Porady slovnikářů v Bratislavě

František Daneš

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Lexikologie a lexikografie, otázky slovnikářské theorie a praxe byly dosud jedním z nejopomíjenějších a v důsledku toho i nejméně propracovaných úseků jazykovědy. Stalinovy práce o marxismu v jazykovědě, které otázce slovní zásoby věnovaly značnou pozornost, spolu s aktuálními potřebami naší současné slovnikářské praxe přiměly naše jazykovědce k tornu, aby se těmito otázkami počali intensivněji zabývat. Druhé výročí vystoupení J. V. Stalina v sovětské jazykovědné diskusi dalo pak popud k svolání naší první celostátní pracovní konference slovnikářů. Konference se konala v Bratislavě od 5. do 7. června 1952 a svolalo ji jazykovědné oddělení Československo-sovětského institutu s akademickými ústavy, Ústavem pro jazyk český a Ústavem slovenského jazyka.

[53]Porady byly zaměřeny jednak na otázky slovníků jednojazyčných, jednak na problematiku ruských slovníků dvojjazyčných (rusko-českých a rusko-slovenských). Na konferenci byly zastoupeny vedle pořádajících institucí i jednotlivá slovnikářská pracoviště a filologické fakulty všech universit početnými delegacemi; v předsednictví se střídali prof. Dr Bohuslav Havránek a Dr Štefan Peciar.

Program konference byl neobyčejně obsáhlý a bohatý, až přeplněný. Protože these jednotlivých referátů i koreferátů byly všem účastníkům rozeslány předem a referáty byly vhodně voleny a důkladně propracovány, byla diskuse, zejména k některým z nich, velmi živá; nedospělo se ovšem vždy k jednotě názorů, ale vyplynulo z ní mnoho podnětů k promýšlení a mnohé poučení pro konkretní práci. Poněvadž všechny referáty i koreferáty budou v plném znění spolu se shrnutím všech diskusních příspěvků otištěny souhrnně v slovenském Jazykovedném sborníku a obšírný a podrobný referát je ve Slově a slovesnosti (13, 1952, 179n.), omezíme se ve své zprávě jen na stručný nástin celkového průběhu konference a na zhodnocení jejích výsledků.

Tři úvodní referáty byly zaměřeny theoreticky. V prvním z nich rozvinul na marxistickém podkladě prof. K. Horálek velmi podnětně problematiku jazykového pojmenování. V diskusi, která následovala, vynikl zejména promyšlený příspěvek M. Dokulila o vztahu mezi „pojmenováním“ a „slovem“. — Druhý referát, prof. A. V. Isačenka, na thema „Dnešní stav a úkoly lexikologie a lexikografie“ vzbudil živou, ba místy i bojovnou diskusi o typech slovníků a zejména o rozsahu, uspořádání a zaměření dvojjazyčných slovníků. Pracovníci bratislavského slovnikářského střediska zdůrazňovali spíše praktické zřetele (přístupnost a dostupnost nejširším vrstvám v co nejkratší době), kdežto slovnikáři pražští upozorňovali, že je nutno snažit se o poměrnou úplnost slovníku a co nejpečlivěji propracovat české překlady a výklady ruských slov. Tyto rozdílné názory jsou ovšem v mnohém dány prostě rozdílem mezi slovníkem středního typu a slovníkem velkým. — Třetím z této skupiny byl referát prof. L. V. Kopeckého o poměru slovníku a mluvnice v theorii i v lexikografické praxi. Jeho výklad byl velmi obsažný a opíral se o bohatý materiál z historie slovníků. V diskusi byly jeho výklady doplněny s hlediska českých slovníků jednojazyčných (akademického slovníku Příručního a chystaného dvousvazkového slovníku normativního) a byla nadhozena otázka normativnosti slovníku. — K těmto třem referátům se thematicky pojil referát prof. Fr. Trávníčka (přednesený později pro pozdější příjezd); zabýval se důsledky Stalinova učení o jazyce pro lexikografii a upozornil na některé nedostatky s hlediska marxistického, s nimiž se pochopitelně v našich dosavadních slovnících setkáváme. Prof. Trávníček důrazně upozornil zejména na ideologický [54]význam správného marxistického výkladu slov a volby vhodných dokladů. Zdůraznění ideologického významu slovnikářské práce bylo přijato s plným souhlasem, ale výklad o důsledcích vztahu mezi pojmem a slovem vyvolal velmi živou diskusi, v níž se hodně hovořilo také o nových výsledcích jazykovědného bádání sovětského o této otázce.

Ostatní referáty, přednesené na konferenci, byly zaměřeny převážně na důsledky theorie pro lexikografickou praxi; byly vypracovány lexikografickými pracovníky z jednotlivých českých a slovenských slovnikářských pracovišť a opíraly se o jejich bohaté zkušenosti. Referáty o homonymech (Dr Ľ. Durovič) a o synonymech (Dr J. Filipec) a o jejich zpracování v slovnících vyložily nejen, jak tyto složité otázky řeší slovník rusko-slovenský a jednojazyčné slovníky české, nýbrž otevřely širší výhledy na celou problematiku a ukázaly, že naši lexikografové promýšlejí důkladně základní theoretické předpoklady své práce, že nezůstávají na povrchu a nespokojují se pouhým prakticismem. Referát Filipcův byl vhodně doplněn koreferátem Dr Jar. Zimy, který názorně ukázal na příkladech z chystaného českého dvousvazkového slovníku normativního, jak lze synonym s výhodou užít při třídění významů a zpracovávání slovníkového hesla. Diskusní příspěvek M. Helcla doplnil výklad o homonymech s hlediska práce na slovnících různých typů. — Dr Oldřich Man ve svém referátu „Ustálená slovní spojení a frazeologické jednotky“ rozebral velmi podrobně tento úsek nauky o jazyce, velmi důležitý právě pro práci na slovníku. Referát, jakož i koreferát V. Lapárové, a především obšírná diskuse, do níž zasáhl podnětně kromě předsedajícího B. Havránka zejména prof. Fr. Trávníček, prof. K. Horálek, M. Dokulil a Dr Ľ. Durovič, ukázaly, že tu jde o úsek dosud — zejména u nás — nedostatečně propracovaný; vadí tu především nedostatečné ujasnění základních pojmů a v důsledku toho zmatek v termínech. Bylo by dobře, kdyby se naši jazykovědci v nejbližší době této otázce hodně věnovali.

