Časopis Naše řeč
en cz

Není to valné

František Svěrák

[Drobnosti]

(pdf)

-

Tímto rčením vyjadřujeme, že něco není dobré, pěkné, hodnotné. Nebo se říká: Ta jeho práce nebyla valná. To jídlo nemá valnou chuť. Podobně se říká, že se někomu nedaří valně, že mu není valně. V těchto případech je sloveso záporné. Vášův-Trávníčkův Slovník má z Jiráska rčení s kladným slovesem valně se dařiti (= dobře). V tomto slovníku je ještě doklad z Jiráska nejsa valné míry (= v dobré náladě). Vedle toho máme zápornou podobu tohoto adjektiva a příslovce nevalný, nevalně = chatrný, bídný, slabý, špatný (-ě); na př. nevalné zboží, nevalná účast, nevalné zdraví, dílo nevalné ceny, daří (n. vede) se mu nevalně.

Dále má přídavné jméno valný význam „veliký, početný“: valná část, valná většina, z valné míry. Ve vojenské terminologii je staré spojení valný voj a u Jiráska je valný houf, houfec s významem „hlavní“. Vášův-Trávníčkův Slovník má ještě z Čecha spojení valné davy. Podobně je valná schůze, valná hromada a ve starším jazyce valný sněm (= obecný). U Jungmanna a u Váši-Trávníčka je ještě valný vůz = valník.

Má tedy přídavné jméno valný dva různé významy, jednak „dobrý, pěkný, hodnotný“, jednak „veliký, četný“. Oba tyto významy se dají vyložit z původního dějového významu adjektiva valný. Toto adjektivum je odvozeno z kořene slovesa valiti příponou -ný a znamenalo původně „valící se“. Jungmannův Slovník má ze staršího jazyka spojení valné vody, valná řeka, valný potok. Z toho je jenom krok k významu „veliký, četný, hlavní“: valný voj, houf, valné shromáždění, valná schůze, hromada. Původní význam je patrný na spojení valný vůz.

Význam „dobrý, pěkný, hodnotný“ však nutno hledati jinde. Dějová adjektiva na -ný nabývají také významu možnosti, na př. pitná voda, skladný nábytek, střižné zboží, nedobytný hrad, prodejný člověk. A zde je i základ významu adjektiva valný. J. M. Slavičínský ve valašské povídce U Křúpalů (II, 89) popisuje takto citový zmatek zamilovaného Křúpalova syna Janka: Od lhotských hodů byl Janek jak nesvůj. Nedy sa zapomjéł při práci a zahleďéł sa do jednoho mista. A z toho zas mýkáł čunkem, až taťkovi ruka mllkła (= ochabovala). Tatik sa z prvšku oščádáł (= ostýchal), ale potom nebyło inéj, tož opakováł Janka: „Ja, trošku polev, synku, veť já ti už nestačím tkáť na utíčky“. Dyž váláł, zdálo sa starému Baďurovi, že je jakýsi zapomenutý, aby nepředržáł súkno v huňku (= část valchy). „No, ponáhlaj sa, ponáhlaj, Janku, ať tým hrozně upchnúł (= bodl): „Ja, strýče, mňa ešče jagživo nido k práci [160]nepobízáł. Ani nebyło třeba,“ odmluvíł mu buďaci nadúřený. „Dýž néni sukno valné (= když se nedá válat), musím ho tam nechať deléj!“

Říkalo se tedy původně, že je sukno valné, t. j. že se dá dobře válet na valše. Z toho vznikl význam „dobré, hodnotné“. Jungmann má ještě spojení valné sukno s významem „dobré, hodnotné“. Z jakosti sukna se přeneslo adjektivum valný také na jiné věci. Říká se tedy, že práce není valná, jídlo není valné a pod.

Podobné rozšíření a zabstraktnění původního významu máme na př. u adjektiv jadrný (pův. = mající jádro, pak dobrou jakost), stručný (pův. = mající struky, pak krátký, ale výstižný) a j.

Naše řeč, ročník 35 (1951), číslo 7-8, s. 159-160

Předchozí Redakce: Konference českých slavistů

Následující Red. (= Redakce): Nové knihy o češtině

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1