Časopis Naše řeč
en cz

Nové české botanické názvosloví

Lumír Klimeš

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V posledních letech jsme svědky značného rozvoje terminologie téměř všech oborů. To se týká i botaniky. V této zprávě si povšimneme Klíče k úplné květeně ČSR od prof. Dr J. Dostála (Nakladatelství ČSAV, 1954, 1183 stran) a práce téhož autora z r. 1950, Květeny ČSR (referát o ní viz v Časopise pro moderní filologii 34, 1951, s. 173—174). Obě tato díla užívají terminologie vypracované prof. Dostálem, Dr. V. Jiráskem a prof. Novackým; Dostálův „Klíč“ (1954) se však od „Květeny“ (1950) místy liší (o tom viz níže). S velmi značnými názvoslovnými rozdíly se však setkáme, srovnáme-li terminologii Dostálovu-Jiráskovu-Novackého s názvoslovným systémem v „Klíči k úplné květeně ČSR“ od Polívky-Domina-Podpěry (1928). Tyto rozdíly zaznamenal Fr. Krkavec v příručce Nové botanické názvosloví (vydal ji r. 1953 Slezský studijní ústav v Opavě, 40 stran).

Úkolem této zprávy je informovat o některých těchto rozdílech. Východiskem je nám jednak příručka Krkavcova (Polívka-Dostál), jednak vlastní pozorování (Dostálova Květena - Dostálův Klíč). Dále chceme ukázat na příčiny, jež k změnám v terminologii vedly, a novou terminologii s hlediska jazykového zhodnotit.

Nejvíce byly měněny české názvy jednotlivých rostlin. Krkavcova příručka uvádí těchto změn kolem 950 (proti 346 ve vědeckém názvosloví latinském). Pohnutky a tendence, které vedly ke změnám tak početným i kvalitativně dalekosáhlým, by bylo lze shrnout asi takto:

I. Přizpůsobení názvosloví českého názvosloví latinskému.

1. Změna latinského názvu působí změnu původního pojmenování českého.

a) Prosté lexikální změny podle latinské předlohy[1]: bika hajní (Luzula nemorosa) nyní bika bělavá (Luzula albida)*; locika střelovitá (Lactuca sagittata) - Kv: locika dubovitá Chaixova (Lactuca quercina subsp. Chaixii HAY.) — Kl: locika dubovitá střelovitá (L. quercina sagittata); osladič bukovinný (Dryopteris phegopteris) nyní bukovinec osladičový (Phegopteris polypodioides); chudina rolní (Stenophragma Thalianum) nyní huseníček Thalův (Arabidopsis Thaliana HEYN.) — Kl: Arabidopsis Thaliana (L. HEYN.) — huseníček rolní.

b) Lexikální změny v latinském názvosloví působí změny přípon příslušných názvů českých: dejvorec východní (Caucalis orientalis) nyní [94]dejvor východní (Austrodaucus orientalis DRUDE), avšak zůstal dejvorec stroškový (Caucalis lappula); devaterník tenkolistý (Helianthemum fumana) nyní devaterka rozprostřená (Fumana procumbens) — Kl: devaterka poléhavá; hladýš jižní (Laserpitium siler) nyní hladýšovec horský (Siler montanum); kuklík horský (Geum montanum) nyní kuklice horská (Sieversia montana) a j.

