Viď, viďte

[Hovorna]

(pdf)

-

Francouz protkává svou řeč stálým ‚n’est-ce pas‘ (není-li to?), na něž obyčejně ani odpovědi nečeká, Němec podobným ‚nicht wahr?‘, český měšťák, chce-li mluviti vznešeně, říká ‚není-liž pravda?‘, nespokojí-li se pouhým ‚ne?‘ nebo ‚pravda?‘ Jsou to vsuvky, jimiž vyzýváme posluchače aspoň k tichému, vnitřnímu souhlasu. Lid v středních Čechách říká ‚viď, viďte?‘ Je ku podivu, jak toto prosté slůvko našim povídkářům a romanopiscům není po chuti; i když vystihují prostý hovor, stále raději píší ‚že?‘ (na př.: Slečno, vy mne milujete, že? Zahradník-Brodský, Nové sebr. sp. 10, 210). To nešťastné viď je zkomolené stč. vědě (= vím), které se jako vsuvka v souvislé řeči již od dob stč. všelijak komolí ve všech našich nářečích (vedě, vedi, veď, viď, ved, vet a j.); proč na naše středočeské viď najednou zanevíráme? Pravda, je to slovo kleslé významem i zněním; ale je zkomolená věta ‚že‘, která řeč tak divně usekává, něco tak dokonalého?

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 3, s. 96

Předchozí Valutní

Následující Josef Zubatý: Potměšilý