Časopis Naše řeč
en cz

České názvosloví drog ve farmakognosii

Zdeněk Blažek, Václav Jirásek

[Články]

(pdf)

-

Ve studii Vědecké označení a názvosloví drog (farmakognostická terminologie), otištěné v časopise Československá farmacie (2, 1953, s. 257—262), ukázali jsme na nedůslednost latinského i českého názvosloví drog a citování i způsobu psaní jejich názvů ve vědeckých pojednáních i v lékárnické praxi. Zároveň jsme také podali návrh nových zásad pro jednotné tvoření latinských názvů drog. V dalším svém sdělení (tamže 3, 1954, s. 147—148) jsme pak uveřejnili přehled těchto zásad, přijatých pro druhé vydání Československého lékopisu (ČSL 2, 1954). Již v prvním příspěvku jsme se zmínili, že by bylo vhodné věnovat samostatnou studii podrobnějšímu rozboru dosud užívaného českého názvosloví drog. Tento úkol plníme tímto příspěvkem, považujíce jej za vhodný doplněk k získání uceleného názoru na řešení celého problému.

Chceme-li podat rozbor současného českého názvosloví drog, je nutno si především všimnout označení matečných rostlin drog. Podrobnějším studiem a rozborem literatury však shledáme, že mnoho léčivek nemá dosud vhodného českého názvu. V řadě případů se stále používá [87]rodových latinských jmen, která se píší a vyslovují s českými koncovkami. Je to samozřejmě pohodlnější než vyhledání nebo utvoření vhodného českého jména a snaha po jeho odůvodněném a důsledném uplatňování v odborné teorii a praxi. Dnes např. již jen málokterému odborníku z praxe napadne, aby místo strofantus užil názvu krutikvět, místo efedra chvojník, strychnos nahradil názvem kulčiba apod. Z lékárnické praxe známe podobná „zjednodušení“ názvosloví také u našich domácích léčivek nebo pěstovaných rostlin. Označení náprstník červený je v textu velmi často nahrazeno latinským Digitalis purpurea, kozlík lékařský Valerianou, kýchavice Veratrem, vodilka Hydrastisem apod. Taková nevhodnost (podle našeho mínění) jde někdy až tak daleko, že se v běžné odborné mluvě i při psaní užívá přídavných jmen od těchto názvů odvozených, jako digitálisový, strofantový, hydrastisový atd.

Příčinou tohoto jevu je zpravidla okolnost, že rostlinný druh při zavedení do naší praxe vhodný český název neměl, anebo že rostlina sice české jméno měla, ale tak nezvyklé, někdy až směšné, že nemohlo řádně zakotvit. Příklady jsou třeba názvy přestup (Smilax), kulčiba (Strychnos), vonodřev (Myroxylon), těhozev (Barosma), ladel (Croton), štítosemenka (Aspidosperma), krutikvět (Strophanthus), řemdihák (Ourouparia) apod. Příkladů na užívání zčeštěného latinského jména je i mezi léčivkami dosti (dioskorea - Dioscorea, marsdenie - Marsdenia, kola - Cola, garcinie - Garcinia, maranta - Maranta atd.). Donedávna byla podobná situace také u některých nových průmyslových olejnin (Aleurites, Lallemantia, Perilla), leč pro ty se již razí nově utvořené a snad i přijatelné názvy (tungovník, olejnička, perilovník).

Jinou příčinou nejednotnosti názvosloví ve farmakognosii je nejednotnost v českém označení rodů i druhů v našich učebnicích systematické i farmaceutické botaniky, dále v květenách i v určovacích klíčích. Jako ukázku uvedeme dva příklady. U nás místy hojně rozšířený druh prvosenky Primula veris L. má podle novější botanické literatury tyto rozmanité české názvy: prvosenka jarní (Aug. Bayer 1937), petrklíč jarní (F. A. Novák 1943), prvosenka jarní neboli lékařská, petrklíč (týž 1950), prvosenka petrklíč (J. Dostál 1950), prvosenka jarní, petrklíč (K. Kavina 1951), prvosenka jarní (J. Dostál 1954). Nebo ovocná a léčivá dřevina Punica granatum, pozoruhodná také z kultur[88]ně historického hlediska, je uváděna v botanikách jako marhaník, strom granátový (F. Polívka 1908), marhaník obecný (Bayer), marhaník obecný, granátové jablko (Novák 1943), marhaník granátový (Novák 1950), granátovník, marhaník (Kavina). Tyto příklady jistě postačí, abychom se mohli domnívat, že české botanické taxonomické názvosloví není dosud sjednoceno a ustáleno, a že tedy není možno očekávat ani jednotné označování rostlin od neodborníků, když není dodržováno ani odborníky, systematickými botaniky a farmakobotaniky.

