Tavěcí teplota, nebo tavicí teplota?

Helena Kratochvílová

[From our counselling center]

(pdf)

-

Tato otázka zajímala v poslední době posluchače elektrotechnické fakulty pražské techniky a požádali nás o odpověď. Na první pohled se nám zdála zcela jednoduchá: tavicí. Vždyť základem tohoto účelového přídavného jména je sloveso taviti, z jehož minulého kmene na -i je utvořeno příponou -cí podobně jako přídavná jména hasicí, měřicí, čističí a mn. j. od příslušných sloves. Avšak lístkový materiál Ústavu pro jazyk český a odborná literatura nám ukázaly, že přídavné jméno tavěcí žije a že je mnohem starší než podoba tavicí. Nejstarší označení hutnické pece jako tavěcí jsme našli v II. dílu německo-českého slovníku J. F. Šumavského (Deutsch-böhmisches Wörterbuch) z r. 1846 (s. 595). Tehdejší odborná mluva užívala jen této podoby, vedle jiných přídavných jmen stejného významu, jako tavebný, tavířský, šmelcířský a p. Teprve Teysslerův-Kotyškův Technický slovník naučný (XIII. díl, 1937), jehož terminologie je velmi propracována, zamítá podobu tavěcí, uváděje u tohoto hesla odkaz na tavicí. V Ottově Slovníku naučném nové doby (z r. 1943) [119]nacházíme v textu obě podoby. Stejně je tomu v současné hutnické literatuře, i když podoba tavěcí je značně na ústupu. Názorný obrázek tohoto stavu nám podává terminologie posledních ročníků Hutnických listů.

Jak došlo asi ke vzniku tvaru tavěcí? Vznikl omylem v hutnické praxi v počátcích tvoření české hutnické terminologie asi v pol. 19. stol. S podobnými omyly ve tvoření účelových přídavných jmen na -cí se v této době setkáváme velmi často.[1] Podoba tavěcí by předpokládala základní sloveso tavěti, to však neexistovalo. Známe jen podobu taviti souvisící se slovesem táti; znamená ‚způsobiti, aby něco tálo‘, v hutnictví pak ‚přiváděti žárem kovy do tekutého stavu‘. Obdobný vzájemný vztah je na př. mezi státi a staviti, jež se vyskytuje většinou s předponami (postaviti, nastaviti); v nesložené podobě se užívá opětovacího slovesa stavěti a od něho odvozeného přídavného jména účelového stavěcí. Je pravděpodobné, že nové přídavné jméno tavěcí vzniklo analogií jednak podle vžitého již přídavného jména stavěcí, snad pod vlivem zvukové podobnosti základních sloves taviti-staviti, stavěti, jednak snad i podle přídavných jmen významově blízkých, jako roztápěcí, rozpouštěcí a pod. Základních sloves roztápěti, rozpouštěti se užívalo totiž v hutnictví v témž významu vedle slovesa taviti, než se jen toto sloveso ustálilo jako odborný název. (Na př. Německo-český slovník vědeckého názvosloví z r. 1853 překládá něm. „Schmelzofen“ jak pec roztápěcí).

S hlediska slovotvorného náležitá podoba přídavného jména účelového na -cí od slovesa taviti může však být jen tavicí. Toho jsou si dnes hutničtí odborníci většinou vědomi a podobu tavěcí sami zamítají jako nesprávný přežitek.

---

[1] Srov. v článku J. Kuchaře Dva živé typy tvoření odborných názvů, Naše řeč 38, 1955, s. 65—69.

Naše řeč, volume 40 (1957), issue 3-4, pp. 118-119

Previous Františka Havlová: Nechat někoho na holičkách

Next Karel Sochor: Dělené, nebo bourané maso?