Časopis Naše řeč
en cz

Včetně jako předložka

Karel Hausenblas, František Daneš

[Articles]

(pdf)

-

Slovo včetně žije v češtině něco málo přes sto let. Vzniklo jako ekvivalent mezinárodního výrazu inclusive, užívaného též v němčině, a jeho tvůrce musíme hledat nejspíše mezi zpracovateli právnického terminologického slovníku „Juridisch-politische Terminologie für die slawischen Sprachen Oesterreichs“ 1850, jehož redakci vedl K. J. Erben. (Vzorem tu mohlo být polské wlącznie a ruské vključitelno.) Vzniklo z potřeb odborného stylu právního a administrativního a ani v novější době nepřestoupilo nijak nápadně oblast odborného vyjadřování: v projevech hovorových, pokud do nich výrazněji nepronikají prvky odborné mluvy, zvláště prvky pracovních slangů, a stejně v umělecké literatuře je poměrně hodně řídké. Zato v projevech administrativního stylu je jeho frekvence značná.

Významový obsah slova včetně je zcela jednoznačný a zřetelně vyhraněný: znamená „v to počítaje“ a je přesným ekvivalentem zmíněného už slova latinského původu inclusive.

Užívá se ho v dvojí platnosti: jednak jako příslovce — to je jeho platnost prvotní (např. Žádám o mimořádnou dovolenou od 5. do 7. října včetně, tj. 3 kalendářní dny), jednak jako předložky s 2. pádem (např.: Název hamr týkal se vždy celého závodu včetně stojaté pece — z odborné literatury). Větší frekvenci má dnes slovo včetně v platnosti předložky. Toto užití se však v mluvnické literatuře, a zvláště v praktických příručkách, považuje většinou za nesprávné (nečeské apod.). Chceme ukázat, že nikoli právem.[1] Nejde tu snad jen o trpné uznání současného úzu; předložkové užívání slova včetně je ospravedlněno jak vyjadřovacími potřebami, tak i vlastnostmi mluvnického systému dnešní spisovné češtiny.

V hodnocení slova včetně lze rozlišit několik období:

1. Až do r. 1916 se v pracích o češtině s tímto slovem nesetkáváme. Jen Kott je uvádí ve slovníku,[2] aniž je nějak hodnotí. V brusech druhé poloviny 19. stol. uváděno není. Nenacházíme je ani v Pravidlech [83]českého pravopisu od prvního vydání r. 1902 do vydání z r. 1913. Je však uvedeno např. v „Německo-české terminologii úřední a právnické“ od K. Kadlece a K. Hellera (Praha 1900).

2. Teprve v 1. ročníku Naší řeči (1917) se proti slovu včetně obrací stručný výklad pod názvem „Zbytečné novoty“ (s. 183). Stojí tu mimo jiné: „Je to slovo prazbytečné, bez něhož čeština obstávala sta let a dovedla by obstáti i dále; ale celkem žilo posud v ústraní úředních spisů a ojedinělých knih vědeckých, až asi ode dvou let se šíří v jazyk živý. Jak je nepřirozené, viděti nejlépe z nesnází, jež působí: nikdo neví, jak s ním spojovati jméno toho, co se má ‚včísti‘. A přece se kdekdo bojí se mu vyhýbati.“ Uvádějí se příklady na vazby včetně něčeho, s něčím, něco a končí se zjištěním, že vždy vystačíme s pouhou předložkou s, zesílenou leda ještě spojkou i (ceny s přirážkou, i s přirážkou…). Místo příslovečně užitého včetně si čeština „dovede pomoci slovem počítajíc nebo počítaje; např. … ‚mám dovolenou od 15., ten den v to (do toho) počítajíc‘.“ Od té doby se vytýká užívání slova včetně v Naší řeči často, zvláště v posudcích knih, a také v Pravidlech českého pravopisu z r. 1921 a 1926 se uvádí s poznámkou, že je to výraz špatný (doporučuje se místo něho v to počítaje, -jíc nebo i s).[3]

3. V platnosti příslovce, ne však předložky, připouští užívání slova včetně slovník Vášův-Trávníčkův. Toto stanovisko převládá v normativních příručkách dodnes. Z posledních výkladů o tom jmenujme článek M. Helcla v prvním výběru z jazykových koutků Čs. rozhlasu (Praha 1949, s. 150n.) a výklad M. Jelínka v příručce O jazyku a stylu novin (Praha 1957, s. 110).