Velmi živý ohlas měl referát Olgy Malíkové o ekvivalentu v dvojjazyčném slovníku. Referentka jakožto mluvčí bratislavské lexikografické školy zdůrazňovala přednosti dvojjazyčného slovníku založeného na zásadě překladového ekvivalentu. Tato zásada záleží v tom, že se u každého cizího slova uvedou pokud možno jen nejvhodnější slova a výrazy domácí, jimiž se toto slovo může v konkretních významech a v konkretních souvislostech překládat; slovník založený na ekvivalentu neužívá nikdy výkladu slov, ani synonym, ani dokladů. V koreferátu ukázal Dr Bořivoj Novák meze a nedostatky této metody na velmi názorných příkladech, které získal při redakční práci na Velkém rusko-českém slovníku. V diskusi hájil zejména prof. L. V. Kopeckij nutnost užívat vedle ekvivalentů též výkladů i dokladů [55]a cenu synonym a prof. Boh. Havránek se rozhovořil o ceně dokladového materiálu (citátů) v slovnících různých typů. Naproti tomu prof. A. V. Isačenko a někteří jiní zdůrazňovali praktičnost práce s ekvivalentem. Lze říci, že celá diskuse — chvílemi bojovná — přispěla podstatně k vyjasnění na obou stranách.

Většina dalších referátů byla zaměřena více méně speciálně. Referáty Lad. Janského (o stavbě hesla) a Fr. Havlové (o rozsahu slovníku, excerpci, jejích pramenech a citaci) se opíraly o praxi pracovníků na akademickém Příručním slovníku jazyka českého, založenou na bohatých zkušenostech našeho nejstaršího slovnikářského střediska, a shrnuly poučně — zejména pro nejmladší lexikografické pracovníky — všechny základní poučky a předpoklady práce na slovníku. Koreferát R. Schneka byl bohatý spíše na theoretickou problematiku. Referáty byly vhodně doplněny diskusními příspěvky se strany pracovníků na akademickém slovníku slovenském, zejména sebekritikou Dr E. Jóny a kritickými poznámkami Dr St. Peciara, jež se týkaly nedokončeného matičního slovníku.

Jednojazyčným slovníkům terminologickým byly věnovány referáty Dr M. Roudného a Dr K. Sochora a koreferát Dr Jána Horeckého, o terminologických slovnících rusko-českých hovořil M. Mucala. Referáty ukázaly, kolik práce už terminologové vykonali, kolik jí na ně ještě čeká, i jak plodně využívají podnětů daných Stalinovým vystoupením. V diskusi bylo zdůrazněno, že terminologové musí velmi pozorně sledovat všechen názvoslovný ruch naší budovatelské doby a dbát odpovědně o to, aby náš národní jazyk nebyl znešvařován a znehodnocován nevhodně tvořenými novými termíny; je nezbytně nutné, aby se terminologická oddělení obou akademických ústavů v součinnosti s terminologickou sekcí Československo-sovětského institutu stala pevnými středisky přetváření a dotváření názvosloví všech oborů veřejného života. — Problémy dvojjazyčných slovníků školských se konečně zabýval referát E. Čulenové a koreferát V. Oktábce.

V závěru porad zhodnotili oba předsedající celou práci konference a účastníci pak přijali jednomyslně usnesení, v němž se stanoví směrnice pro další práci lexikografickou a vytyčují nejnaléhavější požadavky a úkoly pro nejbližší dobu. Úplný text resoluce otiskujeme dále.

Bratislavská lexikografická konference se opravdu zdařila a splnila svůj úkol. Uvážíme-li, že účastníci vyslechli ve třech dnech třináct obsáhlých referátů, téměř stejný počet koreferátů a že celou látku, která obsáhla většinu obecné problematiky slovnikářské a řadu otázek dílčích, důkladně prodiskutovali, musíme uznat, že vykonali pěkný kus práce. Zásluhu o zdařilý průběh mají jak pořadatelé, kteří zasedání dobře připravili po všech stránkách, tak bratrské prostředí bratislavské, které přispělo k lepšímu vzájemnému poznání pracovníků českých a slo[56]venských a k prohloubení jejich spolupráce v budoucnu. Bylo by však nespravedlivé nevzpomenout tu také obětavosti prof. B. Havránka, který byl duší konference, řídil — spolu s dr. Peciarem — zkušenou rukou celé jednání a v diskusích i mimo ně neúnavně dával k disposici své velké znalosti a zkušenosti, tak cenné zejména pro mladší pracovníky. Doufejme, že konkretní výsledky porad našich slovnikářů nedají na sebe dlouho čekat a že se brzy objeví na našich stolech řada nových slovníků.

Naše řeč, ročník 36 (1953), číslo 1-2, s. 52-56

Předchozí Karel Sochor: Větší péči odborným slovníkům!

Následující Usnesení z celostátní lexikografické konference, konané ve dnech 5.—7. června 1952 v Bratislavě