Náměšťský, nebo náměštský?

Zd. Hrušková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Mezi místními jmény tvoří zvláštní skupinu ta, která mají v zakončení souhlásku -ť, např. Unhošť, Bolehošť, Radhošť, Pešť, Náměšť, Konopiště, Hradiště, Hradišťko apod. Dosud se odvozování přídavných jmen příponou -ský od těchto názvů vyznačovalo jistou zvláštností. Koncové -ť základního místního jména se před příponou -ský vždy změnilo v -t-, místo skupiny -ť-ský vznikla skupina -t-ský, takže se podle starých Pravidel správně psalo např. unhoštský, radhoštský, náměštský, konopištský, hradištský atd. Tento způsob tvoření jednak odlišoval tuto skupinu místních jmen od ostatních jmen s měkkým zakončením (např. ve spisovném jazyce vždy bylo a dále zůstává nezměněno při odvozování -ň: Vídeň — vídeňský, Plzeň — plzeňský a zpravidla -ř: Vinoř — vinořský), jednak vzdaloval přídavné jméno na -ský od základního jména podstatného. Nová Pravidla českého pravopisu sjednotila v těchto případech podobu přídavných a podstatných jmen, a píšeme proto jen un[294]hošťský, bolehošťský, náměšťský, konopišťský, hradišťský atd.[1] — Také při odvozování příponou -ko zůstává zachováno -ť- jako ve jménu základním, např. Hradiště — Hradišťko (nikoli Hradištko, jak žádala Pravidla předchozí).

Při odvozování příponou -ní však píšeme v přídavném jménu skupinu -št- jako dosud: jeviště — jevištní, hradiště — hradištní. Připouští se pouze dvojí výslovnost této přípony, tedy [-štní] i [-šťní].

---

[1] Toto řešení doporučovala už Trávníčkova Mluvnice spisovné češtiny I, 1951, § 71, s. 100: „Pro jednotnost a tím pro ulehčení pravopisu doporučuje se psaní -šťský, hradišťský…“.

Naše řeč, ročník 41 (1958), číslo 9-10, s. 293-294

Předchozí Milan Jelínek: Z našich novin

Následující Dušan Šlosar: Výrobně hospodářské jednotky