Závěrečná dotazníková akce při výzkumu českých nářečí

Pavel Jančák

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Už po dvanáct let rozesílá dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český svým spolupracovníkům dotazníky, které pomáhají zjišťovat dnešní stav a zeměpisný rozsah důležitých hláskoslovných, tvaroslovných a lexikálních jevů všech českých nářečí. Tento široce založený dotazníkový výzkum našich nářečí, na němž spolupracuje především učitelstvo, uzavírá se nyní poslední výzkumnou akcí. Ve všech školních obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: (s výjimkou oblastí nově osídlených) zpracovávají nyní vyplňovatelé druhý sešit Slovníkového dotazníku pro nářečí českého jazyka,[1] kterým se dokončuje soustavný sběr nářeční slovní zásoby.

Dotazník vychází opět ze souboru hesel, jež pro slovníkový výzkum našich nářečí připravil prof. Václav Vážný, a navazuje na první sešit slovníkového dotazníku, rozesílaný před třemi lety.[2] Po této první části, zaměřené především na lidovou hmotnou kulturu a venkovské prostředí, soustřeďuje se v druhé části výběr hesel kolem ústředního tématu „člověk a práce“.

Druhý sešit slovníkového dotazníku připravili za spolupráce pražských a brněnských dialektologů Jaroslav Voráč a Pavel Jančák. V metodickém postupu a ve způsobu rozvržení probírané látky se tento závěrečný lexikální dotazník neliší od sešitu předešlého. Materiál je věcně roztříděn do deseti oddílů podle širších tematických okruhů (list 1—17). Téměř jeho polovina (I. Člověk, II. Oděv a obuv, III. Jídlo a pití, IV. Rodina) se týká života člověka vůbec, další tři oddíly (V. Zemědělská práce, VI. Les, VII. Zahrada a sad) probírají výrazy, které souvisí s venkovskou prací a s jejím prostředím, nejmenší úsek dotazníku (VIII. Počasí, čas, IX. Ze života dříve a nyní, X. Zvyky) hledá pak ostatní lidové výrazy ze života na vsi během roku. Jednotlivé oddíly, v nichž se látka probírá, mají rámec poměrně hodně široký; tak např. oddíl I. probírá vedle částí lidského těla i tělesné a duševní vlastnosti a činnosti člověka a některé nemoci; v oddíle IV. se dotazník ptá nejen na názvy označující příbuzenské vztahy, na jména, příjmení a na označování různých věkových stupňů, ale přiřazeny jsou i otázky týkající se života dětí a dětských her; v oddíle V. a VI. zjišťují se vedle lidového zemědělského názvosloví ještě např. jména některých polních a lučních květin, nejznámějších hub. Přitom se dotazník soustřeďuje především na názvy věcí obecně známých [106]a snadno přístupných (např. u rostlin se zjišťují pojmenování pro chrpu, vlčí mák, svlačec, pampelišku, sedmikrásku, kopretinu atd.), a to i tehdy, když se dotazuje na tradiční názvosloví (např. druhy a části lidového obleku, stará lidová jídla, některé nejrozšířenější lidové zvyky aj.). Proto nebylo tentokráte nutné ani účelné, aby se za spisovnými podobami jednotlivých hesel, na něž se dotazník ptá, uváděly v závorkách i některé hledané podoby nářeční (ty měly v prvním sešitě vyplňovateli pomoci při zjišťování výrazů málo užívaných nebo již zapadlých a žijících jen v paměti nejstarší generace); naopak u tohoto dotazníku, zaměřeného více na aktivní slovní zásobu, mohly by uváděné nářeční podoby svádět vyplňovatele k mylným odpovědím.

