Časopis Naše řeč
en cz

Slovník jazyka staroslověnského

Jaroslav Bauer

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Nejstarší slovanský spisovný jazyk, který měl pro většinu Slovanů podobný význam jako latina pro západní Evropu a který byl nadto i důležitým činitelem slovanské vzájemnosti, je stále středem pozornosti jazykovědců. A přece dosud nemáme velký vědecký slovník tohoto [288]jazyka. Miklosichův Lexicon paleoslovenico-graeco-latinum (Vídeň 1862—1865), stále cenný, nezachycuje slovní zásobu většiny nejstarších textů, protože většina z nich nebyla tehdy ještě známa. Jednotlivcům, kteří se později o vytvoření podobného slovníku pokusili, nebylo dopřáno dílo dokončit. Poměrně nejvíce pokročil náš vynikající slavista Václav Vondrák, ale zanechal práci nehotovou; pro nedostatek poznámek o rozsahu a úplnosti excerpce nebylo na ni možno ani přímo navázat. Pokusil se o to prof. Miloš Weingart se svými žáky, ale předčasná smrt zmařila i jeho snahu. V Polsku připravoval staroslověnský slovník varšavský slavista St. Słoński, ale za války mu materiál shořel. A tak dodnes máme vedle slovníků k některým památkám jen menší slovníčky příruční.[1]

Tato tíživá mezera bude v několika letech vyplněna: v minulém roce vyšel u nás ukázkový sešit Slovníku jazyka staroslověnského a dnes je již v tisku první sešit tohoto slovníku, obsahující celé písmeno a. Je to výsledek svědomité a dobře organisované práce, kterou konala od roku 1943 komise pro staroslověnský slovník (zřízená tehdy napolo illegálně z podnětu dr J. Frčka). V r. 1952 byla přetvořena v redakci staroslověnského slovníku, která je součástí Slovanského ústavu čs. akademie věd a má dvě pracoviště, v Praze a v Brně. Byla provedena úplná excerpce všech památek, které se zachovaly z nejstaršího období staroslověnského jazyka (t. zv. památek kanonických), i památek dochovaných v pozdějších opisech, ale patřících svým vznikem do tohoto období; kromě toho byly do ní zařazeny i památky, které vznikly v našich zemích (t. zv. památky českocírkevněslovanské). Tak byl shromážděn veliký materiál: přes milion lístků, a to jednak základních, obsahujících přesné určení významu i tvaru každého slova, kontext a řeckou (event. latinskou nebo starohornoněmeckou) předlohu, jednak lístků odkazových a zpětných lístků řeckostaroslověnských. Už sám tento materiál má nesmírnou vědeckou cenu, protože umožňuje rychlou a spolehlivou informaci o doložení, tvarech, významu a způsobech užití kteréhokoli staroslověnského slova; kromě toho dává i jedinečnou příležitost k studiu poměru slovanského překladu k předloze, zejména pokud jde o výběr slov.

Připravovaný slovník se opírá o celý sebraný materiál a zachytí všechna slova v něm doložená ve všech jejich významech; velkou pozor[289]nost věnuje i ustáleným spojením slov. Práci řídí redakce, jejímž předsedou je prof. Jos. Kurz a jednatelem prof. Ant. Dostál; členy jsou jednak další přední slavisté z našich vysokých škol, akad. Boh. Havránek, prof. K. Horálek a prof. Jos. Vašica, jednak vědečtí pracovníci Slovanského ústavu M. Štěrbová, F. V. Mareš a Ant. Mátl.

O způsobu zpracování slovníku dává představu ukázkový sešit. U každého hesla je mluvnické určení a podle potřeby jsou uvedeny údaje o jeho hláskových variantách i o pozoruhodných tvarech; zachycují se i syntaktické vazby. Heslo se dělí podle významů, podávaných ekvivalentem českým, ruským a německým. Pak jsou uvedeny paralely, t. j. slova odpovídající slovům staroslověnským v řecké, event. latinské nebo starohornoněmecké předloze; vedle paralel řeckých se uvádějí i paralely ze starých překladů latinských. Význam a tvary heslového slova i různé způsoby jeho užití jsou ilustrovány vybranými doklady. Na konci hesla (nebo i u jednotlivých významů) jsou údaje o výskytu v jednotlivých památkách anebo — u řídce doložených slov — poznámka, že je tu vyčerpán všechen shromážděný materiál. Vzhledem k mezinárodnímu významu slovníku jsou mluvnické poznámky i věcné vysvětlivky podávány latinsky.

Půjde tedy o slovník středního rozsahu, nikoli o thesaurus, uvádějící všechny doklady (na ten se pomýšlí v další etapě práce).

Význam připravovaného slovníku je těžko docenit. Bude spolehlivou oporou při studiu slovní zásoby nejen staroslověnštiny samé, ale všech slovanských jazyků v jejich nejstarším období. Poskytne velkou pomoc i při zkoumání mluvnickém. Dá nám do velké míry obraz o kulturně historické úrovni našich dávných předků a doplní tak výsledky práce archeologické. Bude velkou pomocí pro dějepisce, kulturní historiky a historiky práva, neboť jim usnadní studium starých slovanských textů. Právem je proto v celém slavistickém světě netrpělivě očekáván s přáním, aby jeho vydávání pokračovalo co nejrychleji. Jde tu však o velikou a odpovědnou práci, kterou nelze znehodnotit přílišným spěchem; také možnosti tiskárny jsou při nesmírně složité sazbě omezeny. Proto redakce právem plánuje práci na několik roků. Celý slovník má obsáhnout přes 1000 stran velkého formátu ve dvou dílech; ročně bude podle plánu vydáván jeden sešit o rozsahu 10—15 tiskových archů (t. j. 160—240 stran).


[1] Cenný je zejména Vondrákův slovníček, připojený k jeho Církevněslovanské chrestomatii (Brno 1925). Nejvýznamnější je nedávno vyšlý Handwörterbuch zu den altkirchenslavischen Texten (Heidelberg 1955) od L. Sadnikové a R. Aitzetmüllera. Obsahuje všechna slova z t. zv. kanonických památek, ale udává u nich jen základní významy bez dokladů a paralel. Vítané jsou údaje o okruhu památek, v nichž se slova vyskytují, t. zv. zpětný slovníček a stručná informace etymologická.

Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 9-10, s. 287-289

Předchozí Milan Romportl: Nová česká práce o větné intonaci

Následující J. Červenka, Alois Jedlička, František Daneš, Josef Filipec, František Hladiš: Z knih, časopisů a novin

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1