Časopis Naše řeč
en cz

Původ slova tábor „ležení“

Bohuslav Havránek

[Články]

(pdf)

-

Slovo tábor je v mnoha jazycích evropských ve významu vojenského ležení nebo alespoň v nich bylo. Týká se to češtiny, slovenštiny, polštiny, ukrajinštiny i ruštiny, slovinštiny, srbocharvátštiny i bulharštiny, němčiny i maďarštiny, rumunštiny, albánštiny, nové řečtiny i osmanské turečtiny, arabštiny, jazyka kurdského, žadžického a konečně i španělštiny a angličtiny; je těžko tvrdit, že je zde řada těchto jazyků vyčerpána.

[3]Při stejném obrazu zvukovém a skoro stejném významu je pravděpodobné, že jde o jedno a totéž slovo, rozšířené z jednoho východiska. Které je toto východisko a jakými cestami a kdy se toto slovo takto rozšířilo?

Na jednotné odpovědi na tuto otázku se dosud nedovedla jazykověda sjednotit, ba ani jazykověda česká nedala nám odpověď jednotnou. Ve Vášově-Trávníčkově slovníku od 2. vydání (1941) čteme: „Vzniklo z názvu čes. města Tábor, -a, m., založeného husity a nazvaného podle biblic. hory Tábor“ a shodně i ve 4. vydání (1952). Slovník uvádí však dva významy slova tábor: 1. ležení vojenské, 2. velké shromáždění pod širým nebem; citovaná poznámka je sice připojena v závorkách k druhému významu, takže není tak zcela jasné, týká-li se výklad pouze tohoto druhého nového významu, u něhož je souvislost s husitským Táborem zcela nepochybná, anebo významů obou, ale lze předpokládat, že skutečně se týká obecného významu slova tábor vůbec. — Naproti tomu v 3. vydání Etymologického slovníku jazyka českého od Holuba a Kopečného (rovněž z r. 1952) čteme — třebaže s otazníkem — názor, že toto slovo vzniklo z tureckého tabur, prostřednictvím maďarskéno tábor; ovšem poznámka „odtud do č.?“ se bije s předchozími slovy „z míst. jména Tábor“ a „za husit. válek ve v. (významu) zvl. druhu opevnění (vozová hradba), pak vojenské ležení vůbec“. Máme zde tedy výklad dvojí a zhruba i tyto dvě běžné příručky české nám představují dvojí směr ve výkladu slova tábor.

Dosud se skutečně toto evropské slovo vykládalo dvojím způsobem.

Na jedné straně se vycházelo z biblického jména hory Thabor; podle ní je pojmenováno více hor v Evropě i u nás, ale k věcem vojenským má mezi nimi nesporně nejblíž město Tábor, založené r. 1420 Janem Žižkou a nazvané tehdy přesně Hradiště hory Tábor. Tento výklad, předpokládaný a hájený řadou českých historiků počínající vlastně již Františkem Palackým, pokusil se podrobně s filologického hlediska propracovat a obhájit český romanista Karel Titz v článku Tábor v Listech filologických v roč. 59, 1932, 245—257; jeho článek měl pokračování v řadě doplňků a oprav jak se strany kritiků, tak se strany autora samého, které se prodloužily až do r. 1939;[1] po tomto roce se ovšem v našem tisku [4]o táboru a husitství nepsalo. Doplňky přinesli hlavně Václav Flajšhans a Josef Pekař; oba sice v zásadě s husitským původem obecného významu slova tábor souhlasili, ale nedovedli se zbavit hlubokého podceňování husitské tradice u nás doma a předpokládali, že se nově rozšířilo později: Pekař od 2. pol. 16. stol. vlivem maďarským a Flajšhans teprve roku 1817 působením Rukopisů.