4. Jsou však i stanoviska smířlivější: V Pravidlech z r. 1941 (a 1946) bylo vypuštěno heslo včetně vůbec, Příruční slovník jazyka českého VIII (svazek vycházel v l. 1951—1953) označuje včetně jako slovo knižní (nebo) z kancelářského a obchodního slangu, Vl. Šmilauer provází v Novočeské skladbě (Praha 1947) předložkové užití včetně jen poznámkou „řídké“ (to však neplatí o užití ve všech stylech).

V novém vydání Pravidel českého pravopisu, které vyšlo koncem loňského roku, se slovo včetně uvádí se slovnědruhovým označením příslovce nebo předložka bez dalšího údaje. Předložkové užití slova [84]včetně se tím uznává zásadně za spisovné. Chceme podložit toto stanovisko několika poznámkami.

K významové stránce: V předložkovém užití bývá místo včetně doporučováno klást předložku s, popř. kombinaci spojky i a předložky s: cena včetně přirážky — cena i s přirážkou. Ale předložka s nehodí se jednak ve všech případech, jednak — a to je důležité — i v případech, kdy je možná, pojmenovává vztah mezi danými jevy z poněkud jiné stránky než speciálnější předložka včetně. Předložka s vyjadřuje, nejobecněji řečeno, že se daný jev (vyjádřený jménem v 7. pádě) vyskytuje společně s jevem jiným (doprovází jej atp.). Na rozdíl od toho včetně vytýká, že daný jev, vyjádřený jménem v 2. pádě, je zahrnut v jistém celku, souhrnu jevů jako ve vyšší kategorii. U předložky s jde tedy jen o vztah společenství, koexistence, kdežto u včetně jde o vztah části a celku. Srovnejme např. vyjádření: Polštinu s kašubštinou charakterizují tyto znaky… a Polštinu včetně kašubštiny charakterizují tyto znaky… Z první formulace není zřejmé, zda se kašubština považuje za součást jazykového celku polského, či ne; z druhé formulace jednoznačně vysvítá, že se za část tohoto celku považuje.

Ani výraz i s nenahrazuje předložku včetně docela: neužilo by se ho tehdy, jestliže znak připisovaný celku platí i o části samostatně: Příjmy (včetně příjmů nepravidelných), pokud přesahují stanovenou výši, podléhají… Spojení Příjmy i s příjmy nepravidelnými… by dávalo jiný smysl. V takových případech však může stát výraz a to i. Toho se zase neužívá tam, kde připisovaný znak platí jen o celku, ne též o části samostatně: Divadlo má včetně technického personálu 73 zaměstnanců; nelze říci … a to i technický personál… Ovšem a to i vytýká příliš důrazně — a to nemusí být vždy v souhlase s potřebami sdělení.

Vztahy mezi částí a celkem jsou pojmově velmi důležité: jestliže se pro jejich vyjadřování postupně vypracovávají speciální jazykové prostředky — třebas původně nebo výhradně pro potřeby jen určitého jazykového stylu —, není vhodné zatlačovat je ve prospěch výrazů jen povšechných, které někdy nedovolují jednoznačné vyjádření specifikovaného vztahu.

Na druhé straně všude tam, kde nejde o vztah části k celku, o vytčení jedné složky, je užití předložky včetně nesprávné, jako např. v pří[85]padě Výpravy se zúčastnili Poláci a Češi včetně jednoho Němce. Brusiči odmítali spojení jako veškeré náklady včetně předpokládaných investic s poukazem na to, že prý také neříkáme chléb včetně másla, ale chléb s máslem. Taková argumentace je nesprávná nejen proto, že jde o různé styly (odborný a hovorový, neodborný), ale již proto, že v případě chléb s máslem nejde o vytčení části z uzavřeného celku. Ovšem odborný, až knižní ráz předložky včetně působí, že její užití v jiném stylu může být nevhodné, ba komické (srov. např. žertovné užití v Jirotkově románu Saturnin: Mohlo býti v pořádku všechno, včetně dědečka…).

