Kulturně společenské středisko

František Váhala

[Drobnosti]

(pdf)

-

V některých našich lázních, např. v Mariánských Lázních, existují střediska, která organizují a řídí veškerou kulturní a společenskou činnost v lázních: pořádají koncerty, divadelní představení, estrády, módní přehlídky atd., prostě pečují o kulturní a společenský život lázeňského místa. Název onoho organizačního ústředí zní: Kulturně společenské středisko. Je správný?

Jistě nikoli. A to proto, že v něm není jasný významový vztah slov kulturně a společenský. Složené přídavné jméno kulturně společenský nemůžeme chápat jinak než na pozadí přídavných jmen kulturně historický, kulturně výchovný apod., u nichž je nositelem významu druhá část (historický, výchovný, vzdělávací) a první (kulturně) ji jen blíže určuje. Proto je také jmenujeme složeniny určovací. Jsou vesměs odvozeny od sousloví kulturní historie, kulturní výchova. Přídavné jméno kulturně společenský by podle toho mělo být odvozeno od sousloví kulturní společnost. Název kulturně společenské středisko by tedy znamenal, že jde o středisko kulturní společnosti — na rozlišení třeba od střediska vědeckospolečenského (pro vědeckou společnost) nebo sportovně společenského (pro společnost sportovní) apod. Ve skutečnosti tomu tak není. Úkolem střediska je — jak už jsme řekli na začátku — pečovat o kulturní a společenský život. Má se tedy správně jmenovat kulturní a společenské středisko. Tak by je byli jeho tvůrcové jistě nazvali, kdyby tu nebylo na jedné straně oněch přídavných jmen typu kulturně historický (nad jejichž skladbou a významovou náplní se patrně nezamyslili) a na druhé straně přímého vlivu ruských přídavných jmen typu kulturno-prosvetitělnyj, kulturno-těchničeskij, popřípadě i kulturno-obščestvennyj. Ta znamenají právě ‚kulturní a osvětový‘, ‚kulturní a technický‘, popřípadě ‚kulturní a společenský‘; jsou to tzv. složeniny slučovací (téhož typu jako je v češtině červenobílý, štěrkopískový, tj. ‚červený a bílý‘, ‚štěrkový a pískový‘), jichž má čeština ve srovnání s ruštinou jen nepatrný počet (a přitom s první částí na -o: červeno-). K tomu pak přistupuje ještě typ kulturno-massovyj (užívá se ho hlavně ve spojení se jménem robota, tj. ‚práce‘), který se mechanicky převádí do češtiny spojením kulturně masový (k—á práce). Významový vztah obou složek tohoto přídavného jména a tím i jeho celkový význam je Čechovi zcela nejasný. Srozumitelným se stane, když je převedeme podle smyslu buď na podobu masová kulturní práce, nebo zcela volně kulturní práce s masami. Mechanické převody z ruštiny (a je jich dost, zde jsme však úmyslně uvedli jen přídavná jména s první částí kulturno-) jako následek nedostatečné znalosti jak zákonitostí ruštiny, tak češtiny stávají se vzorem pro původní česká pojmenování (viz též předcházející „výrobně hospodářské jednotky“). To je ovšem jistě jev nežádoucí.

Naše řeč, ročník 41 (1958), číslo 9-10, s. 295

Předchozí Dušan Šlosar: Výrobně hospodářské jednotky

Následující V. Kondrová: Mezopotámie, či Mesopotamie?