Na druhé straně však tradice linguistická dosti stará a závažná vycházela ze slova tureckého; tak Jungmann ve svém Slovníku česko-německém z r. 1838, Miklošič několikrát ve svých dílech i v etymologickém slovníku slovanském,[2] také Gebauer v Historické mluvnici, 1. díl, str. 423, uvádí tento turecký původ, důvěřuje Miklošičovi. Jungmann má svůj výklad patrně z Palkoviče, na kterého se odvolává; v Palkovičově slovníku (1821) čteme u hesla tábor: rein oriental. Wort, türkisch tabor. Lindův slovník polský vůbec existenci tohoto slova v turečtině nepřipomíná. Dobrovský sám nazývá toto slovo ve své Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache „eingewandert“ (str. 26) a v Institutiones „vox peregrina“ (str. 132), tedy cizím přejatým slovem, což ovšem by mohlo platit i při předpokladu biblického původu tohoto slova daného husitskému Táboru, ale spíše znamená cizí původ obecného jeho významu, a to podle stylisace v Institutiones starý původ; Dobrovský mohl tuším tehdy znát debrecínskou gramatiku maďarskou z r. 1795, která již odvozuje maďarské slovo tábor z turečtiny, — při svých stycích s maďarskými jazykozpytci počínajícími studia ugrofinská, zejména Gyarmatim.[3]

Tato tradice odvozující původ evropského slova tábor z turečtiny, zdálo se, dostala silné posily články maďarského slavisty J. [5]Melicha a maďarského turkologa J. Németha, uveřejněnými r. 1935 v Ungarische Jahrbücher a před tím v maďarských linguistických časopisech;[4] tyto články se snaží dokázat, že maďarské slovo tábor je přejato z turečtiny a v turečtině že jde o slovo prastaré, které souvisí i se slovy mongolskými. Je pochopitelné, že šlo-li by skutečně o staré slovo mongolské, pak nemohlo se do turečtiny dostat teprve po době husitské a bylo by třeba uznat pro toto slovo původ turecký (což ovšem by bylo obtížné pro doklady z let 1420 a bezprostředně následujících!) anebo alespoň předpokládat východisko dvojí. Rovněž zdánlivě starší doklad o existenci maďarského slova z r. 1399, tedy před dobou husitskou, by byl vážně vyvracel husitský původ aspoň tohoto maďarského slova. Původ slova z husitského Tábora ovšem předpokládá, že nejsou a nemohou být starší doklady obecného užívání tohoto slova před husitským Táborem, tedy před r. 1419 (ev. 1415). Zdánlivě starý doklad z polských Annales mansionariorum Cracoviensium (Hungari dicti Thabor in Hungarica lingua, in Latino exercitus et congregacio bellancium ‚Maďaři zvaní „tábor“ v maďarském jazyce, latinsky…‘), který klade Melich k r. 1399, ve skutečnosti je velkým nedopatřením, protože již vydavatel těchto polských análů v Monumenta Poloniae Historka v 5. svazku uvádí, že byly do definitivní podoby sepsány teprve v 16. století.[5]

Nedávno však významný maďarský turkolog, již uvedený J. Németh, vrátil se k otázce tureckého původu slova tábor v článku Neuere Untersuchungen über das Wort Tábor „Lager“, vyšlém v Acta linguistica Maďarské akademie věd, 3. sv., 1953, str. 431—446 a zcela přesvědčivě vyvrátil starší názor o tureckém původu maďarského slova tábor. Ukázal, že osmanské tabur znamenalo původně a dlouho právě „křesťanské ležení“ a není v turečtině starší, než je doba, kdy Turci bojují v oblasti podunajské, kdežto tábor turecký nazýval se slovem jiným, a to ordu. (Na tento význam tureckého tabur „křesťanské ležení“ ostatně již upozornil i Miklo[6]šič ve svých Türkische Elemente I, str. 167.) Mělo pak slovo tabur také v osmanské turečtině variant istabur a astabur, což je maďarské slovo tábor s členem (az tabor). Dále pak z dokladů tureckých jasně vyplývá, že jde o ležení uzavřené vozy, spojenými řetězy; první doklad s tímto popisem je o bitvě z r. 1541 a Meninského slovník z r. 1677 výslovně uvádí toto slovo s doložkou: Ex polon. castra curribus vallata (‚z pol. ležení vozy obehnané‘). Toto slovo není v ostatních tureckých jazycích a není známo z doby dřívější, než došlo k bojům turecko-maďarským.

