Výrobně hospodářské jednotky

Dušan Šlosar

[Drobnosti]

(pdf)

-

Začátkem dubna vstoupila v platnost nová organizace našeho národního hospodářství. Základním článkem v této organizaci jsou nové hospodářské útvary, které mají sloužit potřebám našeho hospodářství pružněji a lépe, než tomu bylo dosud. Chceme dnes posoudit název, kterým byly tyto útvary pojmenovány — výrobně hospodářské jednotky.

Podstatné jméno jednotka je v tomto trojslovném názvu blíže určeno přídavným jménem hospodářský. Příslovce výrobně je pak nutno pokládat za bližší určení přídavného jména hospodářský. Znamená tedy náš název asi tolik co ‚jednotky výrobního hospodářství‘.

Domníváme se však, že název v této podobě nevystihuje dobře podstatu věci. Úkolem těchto nových útvarů totiž není jakési „výrobní hospodaření“, nýbrž výroba sama. Vyplývá to zcela zřetelně ze zprávy o zasedání vlády, kterou přinesl náš denní tisk. Praví se tam: „Převážná většina výrobně hospodářských jednotek budou národní podniky komplexně vybavené, schopné samostatně řešit otázky technického rozvoje, rozšiřovat výrobní základnu a nést plnou odpovědnost za plynulé zásobování národního hospodářství uceleným sortimentem výrobků v rámci stanoveného výrobního programu.“ Jsou tedy nové útvary jednotky výrobní. Proto by měl jejich název znít výrobní hospodářské jednotky. Pojem vyjádřený spojením hospodářská jednotka je tu přesněji určen přídavným jménem, které říká, že máme na mysli hospodářskou jednotku výrobní na rozdíl od hospodářských jednotek jiných, nevýrobních, jako jsou např. vědecké, kulturní a jiné instituce. Z názvu výrobní hospodářská jednotka by bylo také jasněji patrno, že označený útvar není jen orgánem administrativním, řídícím a organizujícím, jako byly dřívější hlavní správy, nýbrž že tu jde o skutečné výrobní podniky, samostatně vyrábějící a také do jisté míry samostatně se spravující.

Pro zřetelnost a větší výrazovou přesnost tedy doporučujeme název výrobní hospodářská jednotka místo dosavadního výrobně hospodářská jednotka.

Naše řeč, ročník 41 (1958), číslo 9-10, s. 294

Předchozí Zd. Hrušková: Náměšťský, nebo náměštský?

Následující František Váhala: Kulturně společenské středisko