Bibliografie československé lingvistiky
František Daneš
[Posudky a zprávy]
-
Práce v kterémkoli vědním oboru předpokládá dobrou znalost toho, co o daném předmětu nebo problému bylo již vyzkoumáno a v odborné literatuře zpracováno. Při rozsáhlosti dnešní vědecké produkce není však dost dobře možné — a nebylo by to ani hospodárné —, aby každý vědecký pracovník sledoval celou literaturu svého oboru, popř. ji i písemně registroval. Velké vědecké ústavy nebo knihovny mají dnes zvláštní oddělení zvaná dokumentační a bibliografická, která mají za úkol shledávat odbornou literaturu předmětu, vést o ní evidenci a dávat získané informace k dispozici odborné veřejnosti. Týká se to dnes pochopitelně především oborů přírodovědných a technických; ale i obory věd společenských mají podobné pomoci zapotřebí. Základní pomůckou tohoto druhu jsou knižně vydávané soupisy odborné literatury daného oboru za jisté období, tzv. bibliografie.
Česká lingvistika má v této věci dobrou tradici. Důkladně a poučeně zpracované bibliografické přehledy české literatury filologické vycházely již ve „Sborníku filologickém“, vydávaném III. tř. České akademie od r. 1910. Na těchto přehledech spolupracovali význační vědečtí pracovníci starší i mladší (z jazykozpytců J. Zubatý, E. Smetánka, O. Hujer, A. Beer, M. Weingart, B. Havránek, Fr. Trávníček aj.); vyšla zde bibliografie za l. 1909—1922. Počínajíc pak roč. 1929 začala vycházet samostatná akademická „Bibliografie československých prací lingvistických a filologických“, redigovaná zprvu B. Havránkem, po[208]zději J. M. Kořínkem; kromě redaktorů na ní spolupracovali V. Machek, J. Mukařovský, F. Jílek-Oberfalcer a Vl. Šmilauer. Poslední její svazek (za r. 1935) vyšel r. 1937. Události následujících let vydávání na dlouhou dobu přerušily. Práce na bibliografii byly plně obnoveny až r. 1949 v Ústavu pro jazyk český a dnes se můžeme pochlubit již dvěma novými svazky Bibliografie české lingvistiky: za léta 1945—50 (svazek vyšel r. 1955) a za l. 1951—1955 (vyšel 1957). Ve vydávání se bude nyní pokračovat tak, aby bibliografie vycházela pravidelně vždy po pěti letech,[1] a můžeme doufat, že během doby bude zaplněna i nemilá mezera mezi léty 1936—1945. Bibliografii zpracovává dr. Zdeněk Tyl z Ústavu pro jazyk český za redakce akad. B. Havránka a prof. J. Kurze a vydává ji Nakladatelství ČSAV.
Nová Bibliografie české lingvistiky podává soupis prací z jazykovědy obecné, indoevropské, slovanské a české a ve výběru i prací z oborů příbuzných. Jako dodatek jsou pak připojeny i práce o jazyce českém vydané mimo ČSR. Látka je uspořádána tematicky: I. Lingvistika obecná, II. Srovnávací lingvistika indoevropská, III. Slovanská jazykověda (práce obecně slovanské, církevní slovanština, slovanské jazyky jižní, východní, západní, slovenština, čeština), IV. Organizace a dějiny lingvistické práce, V. Dodatek. Uvnitř jsou jednotlivé oddíly utříděny hierarchicky na pododdíly, skupiny a podskupiny; zejména oddíl o češtině je velmi bohatě rozčleněn a usnadňuje tak uživateli rychlou orientaci v rozsáhlé látce. Sestavovatel se řídil při tomto třídění spíše hledisky praktickými a bylo by možno mít k němu některé připomínky, přinejmenším tu, že se jednotlivé oddíly kříží (např.: „Historie a popis jazyka“ a „Jazyk spisovný a jeho norma“), že tu není jedno jasné dělítko. Potíže jsou ovšem i v tom, do kterého oddílu ten nebo onen příspěvek zařadit; tyto nesnáze jsou ovšem dány do jisté míry povahou věci a autor bibliografie využil tu správně možnosti odkazů.
Zvlášť cenné jsou na Tylově bibliografii dvě věci: Za prvé nejde (podobně jako nešlo v akad. bibliografii předválečné) jen o pouhý soupis, registraci jazykovědných prací; každý bibliografický záznam je opatřen poznámkou — tu stručnou, tu obšírnější —, která práci charakterizuje a shrnuje její obsah a často též kriticky hodnotí její přínos, a doplněn upozorněním na příslušné časopisecké nebo jiné referáty, recenze, polemické poznámky apod. a odkazem na souvisící jiné záznamy v bibliografii; kniha tak tvoří promyšlený a dobře skloubený celek. Za druhé jsou do bibliografie pojaty nejen publikace knižní a příspěvky z časopisů jazykovědných, tedy práce většinou známé a snadno dostupné, nýbrž i jazykovědné nebo pro jazykovědce zajímavé příspěvky z časopisů méně známých (i nelingvistických a z novin), tedy [209]příspěvky obtížně dostupné nebo takové, které snadno ujdou pozornosti. Lze vítat, že pro přehlednost jsou drobnější a méně důležité příspěvky tištěny drobnějším tiskem. Vůbec celková grafická úprava je dobře promyšlena a svědčí, podobně jako poměrně malý počet tiskových chyb, o pečlivé a důkladné práci.
