Časopis Naše řeč
en cz

Soutěžení a závazek

Karla Kozlová

[Články]

(pdf)

-

V novinách, v rozhlasových zprávách a na všech pracovištích se dnes stále setkáváme se slovy soutěž, soutěžení, závazek. Nejsou to slova nová, jsou celkem každému srozumitelná; nové jsou však významové odstíny a spojení, v nichž se jich užívá, nové jsou skutečnosti, které vyjadřují.

Soutěž znamenala původně vzájemné předstihování jedinců usilujících o úspěch v nějakém konání, o vyniknutí v nějakém oboru činnosti. Známá byla zejména soutěž ve světě obchodním, konkurence, která byla často bezohledným bojem jedinců zaměřených na osobní zisk. Ušlechtilejší cíle sledují soutěže v oblasti sportu a umění. Pořádání soutěží a závodů sportovních podněcuje k zvyšování dokonalosti v jednotlivých disciplinách, soutěže na velká díla stavitelská nebo umělecká dávají podnět a příležitost k pracím velkého rozsahu a umožňují výběr nejlepších návrhů k provedení. Vedle toho si ještě připomeňme veřejné soutěže, konkursy, které pomáhají najít nejvhodnější pracovníky na místa v některých důležitých pracovních oborech. Dnes se ovšem nejčastěji setkáváme s pojmem soutěžení socialistického. To není konkurence, která odstraňuje soupeře z cesty, ani tu není snaha mající za konečný cíl vyniknutí jedince, nýbrž je to metoda, jež má zvýšit pracovní úsilí jak jedinců, tak kolektivů, aby se dosáhlo obecně lepších výsledků ve prospěch celku. Význam slova se tu poněkud mění. Nevystupuje do popředí jednotlivec, nýbrž jeho snaha o vyniknutí, o dosažení nejlepšího výsledku má za účel dosažení prospěchu, užitku všech.

Závazek je také slovo běžně známé. Rozumíme jím přijetí nějaké povinnosti, povinnost vyplývající z nějakého vztahu mezi lidmi, zpravidla stvrzenou slibem, smlouvou nebo stanovenou zákonem, obecnou zvyklostí a pod. Tak má jedinec závazky ke společnosti, pěstoun k dítěti, jehož výchovy se ujal, a naopak. Dnes se ovšem tohoto slova užívá zpravidla ve významu ‚socialistický závazek‘; znamená dobrovolný slib jednotlivce nebo kolektivu, [23]že splní určitý úkol, vědom si jeho důležitosti, a to často nad svou normální pracovní povinnost nebo vedle ní.

Vedle významového posunu jmen soutěž a závazek a obdobně i sloves soutěžit a zavázat se mění se i jejich frekvence, častost jejich užívání a rovněž způsob jejich spojení s jinými slovy v souslovích nebo ve větách.

Nejprve o slovech soutěž, soutěžiti a soutěžení. U významů starších jsou spojení ustálena. Domácí výrobky soutěžily cenou nebo jakostí s cizími, pořádají se soutěže o nějakou cenu, o putovní pohár a pod., soutěží se v odbíjené, v lehké atletice atd., vypisují se soutěže na př. na uměleckou výzdobu význačných budov nebo se vypisují veřejné soutěže na místo v některých povoláních (na př. hudebníků v orchestrálních tělesech). Předložka s vyjadřuje v takových spojeních vzájemnost, předložka v uvádí obor, jehož se soutěž týká, o se 4. pádem bezprostřední cíl soutěže (cenu a pod.) a předložka na konečný účel soutěžení.

S týmiž spojeními vystačíme, když mluvíme o tom, že jedna dílna soutěží s druhou, že pracoviště soutěží mezi sebou, že soutěží v plnění plánu, ve sběru, v docházce atd. anebo že několik pracovišť soutěží o putovní standartu, o Rudý prapor vlády nebo o titul nejlepšího pracovníka. Vedle toho se však setkáváme se spojeními s předložkou za: soutěžíme za zvýšení produktivity, za splnění plánu, za snížení nákladů, za zlepšení jakosti a pod. Jde tu o vyjádření vlastního účelu soutěžení. Mohli bychom jej vyjádřit také vedlejší větou účelovou: soutěžíme, abychom dosáhli zvýšení produktivity, splnění plánu, snížení nákladů, zlepšení jakosti a pod. Je v těchto případech užití předložky za na místě? Můžeme si je vyložit působením rozmanitých činitelů. Poněvadž jde o obraty souvisící s novou naší skutečností politickou, není vyloučen vliv ruského výrazu téhož významu „sorevnovaťsja za …“. Je však možné, že do takovýchto spojení proniká předložka za z hesel, která jako nápisy všude na pracovištích připomínají všem pracovníkům smysl jejich společné práce a která bývají často také náměty, thematy, názvy soutěží: Za zvýšení produktivity, Za včasné splnění plánu a pod. Může tu jít konečně i o kontaminaci, míšení s vazbami jako bojovati za mír, za zvýšení životní úrovně a pod. Takové pronikání předložkových spojení z obratů hojně se vyskytujících je často mechanické; musíme proto uvažovat, zda jejich užití je ve shodě s významem slov, která uvádějí ve vztah, zda jejich význam neposouvají nebo nezatemňují. Jak je tomu v našem případě? Předložka za může vyjadřovat, že se něco děje v něčí prospěch, ve prospěch něčeho (přimlouvat se, prosit za někoho, za něco, bo[24]jovat za vlast), a ve významovém obsahu socialistického soutěžení je, jak jsme si vyložili, prvek, který takovéto vyjádření ospravedlňuje. Můžeme tedy spojení typu soutěžíme za zvýšení produktivity a pod. považovat i s hlediska významové přesnosti za správná. Je ovšem třeba připomenout, že nynější pronikání předložky za ve vazbách jmen nebo sloves je zjev velmi nápadný a že se této předložky užívá i nevhodně. Předložka za je jistě na místě v heslech vyjadřujících pracovní úsilí a jeho mírové a budovatelské zaměření nebo tam, kde svým významem navazuje na význam slov, která uvádí ve vztah; není však správné takové její užití, kde význam těchto slov zatemňuje nebo posouvá. Vede to pak k nevhodným, často ne dost jasným spojením.