Od tohoto slova je třeba podle rozboru Némethova oddělit a odlišit turecké slovo tapqur, tabqur mongolského původu. Toto mongolské slovo má význam ‚řada‘ a pod. a pak význam ‚vojenské kolony‘; je doloženo v historických pramenech tureckých ze starší doby výslovně o vojsku mongolském. Nyní je v osmanské turečtině toto slovo tapqur řídké (ale je v nářečích východotureckých), a není proto divu, že slovníky tato dvě slova mátly, ale spojil je jako slovo jediné teprve Ahmed Vefíq Pasa v slovníku z r. 1876.

Tedy k identifikaci těchto dvou slov došlo omylem a osmanské slovo tabur s významem ‚ležení‘ a pak ‚oddíl vojska‘ a ‚vojsko‘ přešlo nepochybně do turečtiny z maďarštiny. Z osmanských vojenských tažení přešlo pak v tomto významu ‚oddíl vojska‘ i do nové arabštiny, ba i do španělštiny a je doloženo i ve Střední Asii v perštině a tadžičtině.

Németh sám neřeší otázku původu maďarského slova a jeho vztahu k českému husitskému Táboru, ale upozorňuje, že předhusitský doklad o tomto slově v maďarštině (z r. 1399) je zdánlivý, vznikl omylem — v. výše — a výslovně uvádí, že nemáme důvod předpokládat, že toto slovo je doloženo před vznikem husitského Tábora, před r. 1420.

O výklad tohoto vztahu k češtině a o českém vzniku obecného slova tábor se pokusí právě náš článek.

Po tomto nezvratném Némethově vyvrácení tureckého původu maďarského slova tábor zdá se samozřejmým český husitský původ, ale je přece třeba na dosavadních výkladech některé věci doplnit a opravit: zejména scházely dosavadním badatelům doklady české z 15. stol., nedocenili význam dokladů v latinských textech českého původu a konečně mylně se domnívali, že mohou od samého začátku hledat a zjistit přesný význam vznikajícího obecného slova tábor, kdežto ve skutečnosti přesný význam je teprve výsledkem jeho historického vývoje z různých významů přenesených. Dosavadní doklady mohu rozmnožiti o české doklady z 15. stol. (z r. 1431 a 1486), znám nový doklad polský z r. 1424 a pod zorným úhlem těchto dokladů můžeme také lépe hodnotiti soudobé dokla[7]dy v latinských textech českého původu, zejména u Vavřince z Březové.

Do r. 1420 není vůbec doloženo ani u nás, ani jinde slovo tábor v obecném významu. Počínaje událostí tohoto roku, v jejímž popise dvě německé kroniky i horu Vítkov a její opevnění, odkud slavně Jan Žižka porazil vojsko Zikmundovo, nazývají ‚táborem‘,[6] naráz se množí doklady latinské v textech českého původu, doklady české i německé z území našeho a z území bezprostředně s ním sousedících a doklady polské. Jejich souvislost s husitským Táborem, se Žižkovým táborským vojskem a s novými způsoby jeho opevnění a válečného umění i se slávou překvapujících jeho vítězství je zcela zřejmá.

Ovšem v samém prostředí husitském nemohlo toto označení pro opevněné ležení a pod. vzniknout, protože tam slovo Tábor, Táborští mělo přesný a diferencovaný význam.[6a] Vzniklo naopak zcela zřejmě mezi odpůrci husitů, a to bez rozdílu národnosti; vyskýtá se stejně v českých textech pocházejících z okruhu Rožmberků, jako v textech latinských, německých atd. Je třeba zdůraznit: bez rozdílu národnosti, protože právě dosavadní badatelé viděli zde neprávem rozdíl národnostní a jazykový, ač jde o společné odpůrce husitství, ať české, ať cizí.