Mnoho péče se věnovalo výběru hesel. Do dotazníku byla zařazena především ta hesla, která se jevila zvlášť důležitá pro diferenciaci nářečního slovníku. Jsou tu především slova, na nichž bude možno vysledovat výrazné územní rozdíly v základní slovní zásobě (např. proti čes. truhlář mor. stolař, proti čes. hubený mor. chudý, dále rozdíly jako žito - rez, brambory - zemáky - kobzole, švestka - trnka - slíva, pecka - kostka, kapusta - kel atd.). Dále obsahuje dotazník hesla, u nichž lze očekávat větší pestrost jednotlivých nářečních podob (srov. jen dosud známé výrazy pro šišky jehličnatých stromů: šúty, šáchy, kočky, krákorky; výrazy pro zelnou polévku: zelňačka, zelouka, couračka, cacarka, střapačka apod.). Samozřejmě bylo pamatováno na hesla, pro něž má lidový jazyk bohatství výrazů expresívních, citově zabarvených (výrazy pro hlavu, ruku, nohu, povídat, křičet, levák atd.). Výjimečně byly zařazeny i případy, kde jsou nářeční podoby vlastně jen obměnami jednoho slovního základu (shrabané obilí: hrabanka, ouhrabky, shrabky, pohrobky, pohrabiny; jmelí: himelí, mejlí, jamela, omelo, omelí apod.). Při výběru hesel pro dotazník se vedle toho přihlíželo k tomu, aby se hledané nářeční podoby jednotlivých hesel daly sledovat na celém zkoumaném území.

Dotazník obsahuje 515 hesel seskupených podle věcné příbuznosti do odstavců; vyplňovatel má příslušnou nářeční podobu k jednotlivým heslům připsat. Na 63 nářečních výrazů se dotazník ptá přímo (např.: Znáte u Vás slovo chmerek? Co je to?); jde zpravidla o důležitá, ale již méně frekventovaná nářeční slova, která by při zjišťování pomocí spisovných hesel (v našem příkl. mech) mohla zapadnout. Vedle toho se v dotazníku pamatuje vhodnými rozšiřujícími otázkami na vše, čím by mohl důkladný vyplňovatel uvedený materiál rozhojnit dalšími lexikálními doklady: buď má pojmenovat jednotlivé druhy, pokud se rozlišují (typy klobouků, druhy mraků na obloze aj.), nebo podat další výčet nářečních výrazů, na něž se dotazník přímo neptá (např.: Uveďte, pro které další rostliny jsou u vás ještě nářeční názvy!). Připojeno je i 10 rámcových otázek, které jsou také rázu národopisného; [107]vyplňovatelé mají sami uvádět starou terminologii (domácí zpracování lnu, stará řemesla, lidový kroj aj.) nebo takovou, kterou je možno sledovat jen v určitých oblastech (chmelařství, vinařství apod.). Několik obrázků, které opět nakreslila Dagmar Rychnová, má usnadnit odpověď tam, kde slovní označení není jednoznačné (způsoby vázání šátků na hlavu, druhy pečiva apod.). Zvláště je využito zjednodušených nákresů při zjišťování názvů pro součásti zemědělského nářadí (u pluhu, plužních koleček, u kosy atd.).

Poněkud odlišný charakter má připojený dodatek (XI. Obecné věci, list 18—20), kde se probírají některé jevy, které se nedaly dobře zařadit do jednotlivých tematických okruhů. Zjišťují se tu různá charakteristická nářeční slova (částice, citoslovce, přitakání apod.), zejména příslovce, zařazená ve spisovné podobě do krátkých větiček, jež má vyplňovatel převést do svého nářečí. Vedle těchto lexikálií, jichž je asi 80, pokouší se dotazník vysledovat také několik nápadných jevů syntaktických (užívání druhého pádu při záporu: Takového kolovrátku už nikde nenajdete, český typ vynechávání pomocného slovesa jsem: My nebyli doma, atd.).

Druhý sešit slovníkového dotazníku, který se již brzy začne vracet ze škol a od ostatních spolupracovníků, přispěje jistě vydatnou měrou k prohloubení dosavadních znalostí o české slovní zásobě. Uvítali bychom, kdyby se o spolupráci přihlásili i čtenáři Naší řeči. Svědomitým vyplněním tohoto závěrečného dotazníku pomohou všichni spolupracovníci dovršit velké sběratelské úsilí, které se už po řadu let věnuje našim nářečím.

---

[1] Slovníkový dotazník pro nářečí českého jazyka, část II., 20 stran; vydal jej v září 1958 Ústav pro jazyk český.

[2] O tomto dotazníku srov. náš referát Lexikální výzkum našich nářečí, Naše řeč 38, 1955, s. 245—7; o výsledcích ankety srov. referát S. Utěšeného K dotazníkovému výzkumu slovní zásoby českých nářečí, Naše řeč 40, 1957, s, 222—7.

Naše řeč, volume 42 (1959), issue 3-4, pp. 105-107

Previous J. B. (= Jaromír Bělič): Dialektologie na moskevském slavistickém kongresu

Next Karel Sochor, Zdeněk Tyl: Z knih, časopisů a novin