Rovněž u slov závazek a zavázati se změnily se s novým významovým odstínem i původní způsoby jejich spojování se slovy na nich závislými. Spojení jako mít závazky k někomu, být někomu zavázán za něco, být zavázán někomu něčím (díky) nebo zavázat se něčím (slibem), zavázat se k něčemu, zavázat se, že… a pod. vyjadřují vztahy a okolnosti souvisící se základním významem těchto slov. Mluvíme-li však o závazku pracovním, není třeba uvádět osobu, které jsme se zavázali, ani způsob, jímž jsme se zavázali — to je dáno už v samém pojmovém významu tohoto druhu závazku. Zato však je nutno vždy vyjádřit jasně jeho obsah. U slovesa nám to nečiní potíží, vystačíme tu většinou se způsoby známými. Užijeme vedlejší věty: zavázali jsme se, že překročíme plán, že odpracujeme 600 hodin brigády, že zřídíme nové hřiště, nebo infinitivu: zavázali jsme se překročit plán, odpracovat 600 hodin brigády, zřídit nové hřiště, nebo konečně předložky k s pádem podstatného jména slovesného: zavázali jsme se k překročení plánu atd. Tam, kde jde o číselné údaje, je možný ještě způsob další, vyjádření zkrácené, ale srozumitelné: zavázali jsme se k 600 hodin brigády. Předložka k tu vyjadřuje směřování, zaměření na účel činnosti, a to je s významem slovesa zavázat se ve shodě.

Častěji ovšem než vyjádření čistě slovesného se slovesem zavázat se užívá se vyjádření slovesně jmenného s podstatným jménem závazek: uzavřeli jsme závazek, máme závazek, dali jsme si závazek. I zde běžně užijeme věty vedlejší: máme závazek, že překročíme plán, že odpracujeme atd., nebo infinitivu: závazek překročit plán, odpracovat atd. Ale vyjádření s předložkou k a pádem podstatného jména dějového, jako je u slovesa, činí zde potíže; při původním významu slova závazek obdobné spojení není. Bylo by možno uvažovat o spojeních závazek k překročení plánu, k odpra[25]cování 600 hodin brigády, k zřízení hřiště nebo závazek k 600 hodin brigády, ale to by byly konstrukce umělé a neživé. Kromě toho přichází v úvahu také bližší určení 2. pádem: závazek překročení plánu, odpracování 600 hodin atd., po případě stručné závazek 600 (= šesti set) hodin. To je vyjádření mluvnicky sice správné, ale rázu spíš knižního. V běžném hovoru na pracovištích, ve schůzích a pod. slýcháme často spojení s předložkou na: máme závazek na překročení plánu, na 600 hodin brigády. Je to vyjádření, které má oporu ve spojeních jmen smlouva a úpis: smlouva na (dodávku) 5 000 kusů, úpis na 10 000 Kčs a pod., kde jde o podobný významový vztah. Ovšem je oprávněné především tam, kde přímo následuje číslo udávající výši závazku: závazek na 600 hodin brigády, t. j. závazek „znějící“ na 600 hodin. Méně na místě je již, následuje-li podstatné jméno slovesné; proto se v tomto případě spojení s předložkou na (závazek na překročení plánu, na zřízení hřiště) raději vyhýbáme, zejména v projevech určených veřejnosti, a užijeme vyjádření s infinitivem (závazek překročit plán, zřídit hřiště). Není totiž vhodné, zejména ne pro projevy mluvené, rozmnožovat přes míru užívání podstatných jmen slovesných pro jejich nevýraznost tvarovou.

Na příkladu slov soutěž, soutěžit, soutěžení, závazek, zavázat se vidíme, jak nové významové odstíny slov a nové situace, v nichž se jich užívá, vyžadují často nové vazby, nový nebo aspoň částečně pozměněný způsob jejich spojování s jinými slovy ve větě. V nových předložkových spojeních se dnes zvláště silně uplatňují předložky za a na. Je tu ovšem třeba jisté opatrnosti. Nemůže být proti nim námitek, je-li jich užito ve shodě s jejich významem (a ovšem ve shodě s významem slov, která uvádějí ve vztah); musíme však mít stále na mysli, že časté užívání a zřejmá obliba těchto předložek vede k nebezpečné mechaničnosti. Má-li jazyk dobře vyjadřovat složité vztahy skutečnosti, jak je jeho úkolem, nesmí upadnout do mechanického, až automatického užívání určitých spojení bez zřetele na významovou souhru jejich složek, na jasnost celého vyjádření.

Naše řeč, ročník 37 (1954), číslo 1-2, s. 22-25

Předchozí František Daneš: Vedlejší věty účinkově přirovnávací se spojkou než aby

Následující Jaroslav Voráč: K jazykovému zeměpisu Čech

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1