Kurník, perličník, krůtník, husník a kachník

Sr (= Karel Sochor)

[Okénko z naší poradny]

(pdf)

-

Způsob chovu drůbeže ve velkém, jak se dnes zavádí v drůbežárnách, vyžaduje zpřesnění dosavadních názvů pro chlívky, doplnění o další názvy a zároveň odstranění nynější neustálenosti v pojmenování. Dnes již nevystačíme s kurníkem, poněvadž v moderně zařízených drůbežárnách chováme i jinou drůbež než slepice a potřebujeme rozlišovat podle toho názvy chlívků.

[256]Nejznámějším a nejobecněji užívaným názvem je kurník. Odedávna se jím rozuměl především chlívek pro slepice. A v tomto významu jej užívají i dnes naši drůbežníci. Vedle něho žije v jazyce ještě výraz slepičník a slepičárna, ale obě slova jsou rázu nespisovného. Jako názvy odborné se nehodí; to platí zvláště o slepičárně, která je nadto ještě slovem citově zabarveným. Ani jedno, ani druhé slovo nemůže tedy soupeřit se spisovným výrazem kurník.

Novým názvem v češtině je perličník, jímž se označuje chlívek pro perličky (jejich chov ve velkém se u nás nyní rozmáhá). Tento název je dobře utvořen obdobně podle názvů jiných chlívků. Proto vybavuje celkem bez nesnází správnou představu. Stejně je tomu i s názvem krůtník, který je znám již z dřívějška jako chlívek pro krůty.

U výrazů výše uvedených není v jazyce kolísání a celkem dobře plní své poslání. Zato u chlívků pro husy je situace poněkud složitější, neboť se vyskytuje několik názvů a i v odborném tisku pozorujeme kolísání a rozpaky, kterého názvu se přidržet. Husy se u nás chovaly odjakživa a býval pro ně vždy zvláštní chlívek. Někde mu říkali husník, jinde husárna a opět jinde znali jen husinec. Všechny tři názvy jsou utvořeny od slova husa, všechny postupně pronikaly do spisovného jayzka, ale žádnému z nich se dosud nepodařilo zvítězit úplně nad ostatními. Největší naději na tento úspěch má ovšem husník, neboť svou příponou se vhodně zařazuje mezi ostatní názvy pro drůbeží chlívky. Proto jej také doporučujeme v souhlase s názvoslovnou komisí Čs. akademie zeměd. věd.

Ještě pestřejší situace se vyvinula u chlívků pro kachny. Na jedné straně setkáváme se s výrazy kachník, kachninec, kachnárna (srov. kachna, kachně, kachní), zatím co na druhé straně vyskytují se pojmenování kačník, kačinec (srov. kačena, kačení, kačer). Panuje tu tedy značná neustálenost, která je ke škodě věci samé a bude patrně nejlíp, zavede-li se v zemědělském názvosloví pojmenování toliko jediné. V souhlase s chystaným Malým zemědělským slovníkem terminologickým doporučujeme dávat v odborném slohu přednost názvu kachník, který je ostatně již nyní výrazem nejčastěji používaným. Tím dosáhneme jednoty, zbavíme se názvů, které mají jen krajový, místní ráz, jako kachninec, kačník, a v drůbežářském názvosloví nám vznikne soubor názvů stejně tvořených, což je jistě výhodné: kurník (pro slepice), perličník, krůtník, husník a kachník.

Naše řeč, ročník 37 (1954), číslo 7-8, s. 255-256

Předchozí vh (= František Váhala): Trhosvinenský, či trhovosvinenský?

Následující Karel Janáček: Václav Machek šedesátníkem