en cz

Našemu učiteli

Anna Křemenáková

[Články]

(K 75. narozeninám Kv. Hodury)

Tolikrát jsme zmatení a plaší
nevěděli, nač dřív pomyslet,
když jste vcházel přes práh posluchárny
s teplým kouzlem věčně mladých let.

O nic méně nežli do myšlenek
do srdce jste hovořil a psal —
Co na tom, že čas jak oblak letí?
Vy nám vždycky řeknete, jak dál,

řeknete tak moudře, přesvědčivě,
jak je třeba vše na světě žít,
aby mohlo odhodlané srdce
s pravdou radost, krásu objevit,

řeknete nám — bože, jak to sílí —
že víc, než se zdá, lze vykonat,
jenom vždycky umět za člověka
s odvahou i láskou bojovat.

Tolikrát jsme zmatení a plaší
nevěděli, nač dřív pohledět —
Vaší ruce totiž stejně sluší
kniha, péro, jako křehký květ —

A čas letí svobodně jak oblak,
s něhož vítr všechnu tíži sňal.
Co na tom, že tolik přeletěl už?
Vy nám vždycky řeknete, jak dál.