2. Snaha po sjednocení a normalisaci adjektivních přívlastků. Totéž lat. adjektivum má v českém názvu vždy týž protějšek: alpinus se překládá jako alpinský, Kl: alpský[2] (babí květ horní = Bartsia alpina L. — nyní lepnice alpinská = Bartsia alpina L.; podobně čarovník alpinský = Circaea alpina L. — dř. čarovník horský; huseník alpinský = Arabis alpina L. — dř. huseník horní); alpestris = alpský Kl: alpinský (jetel alpský = Trifolium alpestre L. — dř. jetel podhorní); campestris = ladní (hořec ladní = Gentiana campestris — dř. hořec luční; máčka ladní = Eryngium campestre — dř. máčka polní); arvensis = rolní (bělolist rolní, jehlice rolní); hirsutus = chlupatý (hrachor chlupatý, třezalka chlupatá); montanus = horský (česnek horský, jetel horský); perennis = vytrvalý (jílek vytrvalý, chmerek vytrvalý); vulgaris = obyčejný, Kl: obecný (čirok obecný = Sorghum vulgare — nyní čirok obyčejný = Sorgum vulgare PERS.; blešník obecný = Pulicaria vulgaris — nyní blešník obyčejný = Pulicaria vulgaris GAERTN. a j.). České positivy se upravují podle latinské předlohy: jitrocel vysoký nyní j. nejvyšší (Plantago altissima L.); plicník měkký (Pulmonaria mollissima) nyní pl. horský nejměkčí (Pulmonaria montana subsp. mollissima); rozchodník veliký (Sedum maximum) nyní rozchodník veliký největší (Sedum telephium subsp. maximum ROUY et CAM.) a j.

3. Snaha vystihnout co nejpřesněji latinský termín. Latinská předloha je stejná pro původní český název i pro nový český název pozměněný: mochna šedivá (Potentilla canescens) nyní mochna šedavá; lomikámen trojlaločný nyní lomikámen tříprstý (S. tridactylites) — Kl: trojprstý a j.

Tyto tři tendence jsou velmi silné a s výsledky jejich působení se setkáváme velmi často.

II. Pronikání lidových názvů a názvů společných několika slovanským jazykům.

a) Typ borovice lesní nyní borovice sosna. Původní shodný přívlastek adjektivní se nahrazuje substantivním přívlastkem (přístavkem) specialisujícím. Latinská předloha zůstává většinou nezměněna: brčál menší (Vinca minor L.) — Kv: brčál barvínek (Vinca minor L.), Kl.: brčál [95]menší; dřišťál obecný — Kv: dřišťál dráč, Kl: dřišťál obecný; rajské jablko nyní (lilek) rajče; kopřiva palčivá nyní kopřiva žahavka; prvosenka jarní nyní prvosenka petrklíč; podsněžník bílý nyní sněženka podsněžník; borovice horská nyní borovice kleč a j. — Je to význačný rys nového názvosloví.

b) Název cizího původu se nahrazuje názvem českým: bassie stepní nyní trnoplodník rozchodníkovitý (Bassia sedoides ASCHERS); dantonie kalíškatá (Danthonia calycina) — Kv: plevnatec provenský (Danthonia provincialis LAM. DC.), Kl: p. kalichový; elyna Bellardova (Ellyna Bellardii) nyní ostřička myší ocásek (Elyna myosuroides FRITSCH); podobně elsholtzie hřebenitá nyní klasnatka brvitá; galinsoga nyní pěťour (Presl.); lloydie nyní lilijka a j. Tato tendence je o něco méně nápadná.

c) Knižní nebo zastaralá slova a tvary se nahrazují běžnějšími: oměj šalamúnek — Kv: o. šalamounek, Kl: o. šalamúnek; černohlávek velekvětý nyní č. velkokvětý; chmerek ozimý nyní ch. vytrvalý a j. — Tato tendence je málo výrazná.

III. Snaha po terminologické přesnosti, jednoznačnosti a ustálenosti.

a) Ruší se dvojí názvy typu děhel obecný nebo andělika menší a nahrazují názvem jediným: děhel lesní. Příklady: bělolist polní nebo plesnivec nyní bělolist rolní; meruzalka červená nebo rybíz nyní meruzalka rybíz a j.

b) Zpřesnění českého názvu nezávisle na latinské předloze: bříza bílá nyní bříza bělokorá*; hadí mord malokvětý nyní hadí mord maloúborný; česnek okrouhlý nyní česnek kulovitý a j. — Tato tendence je málo pronikavá.

