Sloužiti

J. Z.

[Drobnosti]

(pdf)

-

Vnitřní sepětí jazyka s životem, fakt, že je jazyk prostřednictvím myšlení živým odrazem hmotné skutečnosti a že se v něm živě obrážejí společenské vztahy lidí, názorně ukazuje i drobné srovnání významové stránky sloves sloužiti a působiti.

Slýcháme, že voják nebo úředník slouží, zatím co učitel působí. Tento rozdíl ve vyjadřování se udržuje, přestože úřední řeč oba dva druhy činnosti označuje slovesem sloužiti. I vynořuje se otázka, zda není v tomto rozdílném vyjadřování trochu znehodnocování služby vojenské a úřednické a naproti tomu trochu vyvyšování práce jiné. Bylo by to jistě nemístné v době, která si má stejně vážit každé poctivé práce.

Sledujme tedy trochu podrobněji vývoj významů obou těchto sloves.

Sloveso sloužiti, přímo souvisící s podstatným jménem sluha, znamenalo vskutku v starším období našeho jazyka „býti někomu poddán“ a tuto poddanost, jak už Jungmann ve svém Slovníku říká, „jeviti chováním a plněním rozkazů“. Už v Dalimilově kronice ze 14. století čteme v tomto významu: „Tehdy Svatopluk u Moravě králem bieše, kněz český jemu slúžieše“, t. j. český kníže byl jeho poddaným. A z toho významu „býti poddaný“ vyvinul se v středověké češtině další význam, totiž „ukazovati, projevovati svou podrobenost, poddanost těžkou tělesnou prací“, tedy tolik co „robotovati“. Je tedy v starším významu slovesa sloužiti, t. j. „býti poddán, projevovati svou podrobenost těžkou prací“, jasný odraz feudalistické soustavy zbudované na základech pozemkového vlastnictví v době, kdy vládu nad lidem vykonává šlechta, opírající se jen o svá majetková práva a zásady rodové.

Avšak změnou sociálního řádu mění se i význam slov. A tak i do slovesa sloužiti proniká nový významový odstín: prvek dobrovolnosti. Hlásí se zprvu jen nesměle ve starých rčeních jako sloužiti z chleba ve významu „sloužiti za stravu“ nebo v novočeském sloužiti, t. j. „býti zaměstnán jako sluha nebo služka“, jak zřejmě ukazuje citát z Havlíčka: „Nelze zároveň míti dvě vlasti, dva své národy a dvěma pánům sloužiti.“ Mnohem znatelnější je tento prvek dobrovolnosti už ve významu „býti zaměstnán v úřadě, na vojně“ a podobně.

Dnes bychom tedy neprávem hledali hanlivý odstín v slovese sloužiti, označujícím práci úřednickou nebo zaměstnání vojáka. Neboť novočeský významový rozvoj tohoto slovesa a slov s ním příbuzných, bohatý ve svém odstínovém členění, děje se ve směru životně kladných prvků a ve směru stále postupující demokratisace moderního života. Co vše dnes sloveso sloužiti znamená! Pomáhati někomu, konati prospěšné práce, pracovati pro někoho, býti cele někomu nebo něčemu oddán (na př. ve větě: sloužíme věci míru), prospívati (ať vám slouží ke zdraví!). To všechno jsou odstíny na hony vzdálené od starého významu slovesa ze 14. století, na němž lpěl stín poroby a robotnické práce. A v socialistické společnosti, a to hned již nyní při jejím nástupu, slova příbuzná se slovesem sloužiti, u nichž se významový odstín podrobenosti zachoval, z našeho jazyka pomalu mizejí: tak odchází zvolna sluha, služka, služebnice, služebník v pozdravu i služebník svého pána. Zůstává však [120]služba, sloužiti, služební, v nichž slyšíme dnes nikoliv už odstín podrobení, útlaku, nýbrž spíše a právem odstín prospěšné práce, pomoci a oddanosti celku a jeho společným zájmům.

V čem se tedy liší významově působení lékaře, učitele, od služby státního zaměstnance? Proč lékař působí na různých místech a státní zaměstnanec slouží u rozmanitých úřadů?

Domníváme se, že tu běží o pozůstatek starého rozlišení: při působení a při slovese působiti byl kladen více důraz na vykonávání vlivu, účinku. Při službě a slovese sloužiti kladen zas důraz spíše na plnění rozkazu a jednání podle vůle jiného. Vykonávání určitého vlivu, účinku, ovlivňování, a tedy působení bylo dříve spíše v moci lékaře, učitele, kněze. Naproti tomu úředník nebo voják po tak dlouhou dobu v našich dějinách jen vykonával cizí vůli, sloužil. Proto i dnes ještě někdy „učitel působí“ a jiný „zaměstnanec slouží“, oba dva však vykonávají službu rovnocennou a společnosti stejně prospěšnou.

Naše řeč, ročník 35 (1951), číslo 5-6, s. 119-120

Předchozí -cl (= Miloš Helcl): Jezedovic

Následující Red. (= Redakce): Nový český slovník etymologický