Nechat někoho na holičkách

Františka Havlová

[Short articles]

(pdf)

-

Význam rčení „nechat někoho na holičkách“ (t. j. nesplnit někomu daný slib, nechat někoho v nepříjemné situaci, v bryndě; opustit někoho), „zůstat na holičkách“, „octnout se na holičkách“ (t. j. zůstat, octnout se v nepěkné situaci vzniklé tím, že nebyl splněn daný slib), „být na holičkách“ nebo „sedět na holičkách“ je každému známý. Méně známo však je, co vlastně slovo holičky znamená — pokud se náhodou nezeptáme zahradníka či zahrádkáře pěstujícího stromy, neboť mnozí z nich toto slovo znají. V lidovém jazyce jsou holičky zelené, nedozrálé plody, především třešňové a višňové, které se objeví hned po opadnutí květu, zůstávají často zakrnělé na stromech a pak zpravidla opadávají.

[117]Základem tohoto slova je přídavné jméno holý a slovo to má množství krajových variant. Jungmann uvádí holátko (us.), holenec (slc.), holeska (us. Turnov), Kott rovněž holátko (us. u Kutné Hory a Pelhřimova) a holeska (jednak us. Čechy, jednak s konkretním dokladem z Opočenska), dále holeček (z Rychnovska a Náchodska), holinka (záp. Mor.) a holiška (Mor.). Součástí běžných rčení je však vždy jen podoba holičky a to vzbuzuje především v příslušnících těch nářečí, v nichž název pro nezralé, zelené ovoce zní jinak, pochybnosti, že jde o souvislost s tímto slovem.

Stejné pochybnosti mohou vzniknout u toho, kdo by šel pro poučení do slovníků současné češtiny, ať už do akademického Příručního slovníku nebo do posledního vydání slovníku Vášova-Trávníčkova (z r. 1952). V nich je totiž sice uvedeno heslo holička s významem ‚nedozrálé ovoce po odkvetení‘ (určeno je jako nářeční), ale celá frazeologie se slovem holičky je uvedena pod pomnožným jménem ženského rodu holičky ve významu ‚zadnice‘. Co je tedy správné?

Materiál sám — a dokladů je velmi mnoho — nám odpověď na tuto otázku dát nemůže, ukazuje jedině, že jsou tato rčení stará (nejstarší doklad uvádí Jungmann z Rvačovského Masopustu z r. 1580: „činil-li by pokání, a tak bych já (t. čert) s svým peklem na holičkách zůstal“); naprosto jednoznačnou odpověď nám však dávají starší slovníky. Už K. I. Thám uvádí ve svém Slovníku z r. 1805 u hesla holička (slovo holička je už ve slovníku Vusínově z r. 1706) význam ‚nezralý fík‘, k němuž připojuje rčení „ostat na holičkách“ s výkladem „sitzen, hocken bleiben zwischen zwei Stühlern, im Pfeffer“. Rovněž v 1. díle svého Slovníku z r. 1820 uvádí Palkovič u hesla holička rčení: „na holičkách zůstati“ se stejným výkladem jako Thám. (Zdá se, že toto spojení je nejstarší, ostatní že byla utvořena teprve časem, když už vědomí spojitosti s původním významem se oslabilo.) Jungmann o patnáct let později zaznamenává ve svém Slovníku všechna rčení, jak je dnes známe my, a ve výkladu naznačuje přímou souvislost se zráním. Tak spojení „zůstala seděti na holičkách“ vysvětluje: „nedozrál jí její milý, nechal ji tak“, nebo nejběžnější spojení „na holičkách nechati“: „když koho nadějí odkrmíc potom fík ukáží“. Obrat „ukázat fík“ vysvětluje dále: „Fík zde znamená nic, to, co naznačujeme prostrčením palce mezi sevřený ukazovák a prostřední prst“.

Kott přejímá ve svém Slovníku z Jungmanna frazeologii i s výklady. Navíc přidává poznámku: „V těchto příkladech má holička základní význam ‚větvička s neuzrálým ovocem‘. »Zůstal se svými záměry na holičkách« znamená — jeho záměry nedozrály, neuskutečnily se.“ I on cítil potřebu jasně vyslovit, že jde o přenesení původního významu.

S tímto významem spojuje tato rčení správně i 1. vydání slovníku Vášova-Trávníčkova (z r. 1937). V tomto vydání druhý význam, který [118]jsme uvedli (totiž ‚zadnice‘), vůbec nenajdeme. Ten se ve slovnících objevuje díky J. Š. Baarovi. Baar totiž v povídce Poslední soud z roku 1905 napsal, že „matka pleskla hocha po holičkách“. V této větě jde skutečně o význam ‚holá zadnička‘, avšak užití slova je zcela ojedinělé (v celém materiálu Ústavu pro jazyk český i v excerptech prof. Zubatého je tento doklad jediný). Přesto však pozdější zpracovatelé slovníků vytvořili na základě tohoto jediného dokladu nový význam slova holičky. Jistě k tomu přispělo i rčení „sedět na holičkách“, v němž se tento význam přirozeně nabízí (avšak předložka „na“ nemá zde konkretní význam místní, jaký je na př. ve spojeních „stát na nohou“, „ležet na zádech“, „sedět na zadku“, nýbrž takový, jaký je ve spojeních „zůstat na pochybách, nechat na rozpacích“; jejím ekvivalentem je předložka „při“, která nám zřetelněji vyloží naši frázi: „být, zůstat při naději na něco, při slibu, který se však neuskuteční, tak jako nasadivší holičky nedozrají v plody“), a snad i ta skutečnost, že v Podkrkonoší se užívá ve významu ‚zadnice‘ přídavného jména holičká (t. j. zdrobnělého přídavného jména holý v ženském rodě). Na př. u J. Š. Kubína čteme: „Bývá to, jak sednout si holičkou na žhavou plotnu“, nebo u Olbrachta i u Staška „políbit někomu holičkou“, t. j. dát někomu s něčím pokoj.

Naše řeč, volume 40 (1957), issue 3-4, pp. 116-118

Previous Milan Jelínek: Ke slovu bufet

Next Helena Kratochvílová: Tavěcí teplota, nebo tavicí teplota?