Časopis Naše řeč
en cz

Baník a Slovan

Jaroslav Kuchař

[Drobnosti]

(pdf)

-

[1]Názvy některých tělovýchovných jednot a sportovních družstev skrývají v sobě jazykovou záludnost, již mnozí jistě ani netuší. Jak máme správně skloňovat názvy jako Baník (Most), Slovan (Bratislava), Tatran (Ostrava), Spartak (Plzeň), jako jména životná, či neživotná? Mají mít ve 2. a 4. pádě koncovky životné, tedy např. členové Baníka, sestava Baníka a porazit Baníka, předstihnout Baníka, nebo koncovky neživotné členové Baníku, sestava Baníku a porazit Baník, předstihnout Baník? (Životná jména mužského rodu mají, jak známo, ve 4. pádě koncovku shodnou s pádem 2., naopak jména neživotná mají ve 4. pádě stejné zakončení jako v pádě 1.)

Na pochybách celkem nejsme u jmen Spartak a Tatran, ta téměř jednoznačně skloňujeme neživotně: Dynamo porazilo Spartak (nikoli Spartaka), Orbis bodově předstihl Tatran. Vždyť také u těchto dvou názvů nejde dnes o souvislost s pojmenováním živých bytostí. Jinak je tomu u jmen Baník a Slovan: Baník je původně (ve slovenštině) pojmenování horníka, havíře, a odtud bylo přeneseno i na název tělovýchovné jednoty. Také slovo Slovan označuje především příslušníka slovanského národa (tedy bytost živou) a teprve přenesením se stává základem názvu tělovýchovného. Proto tu možnost životného skloňování skutečně je a ve sportovním vyjadřování se také vyskytují oba tvary, životné i neživotné. Přiřazují se tedy oba názvy k té skupině jmen označujících věci neživé, jejichž pojmenování vzniklo přenesením ze jmen životných.

Srovnáme-li však neživotné tvary 4. pádu, např. Dukla porazila Baník, Lokomotiva porazila Slovan, s tvary životnými, Dukla porazila Baníka, Lokomotiva porazila Slovana, vidíme, že tento druhý, životný způsob skloňování je značně citově zabarvený, a proto pro spisovné vyjadřování nevhodný. Také ve 3. pádě jsou ve spisovném jazyce běžné jen neživotné tvary (hrát proti Baníku, proti Slovanu), kdežto tvary životné (proti Baníkovi, Slovanovi) se vyskytují — a to ještě zřídka — jen v mluvených projevech nespisovných.

Chápeme tedy i tato dvě pojmenování tělovýchovných jednot — právě tak jako pojmenování ostatní — jako neživotná, souvislost se jmény [239]životnými je tu už ve spisovném vyjadřování do značné míry oslabena. Toto oslabení, porušení souvislosti jmen Baník a Slovan se stejně znějícími pojmenováními živých bytostí způsobila dozajista i ta skutečnost, že se názvy tělovýchovných jednot jako celek, jako systém o jména živých bytostí neopírají, že za jejich názvy posloužila zpravidla jména neživých předmětů (Dynamo, Dukla, Lokomotiva, Jiskra, Rudá hvězda).

Tam, kde je takový způsob pojmenovávání (přenesením ze jmen živých bytostí) rysem pravidelným, systémovým, souvislost se jmény životnými se neztrácí ani při skloňování. Dobře je to patrné třeba u názvů časopisů; časopisy jsou velmi často pojmenovávány podle osob, příslušníků oboru, jimž je časopis určen (Mladý technik, Praktický lékař, Horník aj.), a tato motivace se na rozdíl od tělovýchovných názvů zřetelně pociťuje. Proto při skloňování takových názvů užíváme ve spisovném jazyce jednoznačně tvarů životných: dopisovat do Mladého technika, předplatit si Praktického lékaře ap.; vyjádření předplatit si Praktický lékař je nemožné.

V 2. pádě je situace poněkud složitější: u slov obecných mají životná jména jen koncovku -a (hada, bratra, posla), kdežto jména neživotná mají jak koncovku -u (dubu, způsobu, rohlíku), tak i, řidčeji, koncovku -a (do lesa, do rybníka). V našich názvech tělovýchovných jednot mají jen koncovku -u jména Spartak a Tatran, u dalších dvou je kolísání, Baníku i Baníka, Slovanu i Slovana. I když tvary s -a není možno v tomto případě považovat ve spisovném jazyce za nesprávné, přece můžeme — vzhledem k tomu, co jsme řekli o neživotnosti našich jmen — považovat tvary s -u (úspěchy Baníku, hráči Slovanu) za systémovější a dávat jim ve spisovném vyjadřování přednost.

Výjimkou tu ovšem je označení tělovýchovných jednot sokolských, poněvadž u slova sokol jak v jeho obecném významu původním (pták), tak i v přenesených významech (tělovýchovná jednota a její příslušník) je koncovka -a tradičně vžitá a spojení jako činnost Sokola, přestoupit do Sokola jsou pro nás dnes jedině možná. Ve 4. pádě je však už zase obvyklejší a vhodnější tvar neživotný, tedy porazit Sokol Libčice, nikoli Sokola Libčice.


[1] Podle jazykového koutku v Československém rozhlase dne 14. 4. 1958.

Naše řeč, ročník 41 (1958), číslo 7-8, s. 238-239

Předchozí Helena Kratochvílová: Kompletní a komplexní

Následující V. Kondrová: Portugalská Indie

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1