že by se opravdu učili u Marxe a Engelse. „Bohužel musíme říci, že zvláště v naší straně zdomácněl jazyk, jemuž masy nerozumějí,“ konstatuje O. Grotewohl. Mnozí soudruzi se s oblibou vyjadřují co nejšroubovaněji; přitom tvoří celostránkové věty, v nichž se podle jejich názoru musí vyskytovat co největší počet cizích slov. Často užívají tisíckrát opakovaných klišé a hovoří „funkcionářským žargonem“, který dokazuje, jak říká O. Grotewohl, že jim chybí i znalosti, i uvědomělost. Kdo jasně myslí, ten se dovede, také jasně vyjadřovat. Avšak v německém tisku se často vyskytují věty, které nemají nic společného s jasným myšlením. O. Grotewohl uvádí jako doklad stylistické neobratnosti, které nazývá „gordickým uzlem“. O jejich autorech ironicky říká, že se pro samé psaní vůbec nedostanou k myšlení. Zejména těmto lidem Grotewohl co nejvřeleji doporučuje, aby studovali klasiky marxismu-leninismu, a to stejně proto, aby zvyšovali své teoretické vědomosti, jako též aby se od nich učili pěknému a vytříbenému jazyku.

Jiným nezdravým zjevem ve veřejných projevech je nadměrné užívání nadsázek a superlativů. Pro mnohé soudruhy je všechno „nesmírné“, „nezměrné“, „nepřekonatelné“, každá věc je pro ně „rozhodující“. Časté užívání nadsázek a superlativů nezvyšuje cenu myšlenek, nýbrž je znehodnocuje; způsobuje také, že se ztrácí měřítko pro posuzování a užívání některých pojmů. Takovýmto vyjadřováním lidi nezískáváme, nýbrž spíše je odpuzujeme.

O. Grotewohl se dále vyrovnává i s jinými věcmi, např. s nadměrným užíváním zkratek, s nímž jsme se setkávali a v menší míře ještě stále setkáváme i u nás. Mnohé z těchto zkratek jsou pro nezasvěcené úplně nesrozumitelné. Autor uvádí, že před krátkým časem dostal dopis podepsaný písmeny „SGG U + E“. Dlouho přemýšlel, co by tato zkratka mohla znamenat. Nakonec se ukázalo, že to je Schulgewerkschaftsgruppe Unterrich und Erziehung (česky: školská odborová skupina „Vyučování a výchova“). Soudruzi užívající těchto zkratek jsou posedlí vášní „A--fi“ (Abkürzungsfimmel, česky: vášeň pro zkratky), říká s humornou ironií O. Grotewohl. Avšak psaní v hieroglyfech a mluvení v hádankách nikterak nepřispěje k výchově pracujících v duchu socialismu.

Velmi zakořeněný je také zlozvyk dlouhých článků, v kterých autoři mnoha slovy podávají několik málo myšlenek. O. Grotewohl doporučuje soustředit se při psaní na nejpodstatnější věci, vynechat všechno vedlejší a nedůležité, odstranit zbytečné krasořečnění, zatemňující myšlenky, a vyjádřit se jednoduchou a jasnou formou. To ovšem neznamená vulgarizovat skutečnost, podávat ji zploštěně a zkresleně; [236]naopak, jednoduchá forma je právě znakem vysoké vědeckosti a plodem jasného myšlení.

V další části své stati O. Grotewohl ukazuje, jak klasikové a významní spisovatelé německé a světové literatury, jako Goethe, Matthias Claudius, Bertold Brecht, Erich Weinert, Gorkij, Majakovskij, dovedli závažné myšlenky vyjadřovat názorně, srozumitelně a jasně. Bohužel mnozí soudruzi, říká O. Grotewohl, nepovažují díla těchto autorů za významná a někteří se dokonce domnívají, že by utrpěla jejich důstojnost, kdyby tyto autory četli a studovali. Je na čase, dovozuje O. Grotewohl, aby tito soudruzi překonali svůj odpor ke krásné literatuře. Marx a Engels měli obsáhlé znalosti světové literatury; tato díla nestudovali jen po stránce obsahové, nýbrž všímali si i jazyka a stylu autorů a obohacovali tak své vlastní výrazové schopnosti. Jazyk ovládli tak mistrně, že v Komunistickém manifestu se slovo stalo činem, teorie materiální silou, která pohnula světem.

Stať Otty Grotewohla je neobyčejně cenná proto, že se v ní vynikající státník zabývá otázkami jazykové kultury a že přímo považuje uvědomělou péči o jazyk ve veřejném životě za politickou povinnost. Měli by ji číst a studovat také naši veřejní pracovníci.


[1] Dietz Verlag, Berlín 1958, 51 stran.

Naše řeč, ročník 42 (1959), číslo 7-8, s. 234-236

Předchozí Adolf Kamiš: Slovenské příspěvky k otázce vzájemného poměru mezi češtinou a slovenštinou

Následující Marie Těšitelová: Ke vztahu jazykovědy a jazykového vyučování

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1