V prostředí odpůrců Táborských je obdobně především doloženo i jiné přenesení místního názvu Tábor na jeho obyvatele, na táborské bojovníky: v slově Táboři, doloženém v Popravčí knize Rožmberků k r. 1423 (přišel … k Táboróm, str. 29) a velmi často i v Starých letopisech českých (v. pozn. 6a), jejichž autoři byli z pražské pravice — oficiálním názvem bylo Táborští. Srov. dále přenesení na název šachty u Kutné Hory, do níž byli přívrženci Husovi metáni; její název Thabor je doložen v latinské kronice Vavřince z Březové již k r. 1419 (str. 352).[7] Konečně rychlou proslulost názvu dokládá i zmínka, ne dost jasná, o novém Táboře (novum Thabor) u vsi Nedakonic u Polešovic na Moravě k r. 1421, rovněž u Vavřince z Březové (str. 473). Zde zřejmě nejde [8]již jen o pouhý biblický název pro horu-shromaždiště lidu, kteréžto názvy v Čechách předcházely založení Žižkova Tábora; jde o ostrov, na němž bylo patrně opevněné ležení (sedláků, několika kněží a panošů).

Od r. 1421 setkáváme se s názvem tábor pro typ opevnění, patrně nový podle vzoru táborského, u měst bojujících s husity aneb chystajících se na obranu proti nim, tak u Kutné Hory k r. 1421 (rovněž v kronice Vavřince z Březové, str. 532), u města Znojma z let 1424—1426.[8] Název pro opevněný tábor (thabor a v dalších obměnách taber, täber, teber) máme pak v německých dokladech pro Bratislavu k r. 1440—1443, pro Vídeň k r. 1439 a pro další místa v Rakousku.[9]

Není však obecné slovo tábor omezeno jen na tento význam „opevnění“, jak mylně soudil Pekař, ale máme záhy i na naší půdě doklady české, k nimž se dobou připojují doklady polské a brzy pak nato následují i německé, pro „opevněnou posádku“, „vozový tábor“ a pod.

Nejstarší z nich je doklad polský z r. 1424 ze zápisu, v němž je obviněn Ondřej z Golenovy, že „shromažďuje tábor“ (thabor congregare, doloženo pětkrát za sebou),[10] k r. 1431 je doloženo z Opavska v zápise o příměří mezi Přemkem, knížetem opavským, a vojskem táborským i sirotčím („smlúvu a dokonalú umluvu učinili s statečnými bojovníky o pravdy zákona božieho, s Otíkem z Lozy, Janem [9]Čapkem z Sán haitmany, s knězem Prokopem, Táborem polním i se všemi staršími vojsk Táborských polniech a Sirotčiech“), k r. 1486 máme pak významem velmi jasný doklad v dopise písaře Vokovi Rožmberskému („Pak nynie toto se děje: že Repotice ves dokonce již pusta, krom že ten thábor v ní; Stropnice puol městečka i s kostelem vypáleno…“)[11] a nad jiné výmluvným je pak polský doklad v kronice Jana Dlugosze z prvé části 2. pol. 15. stol. o bitvě u Varně (1444) „nullo de ipsis curribus more Thabor instructo“ (var. conjuncto — když nebylo sestaveno z vozů ležení po způsobu tábor), kteréžto místo se opírá o list Ondřeje de Palatio „nullo ipsis de curribus tabor instructo“[12].

Stejný význam je tak doložen z pramenů německých: od r. 1456 v německých kronikách, augsburské, norimberské atd., z nichž však nejstarší se týkají opevněného ležení bratříků (doklady ty snesl nejobšírněji Titz ve Vojen. sborníku 7, str. 45) a k nim pak se připojují koncem století 15. názvy tábor pro zbytky vojska krále Matyáše v Rakousích a další doklady německé z území uherského, uvedené zejména u Melicha v Ungar. Jahrbücher (str. 535).

Od samého konce 15. stol. začínají pak doklady v latinských textech uherského původu (k r. 1490) a z počátku stol. 16. přímo v maďarském textu, dokonce v textu biblickém (z r. 1516—19, doklady u Melicha na uvedeném místě).