K mluvnické stránce: Významově jsou rovnocenným ekvivalentem předložky včetně jen obraty v to počítaje nebo počítajíc (popř. zahrnujíc atp.) — ty však nemají mluvnickou povahu předložek. Odpověď na otázku, proč jazyku nestačily tyto obraty (ustrnulé polovětné vazby přechodníkové) a proč se rozšířilo vedle nich včetně posunem od platnosti jen příslovečné k platnosti též předložkové, je třeba hledat právě v slovnědruhové povaze daných výrazů. Nejde tu jen o to, že náhrada včetně takovým obratem bývá příliš obšírná, že ve větném celku strhává na sebe příliš pozornost (srov. např. náhradu příslovečného včetně uváděnou v Naší řeči: Mám dovolenou od 15., ten den v to [do toho] počítajíc). Je tu ještě jiná okolnost: Předložka včetně zaujímá důležité místo ve významové skupině předložek vyslovujících se o přítomnosti jevu v jistém souhrnu, o příslušnosti jevu k vyššímu celku atp.: jde o předložky (předložkové výrazy) s (i s, spolu s…), včetně, vedle, kromě, mimo, vyjma, až na (bývá považováno za nesprávné), bez.[4]

Uvedené předložky buď vylučují jev ze souboru, nebo jej přičítají, do celku zahrnují: s jen přičítá, včetně jen zahrnuje, bez (a až na) jen vylučuje, kromě, mimo někdy vylučují jev ze souhrnu, jindy k němu přičítají (srov.: Kromě nejbližších příbuzných nebyl na pohřbu nikdo — Kromě nejbližších příbuzných se pohřbu zúčastnilo několik místních občanů). Nejtěsnější vztah má předložka včetně k protikladným [86]předložkám vyjma a až na. Specifikovaný význam dvojice včetně — vyjma vyniká při srovnání s dvojicí s — bez. Vzájemné vztahy mezi členy uvedené významové skupiny předložek jsou dosti složité a — jak už to patří k zákonitostem jazyka — ne zcela souměrné. Ale to už překračuje rámec našich poznámek. Potřeba mít předložku speciálně vyjadřující přítomnost části v celku, mající tedy význam obratu v to počítaje — a tou je právě včetně, je, trváme, z uvedených skutečností zřejmá.

Z několika způsobů, jak se daný vztah pomocí předložky včetně vyjadřuje, ustálilo se během doby pouze její spojování s 2. pádem jména. Jiné způsoby — vazba se 4. pádem nebo kombinace s předložkou s — jsou spíše ojedinělé a nelze je pokládat za spisovné.

[1] Srov. Fr. Daneš, Literární noviny 6, 1957, č. 40, s. 2, Jazykový koutek.

[2] F. Š. Kott, Česko-německý slovník IV, 1884, s. 573.

[3] Srov. též u A. Opravila, Nikoli…, nýbrž (Praha 1945), s. 66n.; Opravil doporučuje jako náhradu za včetně i zkrácený výraz v to.

[4] Neujaly se ani brusiči doporučované výrazy v to, do toho, které sice mají ráz předložkový, ale kladou se až za příslušný jmenný výraz, což je v dnešní češtině neobvyklé. Svědčí o tom např. tato věta z vojenského slangu: „… zaujme výchozí postavení na okraji lesa … skupiny křovin v to.“ Zcela nemožné je postpozitivní do toho např. v této větě: „Všichni obyvatelé Ameriky, černoši a Indiáni do toho…“.

Naše řeč, volume 41 (1958), issue 3-4, pp. 82-86

Previous Miloš Dokulil: K vazbám slova konference

Next Zdeněk Blažek, Václav Jirásek: České názvosloví drog ve farmakognosii