Časopis Naše řeč
en cz

Nový slovník spisovné češtiny

Miloš Helcl

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Velké historické proměny v životě lidské společnosti mívají za následek i úměrné jim změny v slovní zásobě jazyka příslušného společenského celku, a proto v dobách, kdy se připravují převratné události nebo které následují po nich, lze pozorovat, že se věnuje zvýšená péče a značné úsilí pracím zaměřeným k tomu, aby byl zachycen a popsán změněný stav slovní zásoby způsobený oněmi proměnami.

Bylo tomu tak např. ve Francii a v Anglii v době střídání feudalismu kapitalismem a v době vítězného nástupu přírodních věd po neomezeném panství teologie a scholastické filosofie. Bylo tomu tak i u nás v době po založení university Karlem IV. (slovníky družiny Klaretovy), v době rozkvětu humanistického vědění a umění (slovníky Veleslavínovy a chystaný slovník Komenského), v době našeho národního obrození (slovník Jungmannův) a i v období rozmachu našeho národního života následujícím po znovuzískání státní samostatnosti po první světové válce (akademický Příruční slovník). A je tomu tak i v dnešní době vítězného postupu socialistického zřízení všude, kde se udály podobné velké společenské přeměny.

Je známo, že sepsání nového slovníku ruského jazyka požadoval již brzy po vítězství socialismu v Sovětském svazu V. I. Lenin[1] a že od té doby připravili ruští lexikografové již čtveré zpracování výkladového slovníku.[2] Slovnikářské práce se však za nového zřízení nerozrostly jen v Sovětském svazu. O slovníku, zejména o slovníku středního typu, se pracuje stejně na Slovensku jako v Polsku, v Jugoslávii jako v Bulharsku, v Německé demokratické republice jako v Maďarsku.

Také u nás se po Únoru ukázala naléhavá potřeba nového zpracování slovní zásoby ve slovníku určeném a přístupném nejširšímu okruhu uživatelů spisovného jazyka. Protože vedle devítisvazkového akade[46]mického Příručního slovníku máme i jednosvazkový Vášův-Trávníčkův Slovník českého jazyka, bylo rozhodnuto, aby nový slovník byl slovníkem středního typu, zachycujícím normu slovní zásoby.[3] Úkolem připravit rukopis takového slovníku byli pověřeni pracovníci Ústavu pro jazyk český. Zatím je hotov rukopis prvního ze tří plánovaných svazků Slovníku spisovného jazyka českého, jenž právě začíná za hlavní redakce akademika Bohuslava Havránka a za redakce akad. Františka Trávníčka, člena korespondenta Jaromíra Běliče, univ. profesora dr. Aloise Jedličky, doc. dr. Václava Křístka a dr. Miloše Helcla vycházet po sešitech s rozsahem nejméně šesti tiskových archů (tj. po 96 stranách), a to ve dvouměsíčních lhůtách, v Nakladatelství Československé akademie věd.

Tento nový slovník je již vypracován v souhlase s novými Pravidly českého pravopisu, která vyšla v listopadu m. r., a přináší poučení o správném způsobu psaní i těch slov, která do pravopisného slovníku Pravidel nebyla pojata pro malou frekvenci nebo proto, že se u nich nevyskytuje žádný pravopisný problém. Vedle pravopisně kodifikované podoby slova poskytuje nový slovník uživatelům poučení o tvaroslovné stránce slov ohebných, o vazbách sloves a předložek i dějových jmen, u slov cizího původu o jejich domovském jazykovém prostředí a o jejich správné výslovnosti, dále o významech, které slova mívají ve spisovném jazyce, a o nejběžnějších nebo typických spojeních, v nichž se v krásné i odborné literatuře vyskytují. Slovník připojuje k výkladům slovního významu i základní synonyma, popř. antonyma (slova opačného významu) heslového slova a v hojné míře též frazeologii, v které je daného slova využito, zpravidla s výkladem významu celé fráze.

Ačkoli jde o slovník současného spisovného jazyka, nebylo by správné, kdyby v něm byla pominuta ta slova, významy a slovní spojení z předních děl klasiků žijících i minulých, která sice leží již za hranicí současného spisovného užívání a nemají sama sebou celonárodní dorozumívací úkol, kterých však užil obecně uznávaný dobrý spisovatel v některém svém známém, celým národem čteném díle z důvodů stylistických, charakterizačních, místně nebo dobově popisných, pro přiblížení k skutečnosti atd. Na příslušnost takových slov, významů, tvarů, vazeb, spojení a frází do některé oblasti užívání, která se již vymyká z mezí současnosti a z rámce spisovné neutrálnosti, upozorňuje slovník příslušnými omezovacími poznámkami. Stejně označuje [47]příslušnou zkratkou oboru i slova odborná nebo případy užití slova běžného pro význam odborný.

Heslář slovníku obsahuje totiž v hojné míře odborné názvosloví ze všech hlavních oborů lidské činnosti, ovšem s vyloučením slov úzce odborných. Přednost se v něm dává — pokud jde o rozsah uvádění — oborům novým (jaderná fyzika, televize apod.) nebo slovnikářsky dosud nezachyceným (marxismus-leninismus, politická ekonomie) před obory, jejichž názvosloví bylo již zpracováno v Příručním slovníku, a dále oborům, v jejichž názvosloví nastaly poslední dobou změny, a to buď v pojmenováních, nebo v celkovém ideologickém pojetí.