Vidíme jasně z dokladů, které zde jsem mohl uvésti jen stručným přehledem a které bude nutno souborně snésti v publikaci speciální, velký významový rozptyl u slova tábor i jeho postupné šíření z našeho území.

I na našem území se pak konečně ustaluje význam „ležení“ a stává se zde slovem obvyklým; můžeme je již dnes doložit z překladu Nového Zákona Jana Blahoslava z r. 1564 a 1568 v okrajových poznámkách: Apok. 20, 8 Tábor (již v I. vyd. 1564); Act. 23, 32 do tábora, do ležení (až ve vyd. 1568)[13] — a Blahoslav by sotva byl užil pro výklad Písma slova ještě neobvyklého — a dále je doloženo z bible Kralické od 1. dílu z r. 1579, přímo v biblickém textu samém i v poznámkách, je doloženo v obou Veleslavínových slovnících a jsou z konce 16. a z počátku 17. stol. doklady další, zejména hojné v „Historii“ Pavla Skály ze Zhoře.[14] Je tedy na našem území doloženo obecné slovo tábor nepřetržitě od 15. století, ovšem s významovým vývojem.

[10]Máme však ještě jeden důvod pro tvrzení, že slovo tábor se stalo obecným jménem již v 15. stol. a nikoli snad až v polovici 16. stol.; jde o jev zdánlivě zcela nepatrný a podružný, ale při zákonitosti mluvnické stavby velmi průkazný.

Dnes říkáme zpravidla do tábora (vojenského), v táboře (vojenském) i přeneseně posílení tábora míru, stejně jako je z Tábora, v Táboře (v starém jazyce do konce 16. stol. na Tábor), ale můžeme říci z táboru lidu nebo z tábora lidu, na táboru lidu. Proč existuje tento rozdíl?

Význam „shromáždění lidu pod širým nebem, meeting“ je u slova tábor nový, u Jungmanna ještě není doložen, jak jsme se již výše zmínili. Podnět k němu dal sám Palacký ve svých Dějinách výkladem o názvu „Hory Tábor“ podle „hromad lidu“; v jeho Dějinách, III. díl, 1. část, str. 323 čteme: „Nejbližší události r. 1419 vyplývaly z nevyhnutelného ústrku mezi vládou a hromadami lidu čili tak řečenými tábory, počatými již za krále Václava, nyní pak opakujícími se čím dále tím nebezpečněji. Hromady takové držívaly se na hoře Tábor již dotčené ode dne 22. července v určité dny pravidelně; mimo to také ale několikráte na hoře Beránek řečené u Vožice, pak u Plzně, Zachrašťan a u Třebechovic na přívrší zvaném Oreb“. Rozšířilo se teprve pak v sedmdesátých letech min. století (viz K. Titz v Listech filol. 59, str. 246).[15] A důsledek tohoto rozdílu je zcela jasný. V druhém i v šestém p. jednotného čísla máme v tomto novém významu koncovky stejné jako u neživotných podst. jmen mužských vůbec.

Avšak u významu starého se ustálily zpravidla koncovky u jmen neživotných řidší, a to v 2. p. -a, v 6. -e. — Kdyby bylo bývalo slovo tábor přejato z maďarštiny v 16. stol., muselo by mít v 2. p. koncovku -u důsledně. Vondrák v Listech filol. (12, 1885, 252—269) bezpečně prokázal, že rozložení koncovky -u, a -a u podst. jmen neživotných je zhruba od poloviny 15. stol. stejné jako v nové češtině, po předchozím značném kolísání, a s tím souhlasí i Gebauer v Historické mluvnici (III, 1, str. 34).

