Mírooděv

Lumír Klimeš

[Short articles]

(pdf)

-

Některá krejčovství, jako na př. v Klatovech, dala si název Mírooděv — má se tím zdůraznit, že se v těchto závodech neprodávají hotové obleky, nýbrž že se tam šijí pouze oděvy na míru. Už na první pohled vidíme, že způsob tvoření tohoto názvu není správný. Mírooděv je slovo složené, složenina. Částmi, složkami této složeniny jsou podstatná jména míra a oděv. Skládáním ovšem podstatná jména v češtině tvoříme (zpravodaj, cukrovar, vinobraní, velkoměsto, lesostep a mn. j.); důležité však je, zda slovo, které takto vznikne, je tvořenozákonitě, správně. Mírooděv znamená „oděv na míru“. Jde tu tedy o spojení podstatného jména s neshodným přívlastkem vyjádřeným předložkovým pádem; z takovýchto spojení se však v češtině složená slova nikdy netvoří. Jde o podobné spojení jako „továrna na nábytek“, „stroj na čištění“, „jídlo na objednávku“ — a přece nikoho nenapadne, aby se v těchto případech pokusil o náhradu složeninou. Odporuje tedy způsob tvoření tohoto podstatného jména zákonitostem českých složenin, a proto je nutno jeho tvoření zamítnout. Je to tím nutnější, poněvadž zde v prvním okamžiku vzniká asociace se slovem mír; to zatemňuje jeho význam ještě více. Nelze tedy toto slovo doporučit ani jako název podniku, i když v takových případech připouštíme některé typy tvoření, jež bychom jinde musili odmítnout (Drutěva = Družstvo tělesně vadných, Technomat a j.). Bylo by proto lépe ponechat starší název Oděvní tvorba, po případě Krejčovský závod.

Naše řeč, volume 39 (1956), issue 1-2, p. 54

Previous Jana Dvončová: Proluka

Next Miloš Dokulil: Boj s nemocí a boj proti nemoci