Závěr je jednoznačný: dokud nebudeme mít přesné a jednoznačné české názvosloví matečných rostlin, nemůžeme očekávat také správné označování rostlinných drog. Podle našeho názoru měla by se starat o řešení těchto otázek stálá komise odborníků, botaniků a farmakognostů, která by zrevidovala dosavadní české botanické názvosloví, doplnila názvy chybějící a nahradila nevyhovující lepšími (za spolupráce s terminologickým oddělením Ústavu pro jazyk český ČSAV). Jako základu by se mohlo pro rostliny naší květeny užít názvosloví v příručce Jos. Dostála: „Klíč k úplné květeně ČSR“ (1954), pro cizokrajné léčivky“ názvů rostlin v učebnici F. A. Nováka „Farmaceutická botanika“ (1950). Návrhy nových a vhodných jmen by se mohly publikovat v některém z časopisů ČSAV.

Původ i historii jmen našich vyšších rostlin, obsažených v příručce J. Dostála „Květena ČSR“ (1950), tedy i názvů mnohých léčivek oficinálních i neoficinálních nebo používaných jen v lidovém léčitelství, podal zevrubně Václav Machek (Česká a slovenská jména rostlin, Praha 1954). O způsobu tvoření názvů rostlin, jež jsou podle původu lidové nebo knižní a z hlediska historického starší (předpreslovské) nebo mladé (jako český nebo slovenský protějšek latinského názvu pro rostlinu), spolu s rozborem různých typů těchto názvů pojednal později přehledně Václav Vážný (Naše řeč, 37, 1954, s. 262—275). Proto uvedeme ve skupinách, vyjadřujících různý původ tvoření českých názvů, vždy jen několik jmen rodů oficinálních léčivek (podle ČSL 2).

Název rodu se vztahuje 1. k nápadnému vnějšímu morfologickému znaku rostliny: jehlice - Ononis (trnité kolce na stoncích), náprstník - Digitalis (tvar květních korun), hřebíčkovec - Caryophyllus (poupata [89]v podobě hřebíčku), hlavěnka - Uragoga (květní hlávky), krutikvět - Strophanthus (cípy korunních lístků s dlouhými přívěsky společně stočenými) apod.;

2. k nápadné vlastnosti rostliny: kvasinka - Saccharomyces (zavádí kvašení), hořec - Gentiana (hořká chuť), kozlík - Valeriana (kořen páchne protivně jako kozel), mydlice - Saponaria (kořeny, obsahující saponin, pění ve vodě jako mýdlo), kýchavice - Veratrum (práškovaný kořen nutí ke kýchání), slez - Malva (obsahuje sliz), kapinice - Acacia (podle kapek klovatiny prýštící ze stonků), přestup - Smilax (rostlina jako křovitá liana šplhá pomocí ostnitých a úponkatých stonků, „přestupuje“ v pralesích ze stromu na strom) apod.;

3. k prostředí, v němž rostlina roste: skalačka - Roccella (často na skalnatých podkladech), kalina - Viburnum (souvislost s kaluží, roste s oblibou na vlhkých místech), medvědice - Arctostaphylos (výklad různý: snad že se rostlina vyskytuje na místech, kde žijí medvědi, že medvědi rádi žerou bobule nebo že je to rostlina pro člověka méněcenná, především její plody, a že se proto přenechává jen medvědům), jalapa - Exogonium (podle oblasti a města Jalapa ve východním Mexiku, domovině rostliny) apod.;

4. k latinskému jménu rostliny (do češtiny přešel často prostřednictvím jiného jazyka) a) podle jména obecného: libeček - Levisticum, petržel - Petroselinum, šalvěj - Salvia, rozmarýna - Rosmarinus, konvalinka - Convallaria, levandule - Lavandula, koriandr - Coriandrum, styrač - Styrax, guajak - Guajacum apod., b) podle jména osobního: kramerie - Krameria (Joh. Georg Kramer), lobelka - Lobelia (Matthias von Lobel), fabiana - Fabiana (Francisco Fabiano), garcinie - Garcinia (Lawrence Garcine) apod.

Podobný rozbor by bylo možno provést s českými názvy druhů, což by však byl úkol snazší, poněvadž druhový název se převážně vztahuje k nápadnému znaku nebo vlastnosti rostliny, k jejímu vzhledu, domovině, charakteru jejího stanoviště, způsobu použití v praxi apod.