U sloves je významnou složkou jazykového poučení i jejich stránka vidová. Slovník k tomu přihlíží nejen tím, že u každého slovesa určuje zkratkou jeho vid, nýbrž i tím, že upozorňuje též na druhý člen vidové dvojice. Děje se tak buď formou výkladu (dok. k…, ned. k…), jde-li o sloveso odvozené, nebo připojením příslušného slovesa druhého vidu na konec heslového odstavce. Tam je též evidenční seznam předpon, které se slovesem mohou být spínány obměňujíce jeho význam, někdy i měníce jeho vid. Oběma těmito nově zařazenými složkami heslového odstavce sloves chce slovník posloužit jak stylizačnímu úsilí tvůrců písemnictví, především krásného, tak zvládání této těžké složky při učení se českému jazyku cizinci.

Svůj úkol podat úplný, dosti podrobný popis současné spisovné slovní zásoby češtiny, být spolehlivým obrazem její lexikální i mluvnické normy, platné pravopisné kodifikace i správné výslovnosti, zároveň však informovat o lexikálních, popř. i jiných zvláštnostech významných spisovatelů, a přesto nepřekročit stanovený rozsah tří svazků po 1000—1200 stran chce slovník plnit některými postupy při zpracování.

Jedním z nich je to, že významy slov nedokládá doslovnými citáty z literatury. Nevzdává se ovšem předností slovníku dokladového, ale uvádí jen příklady užívání slov a významů ve spojeních volných, ustálených i frazeologicky nebo konstrukčně vázaných.[4] Jen slova a spojení nenáležící do běžné současné spisovné slovní zásoby dokládají se ve slovníku upraveným zkráceným citátem se zkratkou autora.

Druhou zvláštností ve zpracování slovníku je to, že v jistých případech odvozených nebo složených slov[5] upouští od jejich zařazení do slovníku v samostatném heslovém odstavci a že se tato hesla včleňují do heslového odstavce svého slova základního, popř. pod společné heslo [48]předpony nebo první části složenin. Mimoto se uspoří místo i tím, že se spojují v heslovém odstavci spisovného slova i jeho podoby od současné spisovné normy odchylné (slova zastaralá, obecná, nářeční, řídká apod.), takže jim není třeba věnovat zpracování samostatné.

Nalezne tedy uživatel v novém slovníku poučení o převážné části aktivně užívané i pasivně známé slovní zásoby českého jazyka mimo slova zaniklá, neužívaná, úzce nářeční, argotická nebo příliš odborná. Tím, že bude prvním slovníkovým dílem zpracovaným již ve shodě s novými Pravidly českého pravopisu, že bude uvádět správnou výslovnost slov cizího původu, spisovně užívané tvary skloňovaných a časovaných slov, že podá poučení o náležitých vazbách sloves a dějových jmen, o významové stránce slov, spojení a frází, o schválených termínech více než sta různých oborů s jejich normalizovaným významem, stane se Slovník spisovného jazyka českého velmi užitečnou, na výši současné lexikografie a lexikologie stojící jazykovou příručkou. Mnohostranností svého poučení stane se nejen nezbytně potřebným pro všechny, kdož hledají radu a oporu v pochybnostech o nejrozmanitějších stránkách jazykového vyjadřování při stylizování vlastních jazykových projevů, stejně jako při poslouchání a čtení projevů cizích, nýbrž i žádoucím pro ty, kdo usilují o hlubší a dokonalejší poznání českého jazyka ve všech jeho jemnostech. Doufáme, že tím nový slovník prospěje jazykové výchově, a předpokládáme, že platně přispěje k zvýšení jazykové kultury všech uživatelů českého spisovného jazyka jako dorozumívacího prostředku celého našeho národa.


[1] Srov. předmluvu k výkladovému slovníku ruského jazyka, redigovanému D. N. Ušakovem (Moskva 1934, s. XII), a tam odkaz na Leninský sborník XX, s. 315 až 316.

[2] Tolkovyj slovar’ russkogo jazyka I—IV, Moskva 1934—1940 (2. vyd. 1957); S. I. Ožegov, Slovar’ russkogo jazyka, Moskva 1950 (2. vyd. 1952); Slovar’ sovremennogo russkogo literaturnoga jazyka (zatím díl I—IV), Slovar’ russkogo jazyka (v četyrech tomach) I, Moskva 1957.

[3] Viz o něm již dřívější zprávy v Naší řeči, a to roč. 35, 1951, s. 75—77, roč. 36, 1953, s. 309—311, roč. 38, 1955, s. 25—32 a s. 280—289; srov. ještě Slovo a slovesnost 15, 1954, s. 161—165, a předmluvu k Ukázkovému sešitu Slovníku současného spisovného jazyka českého, Praha 1953, s. 1—8.

[4] O tom blíže v článku J. Filipce ve Slově a slovesnosti 18, 1957, s. 136—138 a 145.

[5] Podrobný výčet případů, kdy jsou hesla takto spojována a která, viz v cit. úvodu k Ukázkovému sešitu Slovníku s. 6.

Naše řeč, ročník 41 (1958), číslo 1-2, s. 45-48

Předchozí František Váhala: Nové vydání Pravidel českého pravopisu

Následující Milan Romportl: K dvacátému výročí úmrtí Stanislava Petříka

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1