c) Snaha vyhnout se stejnozvučnosti (homonymnosti). Protože je náš seznam pouhým zlomkem názvů celého systému rostlin, nemůžeme v něm tuto tendenci sledovat přímo. Omezíme se zde proto jen na příklady, jež uvádí autor příručky v úvodu; poněvadž jde o odborný botanický výklad, citujeme jej doslovně: „Tak na př. pro rod Corynephorus je uváděn český název paličkovec místo starého paličkovice, aby nedošlo k možné záměně s rodem Claviceps. Název rosička, který v Polívkově klíči byl určen dvěma různým rodům, zůstal nyní pouze pro rod Digitaria, kdežto Drosera má dnes název rosnatka.“

Hodnotit názvosloví právě popsané je dost obtížné. Při pokusu o hodnocení použijeme proto jen obecných měřítek, jimiž posuzujeme vhodnost nebo nevhodnost každé terminologické soustavy vůbec.

Velmi závažný je velký počet provedených změn; úprava tak dalekosáhlá nese s sebou vždy nevýhody a působí v každém případě potíže. Doufáme, že autoři nové terminologie to vše uvážili a že nový názvo[96]slovný systém přináší takové klady, že všechny tyto nevýhody plně vyváží.

Terminologie v Dostálově Klíči je důslednější a výstižnější, hlavně v překladu latinských přívlastků, než v jeho Květeně. Tak na př. ramosus je v Kv přeloženo jako větvitý (Orobranche ramosa L. = záraza větvitá), jindy jako větevnatý (Sparganium ramosum — zevar větevnatý), kdežto Kl překládá jednotně jako větevnatý. Podobně frigidus překládá Kv jako ledový, Kl vhodněji jako chladnomilný. Za lat. alpinus (epitheton rostlin rostoucích v Alpách) má Kv alpinský, Kl správnější alpský (příklady viz výše); alpestris (bývá přívlastkem u rostlin z alpinského pásma, t. j. z oblasti nad hranicí kleče) překládá Kv jako alpský, kdežto Kl jako alpinský.

Zavedením nového názvosloví se z věcných důvodů ruší řada názvů starých a vzniká množství termínů nových: lavaterka obecná nyní slézovec durynský; muk horský nyní jeřáb mišpulka; řepka nyní zvonečník (Phyteuma) a j. Příkladů tohoto druhu by se dalo uvést mnoho. Zvláštní pozornosti však zaslouží tyto změny: cukrovka obecná nyní řepa burák; protěž alpská nyní plesnivec alpinský; slíva obecná nyní mandloň obecná; svlačec plotní nyní opletník plotní. — Někdy se názvy prostě vymění, vzájemně přesunou: ostřice řízná nyní ostřice štíhlá; ostříce štíhlá nyní ostřice hřebílkatá; ožanka čpavá nyní ožanka česneková; ožanka lesní nyní ožanka čpavá; růže plotní nyní růže polní; růže polní nyní růže rolní. Zásahy tohoto druhu, třeba věcně oprávněné, způsobí jistě v terminologii s tak dlouhou tradicí určité potíže: nejistotu a špatnou orientaci v nových názvech, nutnost oprav staré literatury a j. Doufáme, že autoři nového názvosloví s těmito potížemi počítali a že věcné důvody pro tyto úpravy jsou tak silné, že vyváží všechny nedostatky způsobené jejich zavedením.


[1] Na prvním místě je uveden termín Polívkův (podle Krkavcovy příručky), na druhém Dostálův z jeho Květeny. Nenalézáme-li v Dostálově Klíči nový termín (změnu), označujeme takový termín hvězdičkou. Kl znamená Dostálův Klíč, Kv Květenu od téhož autora.

[2] Tento přívlastek mají ovšem v Dostálově Klíči i rostliny uváděné dále, tedy na př. lepnice alpská proti l. alpinské z Květeny.

Naše řeč, ročník 39 (1956), číslo 3-4, s. 93-96

Předchozí Vladimír Šmilauer: Nové české názvosloví zoologické

Následující Miroslav Roudný: Názvoslovný systém proudového stavění

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1