Ještě k příjmení Procházka

František Cuřín

[Short articles]

(pdf)

-

V předminulém dvojčísle Naší řeči ukázal Vl. Procházka[1] na starých zápisech jmen, že přízvisko Procházka mohlo být dáváno lidem, kteří utekli z panství. Jeho úsudek můžeme podepřít přímým svědectvím o tom, že se opisem jít na procházku skutečně označoval útěk poddaného. Martin Škvorecký, hospodářský úředník hraběte Černína, měl za třicetileté války s ožebračenými poddanými a se zchudlými pacovskými měšťany trápení. Neměli čím platit vojskům na výživu, neměli potahy, Pacovští nechtěli platit pánu daně, proto jich mnoho raději utíkalo. Škvorecký o tom Černínovi často psal; o „procházkách“ pacovských měšťanů podal zprávu r. 1640 (viz Frant. Teplý, Martina Škvoreckého … hospodářská korespondence, Praha 1928, s. 226): „Všti (Vašnosti, Vaší milosti) poslušně prosím, že ráčíte poručení učiniti, kterak se s tou věcí činiti má. Měšťani, majíce kontribucí vybírati, aby nyní poho[237]tově byla pro spokojení, kdyby co takového, což se již stalo, přišlo, raději se ty nejpřednější osoby na procházku vydaly a po sobě i jinší z obce potáhli, takže říkaje málo sousedů v městě zůstalo, sám se po městě o kontribucí jako (račte odpustiti) nějaký pochop toulám a nic dostati nemohu.“

---

[1] Vl. Procházka, Příjmení Procházka jako označení navrátivšího se zběhlého poddaného, Naše řeč 41, 1958, s. 111n.

Naše řeč, volume 41 (1958), issue 7-8, pp. 236-237

Previous Jaroslav Kuchař: Mávátko

Next Helena Kratochvílová: Kompletní a komplexní