Je třeba odpovědět také na otázku, zda české názvy rodů jsou vždy utvořeny výstižně a správně. V této souvislosti je nutno upozornit, že především u užitkových rostlin, hlavně kulturních, je nezbytné odlišovat název rostliny od pojmenování jejího produktu. Je jistě výstižnější nazývat rostlinu vanilovník (Vanilla) a termín vanilka ponechat jen [90]pro označení jeho plodů-tobolek, jež jsou kořením i léčivem. Podobný případ je u zázvorovníku (Zingiber), kde termínem zázvor se doporučuje označovat jen kořenné oddenky zázvorovníku. Podobné dvojice by tvořily: kurkumovník - kurkuma, kardamomovník - kardamom, banánovník - banán, kokosovník - kokos, pepřovník - pepř, skořicovník - skořice, datlovník - datle apod. Řadu vhodných příkladů poskytují zejména naše ovocné rostliny, např. jabloň - jablko, hrušeň - hruška, slivoň - slíva, jahodník - jahoda, maliník - malina, ostružiník - ostružina, broskvoň - broskev, kdouloň - kdoule, jeřáb - jeřabina, třešeň - třešně, višeň - višně, brusnice - brusinka, ořešák - ořech, kaštanovník - kaštan atd. Jsou však také výjimky, kdy je termín společný pro rostlinu i její ovoce (švestka, meruňka, borůvka, rybíz, angrešt, mišpule aj.). Řádné a správné označení všech rostlinných druhů nejen u léčivek, nýbrž také v jiných skupinách užitkových rostlin je důležité proto, abychom mohli vždy uplatňovat také vhodný termín pro označení drogy — rostlinné suroviny nebo produktu matečné rostliny.

Provedeme-li aspoň zhruba rozbor dosud užívaných českých názvů drog, zjistíme opět několik skupin podle původu názvu. Jako příkladů použijeme názvů oficinálních drog podle článků ČSL 2, z názvů neoficinálních drog uvedeme především ty, které tvoří další názvoslovné skupiny (jsou uvedeny ve skupině vždy po středníku a citovány ovšem ve starším znění; srov. např. Zd. Blažek, Úvod do farmakognosie, Praha 1946).

Název drogy je vyjádřen vědeckým označením drogy: 1. Druhovým názvem matečné rostliny v 2. pádě: kůra kaliny slivoňolisté, květ bezu černého, nať řepíku lékařského, silice máty peprné, kořen kýchavice bílé; kořen mydlice lékařské, oddenek vodilky kanadské, listy ořešáku královského, nať violky trojbarevné atd. Tento způsob pojmenování drog tvoří asi 1/5 všech názvů; není ho však možno užívat v případech, kdy drogu tvoří více matečných rostlin.

2. Rodovým názvem matečné rostliny v 2. pádě: —; kořen posedu, listy libavky, kůra alstonie, nať bazalky, květy měsíčku, plody mrkve atd.

3. Přídavným jménem odvozeným od rodového jména matečné rostliny: rýžový škrob, kopaivový balzám, chinovníková kůra, lipový květ, náprstníkový list, fenyklový plod, chmelové žlázky, pelyňková nať, [91]jalovcové dřevo, plavuňové výtrusy, kmínová silice, vavřínový olej, bukový dehet, puškvorcový kořen, guajaková pryskyřice, lněné semeno, jalapová hlíza; libečkový kořen, čemeřicový oddenek, podbělové listy, vrbová kůra, rozrazilová nať, konvalinkové květy, tamarindové plody, makové semeno, borovicová pryskyřice, modřínový terpentýn atd. Tento způsob označování drog nalézáme i v případech, kdy droga má jednu nebo více matečných rostlin (ovšem z téhož botanického rodu). Tato skupina je také počtem nejobsáhlejší. Je v ní však nejednotnost v tom, že se používá i variant v názvech, např. místo mateřídoušková nať — nať mateřídoušky, routový list — listy routové apod. Je nutno si také uvědomit, že není možno užívat pojmenování dvojznačného, např. růžové květy místo květ růže.

4. Přídavným jménem odvozeným od druhového názvu matečné rostliny: arnikový květ (k prha arnika), borůvkový list (k brusnice borůvka), tymiánová nať, anýzová silice, řepkový olej, nátržníkový kořen; citvarový oddenek, malinikové listy atd.

5. Pojmenováním části matečné rostliny (plod, oplodí, semeno, kůra apod.). která drogu poskytuje: pepřový plod, mandlový olej, silice pomerančového oplodí, skořicová silice; žaludové semeno atd.

6. Obchodním názvem drogy, často cizího (domorodého) původu: list buko, ratanhový kořen; kořen ginseng, oddenek kava-kava, listy maté, angosturová kůra, dřevo muira-puama, nať hašišová, květy koso, semeno tonko atd.