Ze slov přejatých mají v nové češtině koncovku -a jen stará přejatá slova, jako ze hřbitova, do kostela, do kláštera (nehledíme-li už ani k slovům přejatým v praslovanštině jako chléb a chlév), [11]jak už dobře zjistil Dobrovský v Lehrgebäude a podle něho uvádí Gebauer; z Trávníčkovy Mluvnice lze tento výčet rozmnožit jen o slovo kalich a tábor (§ 320, 1). — Naproti tomu přijatá slova nová doložená z konce 15. a zejména 16. stol. mají vesměs jen koncovku -u, jako z gruntu, lozunku, cajchu, fochu atd. (viz doklady v Gebauerově a Jungmannově slovníku).

V starých dokladech u obecného slova tábor máme od počátku kolísání mezi koncovkou -a a -u obdobně jako tyto koncovky kolísají u jména vlastního: z Tábora a pod. je doloženo v Starých letopisech čes. k r. 1419, 1438 (str. 23, 83) atd. a později k r. 1458, 1470, 1474 a často (Archiv český VII, 223, VIII, 2, 136 atd.) — Táboru je doloženo v Starých letopisech čes. k r. 1420, 1434 (str. 6, 64) a j. Stejně ve významu „ležení“ máme doloženo do tábora a pod. v Novém Zákoně Blahoslavově k r. 1568 (Act. 23, 32), k r. 1605 ve spisku Lamentací, u Skály ze Zhoře viz (Listy filol. 60, str. 210 n.) — a opět rovněž do táboru a pod. jak v bibli Kralické, tak u Skály ze Zhoře. Tvar starý na -a převládl v průběhu 19. století, ale v době obrozenské ještě tvary kolísají a máme v lexikálním archivu ÚJČ i ojedinělé z Táboru (1816 v Prvotinách), do Táboru (1833 v čas. Jindy a nyní) a častější do táboru (1828, Klicpera, 1833 Praž. noviny, dále i u Palackého, Němcové) a vedle do tábora; dokonce i slovníky (Thámův i Jungmannův) proti starému usu uvádějí jen gen. na -u.

Staré kolísání mezi koncovkou -a a -u bylo by nevysvětlitelné a naprosto ojedinělou výjimkou u slova přejatého v 16. stol., ale je zcela pravidelné u slova staršího, z prvé polovice 15. stol. V 16. stol. bylo by možno tvary na -a vyložit jedině jasným spojením s místním jménem Tábor, ale právě domnělé převzetí tohoto slova ve významu ‚ležení‘ vylučovalo jeho spojení s husitským městem, ba toto nespojování je při tomto výkladu vlastním důvodem přejetí.[16] Tvary samy však toto spojení, vzniklé ovšem v 15. stol., jasně prokazují.

Tedy i tato mluvnická zákonitost i přímé doklady a celý historický vývoj věcí shodně ukazují, jak malověrní byli naši filologové a historikové, kteří nechtěli a nedovedli uznat domácí nepřetržitý vývoj tohoto slova, pokládali je buď jako Pekař za slovo přejaté v 16. stol. z maďarštiny — kde dokonce se význam rozšířil na význam ‚vojsko‘ —, anebo jako Flajšhans za slovo „zdomácnělé“ teprve od r. 1817 vlivem Rukopisů, ač je dobře doloženo nejen [12]v Historii Skálově, je v bibli Svatováclavské i v obrozenské bibli Procházkově (Ex. 33, 11), uvádí je Dobrovský již v prvém vydání své Mluvnice v r. 1809 a mají je i obrozenské slovníky (Thámovy i Tomsův) a je doloženo v Krameriově Příteli lidu (1806), v Hlasateli (1806), v Jungmannově překladu Ataly atd. Rozšířilo se ovšem v průběhu 19. století, ale ve významech nových — ne vlivem Rukopisů, kde je tábor ‚ležení‘, ale vlivem zdůrazňování tradicí husitských.

Dnes můžeme jasně tento dlouhý spor o východisko a původ evropského slova tábor ‚ležení‘ a pod. uzavřít tím, že je prokázán český husitský původ evropského slova tábor, které bylo rozneseno slávou táborských a husitských bojovníků.