O tom, kolik práce je v Tylově bibliografii uloženo, svědčí třeba jen tato čísla: oba svazky obsahují dohromady na 900 stranách (360 + 539) celkem 5777 bibliografických záznamů (2509 + 3268), opatřených anotacemi a získaných excerpcí asi 250 časopisů (zčásti cizojazyčných). Autor tu prokázal nejen značný přehled po lingvistice, nýbrž i vědecké pochopení jazykovědné problematiky. Při práci tak rozsáhlé není ovšem možné, aby ovládl stejně suverénně všechny jazykovědné úseky. Je jistě možno mít výhrady k některým vysvětlujícím poznámkám, ať už proto, že věc plně nevystihují, nebo správně nehodnotí, a je možno diskutovat o tom, zda by nebylo bývalo vhodnější některý nedůležitý záznam vypustit, anebo naopak proč některé příspěvky zaznamenány nejsou (zejména pokud jde o některé obory, jež se sice vymykají ze základního určení bibliografie, z nichž však sestavovatel porůznu některé příspěvky uvedl). Tyto výhrady se však nikterak nedotýkají základní hodnoty práce a bylo by je možno vznést asi proti kterékoli bibliografii vůbec, neboť souvisí se samou povahou bibliografické práce.
S Tylovými dvěma svazky Bibliografie české lingvistiky můžeme být plně spokojeni a pečlivému a informovanému sestavovateli za ně vděčni, neboť neobyčejně usnadňují jazykovědnou práci na všech úsecích. Těší nás to tím více, že podobnou bibliografií se dnes může vykázat jen málokterý národ; na letošním mezinárodním slavistickém sjezdu v Moskvě bude tato důležitá práce jistě náležitě oceněna.
Protějškem české lingvistické bibliografie je Bibliografia slovenskej jazykovedy za roky 1948—1952, kterou sestavil pracovník Ústavu slovenského jazyka SAV dr. Ladislav Dvonč a vydala Matica slovenská v Martině 1957. Navazuje na „Bibliografii jazykovedy na Slovensku v rokoch 1939—1947“ od Vincenta Blanára. Dvončova bibliografie je uspořádána i zpracována obdobně jako práce Tylovy; v lecčems se o první svazek Tylův opřela a čerpala z něho. (Některé oddíly jsou však myslím uspořádány vhodněji, např. „Slovenská jazykoveda“[2]; za dobrý nápad pokládám zvláštní oddíl „Jazykovedné diskusie“, který shrnuje diskusní příspěvky věnované sporným otázkám [např. třídění sloves, překládání] a uveřejněné v různých časopisech.)
[210]Pokud se týče látky, doplňuje se slovenská bibliografie velmi dobře s bibliografií českou (časově se však bohužel kříží; není dost jasné, proč si Dvonč vybral právě l. 1948—1952), neboť Tyl zaznamenává jen ty práce o slovenštině, které byly otištěny v českých zemích nebo pocházejí od českých autorů. Poněvadž však Dvonč pojal do své bibliografie pochopitelně příspěvky o slovenštině i od autorů neslovenských a vydané jinde než na Slovensku[3] (podobně jako Tyl u prací o češtině), objevují se u něho i ty práce, které uvádí Tyl. (Je zajímavé srovnávat obojí zpracování; leckde najdeme podrobnější zpracování u Dvonče, jindy je naopak úplnější zpracování Tylovo.)
Obě bibliografie — slovenská i česká — jsou doplněny podrobnými rejstříky jmen i slov, slovenská nadto i informací o obsahu práce v několika světových jazycích. Domnívám se však, že pro odborníka nejsou tyto informace nutné a že by stačil překlad titulků jednotlivých oddílů a skupin, tedy prakticky překlad obsahu. Můžeme právem říci, že obě díla reprezentují velmi dobře československou lingvistiku jak svou vědeckou úrovní, tak tím, že informují světovou vědeckou veřejnost o bohatých výsledcích poválečné československé jazykovědy.
[1] Běžnou roční bibliografii zkráceně uveřejňuje Zd. Tyl vždy následujícího roku v Slově a slovesnosti.
[2] Myslí se tím však práce o slovenském jazyce. V tomto případě je to ovšem označení nevhodné, neboť „slovenskou jazykovědou“ rozumíme přece jazykovědné práce slovenské vůbec a v tomto smyslu je tohoto označení užito též v samém názvu bibliografie.
[3] O tom, co Dvonč pojal do své bibliografie, doví se uživatel bohužel jen z cizojazyčných résumé; v úvodě toto důležité vysvětlení chybí.
Naše řeč, ročník 41 (1958), číslo 7-8, s. 207-210
Předchozí Igor Němec: Výklad některých neprůhledných slovních spojení
Následující Jaroslav Kuchař: O jazyku a stylu novin
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1