7. Přídavným jménem označujícím surovinu, obsahovou látku nebo vlastnost drogy: léčivé kvasnice, terpentýnový balzám, kakaový olej, citronelová silice, hřebíčkový květ, mastixová pryskyřice; kefírová zrna, pryskyřice kopal atd.

8. Přídavným jménem odvozeným od latinského (nebo počeštěného) rodového jména matečné rostliny: eukalyptová silice, ricinový olej, sennový list (podle dříve používaného rodu Senna místo Cassia), strofantové semeno; orthosifonové listy, efedrová nať atd. Souvisí se skupinou 3.

9. Přídavným jménem odvozeným od latinského druhového názvu matečné rostliny: ipekakuanhový kořen; pačulové listy, kondurangová kůra atd.

[92]10. Přídavným jménem označujícím zeměpisný původ matečné rostliny i drogy: peruánský balzám, arabská klovatina; kanadský balzám atd.

11. Lidovým názvem matečné rostliny: list hořkého jetele; kardobenediktová nať, sosnové pupeny atd.

Název drogy je dále vyjádřen:

12. vědeckým rodovým jménem matečné rostliny: jelenka atd.;

13. vědeckým rodovým i druhovým jménem matečné rostliny: chaluha bublinatá atd.;

14. zčeštěným latinským rodovým jménem matečné rostliny: laminarie atd.;

15. lidovým jménem matečné rostliny nebo lidovým pojmenováním drogy: mořská cibule, islandský lišejník; irský mech, modřínová houba, rebarbora, duběnky, námel atd.;

16. jménem vzniklým počeštěním vědeckého označení drogy: kafr - Camphora, chrysarobin - Chrysarobinum, kalafuna - Colophonium, tragant - Tragacantha; karagén - Carrageen, lakmus - Lacca musci, lupulin - Lupulinum, gumigutta - Gutti, locikovina - Lactucarium atd.;

17. jejím obchodním pojmenováním:—; hřebíček, zázvor, salep, čaj, cejlonská skořice, šafrán, kmín, černý pepř, hvězdový anýz, búrské oříšky, oves, fíky, svatojanský chléb, šípky, vanilka, maciz, káva, sója, kadidlo atd.;

18. jejím vědeckým pojmenováním: agar, opium, styrax; kamala, benzoe, mastix, myrha, gambir, indigo atd.

Nejvýstižnější, jednoznačné, a proto také nejsprávnější je označení drogy botanickým jménem druhu její matečné rostliny, tedy naše příklady ve skupině 1. Takové názvosloví v systematice drog považuje za jedině správné také např. A. Tschirch (Handbuch der Pharmakognosie, 1932; srov. také zásady našeho návrhu na vytvoření jednotného názvosloví ve farmakognosii v časopise Čs. farmacie 2, 1953, s. 260 až 262). Takového označování drog je nutno užívat v nejvyšší míře, aby nedocházelo k nedůslednostem, nesrovnalostem a posléze i k omylům. Je tedy žádoucí přešetření českých názvů matečných rostlin a na základě jeho výsledků pak i revise dosavadních českých pojmenování [93]drog. Ta by mohla odstranit i některá dosud užívaná dvojznačná pojmenování, např. kmín, anýz, fenykl, koriandr, šafrán atd. (pro matečnou rostlinu i drogu). Práce navrhované názvoslovné komise mohla by být zakončena po zpracování zrevidovaného materiálu publikací obsahující české i vědecké názvy matečných rostlin drog oficinálních i neoficinálních a také jména drog. Taková práce by podle našeho mínění souvisela velmi těsně také s přípravnými pracemi pro chystanou velkou „Flóru ČSR“, v níž by mělo být již užito jednotného českého názvosloví všech zpracovaných rodů a druhů i názvů produktů — drog užitkových kulturních rostlin. Nově vytvořená jména rostlin by mohla být čas od času uveřejňována v doplňcích nebo by se ponechala pro pozdější nové vydání publikace.

Bylo by jistě vhodné postarat se o zveřejnění takového zpracování a řešit problémy podobně, jak se třeba stalo v názvosloví chemickém. Vytvořením jednotného českého názvosloví rostlinných rodů a druhů a tím i pojmenování drog by se provedla práce velmi záslužná.

Naše řeč, ročník 41 (1958), číslo 3-4, s. 86-93

Předchozí Karel Hausenblas, František Daneš: Včetně jako předložka

Následující Jaromír Spal: K IV. dílu Profousových „Místních jmen v Čechách“

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1