[1] K. Titz ještě v Listech fil. 60, 1933, 206—211 a 62, 1935, 285—297, v Naší vědě 16, 1935, 14—16; dále ve Vojenskohistorickém sborníku 7, 1938, 44—46 a ve Sborníku filologickém 11, 1939, s. 157. — J. Pekař v Čes. časopise histor. 38, 1932, 637—640, 40, 1934, 636 a 41, 1935, 629—631 a dále Žižka a jeho doba IV, 1933, 90—92. — V. Flajšhans v Listech fil. 60, 1933, 152—153. — Srov. ještě Naši vědu 14, 1933, 63—64 (V. Machek) a Naši řeč 17, 1933, 61—62 a Jihočes. sborník hist. 6, 1933, 42—43 (F. M. Bartoš); před tím již J. V. Šimák v Nár. listech 28. 2. 1920 a J. Pekař tamže 5. 6. 1927.

[2] F. Miklosich, Die Fremdwörter in den slav. Sprachen (Denkschriften der Akad., Wien, phil. hist. Cl., sv. 15, 1867), s. 131 a Die türkischen Elemente in den südost- und osteuropäischen Sprachen I (tamže, sv. 34, 1884), s. 167 n. — Etymologisches Wörterbuch der slav. Sprachen, 1886, s. v.

[3] Srov. o těchto stycích v mém čl. o Dobrovském v čas. Slavia 33, 1954, 92—92 a v zprávách maďar. akademie Nyelv-és irodalomtudamányi osztályának, Közleményei, VI., sv. 1—2 (Nagygyülési számából, 1954), s. 334—335.

Jungmann také — opíraje se zřejmě o zdánlivě staré doklady na tábor „ležení“ v Rukopise královodvorském (v Jaroslavu) — vykládá název města Tábora „od tábora, t. j. ležení vojenského tam bylého“, tedy ve shodě s Pavlem Stránským, který se ve své Respublica Bojema (1634) domnívá, že název Tábora a Táborů je od názvu pro ležení, protože prý tábor je „castra“ a Tabori tedy „homines castrenses“, za souhlasu pak i Bohuslava Balbína (srov. Titz v Listech filol. 59, 247) — ovšem omylem; je to jen doklad toho, jak slovo tábor ve významu „ležení“ bylo počátkem 17. stol. běžné

[4] J. Melich, Über das ungarische Wort tábor, Ung. Jahrbücher 15, 1935, 529—540 (maďarsky v čas. Magyar Nyelv 31, 1935, 168—177) a J. Németh, Über den Ursprung des türkischen Wortes tabur, Ung. Jahrbücher 15, 1935, 541—547 (a maďarsky opět v Magyar Nyelv tamže, 78—181), srov. ještě čl. Paise Die Wortfamilie des uralischen und altaischen t a p „fassen“, Ung. Jahrbücher, týž ročník, 601—619, zejm. s. 610 n.

[5] Srov. Čes. čas. historický 41, 1935, 630. — Seznámil jsem se s technikou edice a poznal jsem, že vydavatel zcela jasně označil, že z celého místa: Anno Domini 1383 Hungari dicti Thabor in Hungarica lingua, in Latino exercitus et congregacio bellancium, ulciscentes fraudem vastant Mazoviam (s. 894) — jen slova Anno Domini 1383 vastant Mazoviam náleží do původního textu vzniklého před r. 1399 a vše ostatní že je přidáno v 16. století.

[6] J. Pekař, Žižka IV, s. 90.

[6a] Srov. na př. časté výčty v Starých letopisech českých: k r. 1420 Táboři, Žatečtí, Lúnští, Orebští etc. s pražskú obcí (str. 31), Pražané, Táboři, Žatečtí, Lúnští… (str. 32), k r. 1424 od Táboruov jest obleženo a od Sirotkuov, od Žateckých a Launských (str. 49) a velmi časté spojení: Táborští a Sirotci anebo Táboři a Sirotci (citováno z vyd. Šimkova, 1937).

[7] Citováno z vydání ve Fontes rerum Bohemicarum (Pramenech čes. dějin), sv. V. a jde o doklady zpravidla již uvedené, zejména u Pekaře, Žižka IV, s. 90 a násl., ale rovněž již v Palackého Dějinách III, 1. — Toto místo o pronásledování husitů vůbec — nikoli jen Táborských — je obecnou vložkou do událostí r. 1419, ale samo časově nevymezenou.

[8] A. Neumann, Studie a texty VI, 1930, 156 n., souborně citováno u Titze, Poznámky k charakteristice středověké latiny husitských kronik ve Sborníku filol. 11, 1939, 159.

[9] Viz u J. Melicha, Ungar. Jahrbücher, na uvedeném místě.

[10] Cituji zde doklad v úplnosti, protože je nový, a děkuji redakci staropolského slovníka v Krakově za jeho poskytnutí:

„Quia cum materia et causa questionis inter Magnificum dominum Sbigneum de Brzesze, Marsalcum R. P. ab una, et inter nobilem Andream de Golenowy partibus ex altera fuisset exorta super eo, quia prefatus dominus Sbigneus prefatum nobilem Andream inculpauerat, ac culpam istam ei dederat, dicens, quod vellet thabor congregare, et ante castra sua iacere: tandem domini decreuerunt, quia prefatus Andreas contra predictum dominum Sbigneum se justificando et se expurgando, metsextus jurare debuit, quod unquam voluit congregare thabor, et contra eum et ante sua castra iacere. Postremo eosdem quinque testes, qui in libro terrestri sunt descripti, videlicet primo Nicolaum de Mikolayouicze,… Swantopelkam de Sulcouicze, coram nobis et domino Andrea Archidiacono, qui erat ex parte domini Episcopi Cracouiensis, induxit; qui sic prefati nobiles, tam boni sicut ipse solus, jurauerunt una secum: Ita nos deus adiuuet…, quod nobilis Andreas non dixit thabor congregare contra dominum Sbigneum… et cum eodem thabor se congregando, contra eum stare, nec ante castra sua iacere cum eodem thabor.“ Výpisek z Termini castrenses, ke dni sabbato post Andree apostoli (2 XII 1424). Starodawne Prawa Polskiego Pomniki. Z ksiąg rękopismiennych… wydal Antoni Zygmunt Helcel. II. Kraków 1870, str. 291 n., č. 1999.

[11] Doklad k r. 1431 je v Archivu českém VI, s. 425 a k r. 1486 tamže X, s. 425, za vyhledání těchto dokladů děkuji dr. M. Nedvědové z Ústavu pro jazyk český.

[12] Viz Listy filologické 60, 210; Historiae polonicae 1. XII (tomus IV), s. 721.

[13] Viz Listy filologické 60, 152 (ale jen z 1568).

[14] Viz Listy filologické 60, 211.

[15] Prof. Šmilauer mne upozornil na vzpomínku Jaroslava Golla ve sborníku „Padesát let Umělecké besedy“ (1913), kde Goll vypráví, že před Sabinou „podotkl, že bychom pro ‚meeting‘ měli dobré české slovo ‚tábor‘; Sabina toto slovo žurnalisticky udal a ujalo se“ (od r. 1863; na s. 272). — Goll ovšem jistě znal Palackého. V lexikálním archivu ÚJČ je nejstarší doklad z r. 1868 (Nerudův z Nár. listů), z 1872 (ze Světlé), 1873 (z Palečka), z r. 1873 a 1875 (doklady posměšné z Melišové a Štolby) atd.

[16] Pekař píše v ČČH 1932, str. 639: „Tvrdím, že v Čechách teprve tenkrát mohlo slovu „tábor“ býti rozuměno jako vojenskému ležení, když Čechové si již nebyli vědomi toho, že slovo souvisí s českým městem Táborem, event. s vojenskými operacemi Táborů“.

Naše řeč, ročník 38 (1955), číslo 1-2, s. 2-12

Předchozí Za lepší vyučování mateřskému jazyku!

Následující Lubomír Doležel: K stylistické a normativní charakteristice ve slovníku spisovného jazyka

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1