Tvářiti — tvárniti?

Miroslav Komárek

[Články]

(pdf)

-

Technický odborník nám poslal dotaz o vhodnosti slov tvárniti nebo tvářiti k vyjádření určitého technologického pojmu. Aby bylo zřejmé, co má být těmito slovy pojmenováno, uvedeme úryvek z dopisu, jenž pojem vymezuje:

[106]„Některé kovy jsou tvárné, dají se kovat, lisovat, válcovat atd., jiné, na př. šedá litina, nikoliv, poněvadž jsou křehké. Při této práci materiál mění tvar i vnitřní strukturu, přetváří se. Jde nám teď o to, máme-li říkat, že se kov při práci v lisu tvární nebo že se tváří (toto nám však připadá nevhodné). Podobně by se pak mělo vyšetřit, co je správnější, zda trubky jsou materiál tvárněný, nebo tvářený. Slovo tvárniti by ovšem mohlo znamenat nejen přeměňovat tvar kusu, nýbrž též působiti, aby se stal tvárným, t. j. aby mohl být ztvárněn. Avšak tento případ nemůže nastat, poněvadž kov buď tvárný je, nebo není — přeměna není možná.“

S hlediska slovotvorného a funkčního lze na tuto otázku odpovědět poměrně jednoznačně: vhodnější je rozhodně sloveso tvárniti; důvody pro to uvedeme níže. Situace je však poněkud komplikovanější, než jak ji líčí ve svém dopise onen technický odborník. Výrazy tváření, tvářiti jsou totiž, jak ukazuje Technický slovník Teysslerův a Kotyškův (XIV, 211n.), zcela běžné termíny v technologii kovů. Jejich obvyklost v theorii i praxi nám potvrdili i odborníci.[1] Užívání termínu tváření není dokonce omezeno jen na terminologii železářskou: rukopis Příručního slovníku má doklad i z hrnčířství a sochařství (ve významu „modelování“). Podle našich informací[2] je však užití slov tvářiti, tváření v této druhé oblasti jen fakultativní, nejde tedy o závazné termíny. Rukopis Příručního slovníku uvádí také sloveso tvářiti a jako jeho základní význam udává „utvářeti, vytvářeti“ s poznámkou „poněkud zastaralé“; vedle starších dokladů je však u tohoto hesla i zcela nový citát z časopisecké recense: „Průcha … dozrál na Lízala podivuhodně tvářeného.“ Sloveso tvářiti je doloženo rovněž v jazyce starší doby: ponejprv je uvádí slovník Rosův (ve významu „formare“, viz u Jungmanna pod heslem tvářiti), z doby obrozenské je Jungmann dokládá v citátu z básníka V. Nejedlého: „Slyšela (žena) ohlasu hřmoty, tvářila v mysli si boj.“ U Nejedlého jde o zřetelný poetismus.

Avšak ani obvyklost slov tvářiti, tváření v odborném jazyce nemůže být překážkou, proč bychom nemohli uvažovat o jejich vhodnosti. Termín, jenž zcela nevyhovuje, lze obyčejně bez značnějších obtíží nahradit výrazem jiným, vhodnějším. Největší závadou slovesa tvářiti je jeho stejné znění se slovesem pouze zvratným tvářiti se, jehož význam je příliš odlišný od významu, jejž má vyjádřit sloveso tvářiti. Zvláště nepříjemně pociťujeme tuto shodu při zvratném užití slovesa tvářiti: materiál se tváří, člověk se tváří. S tím také souvisí naše námitky proti základu, od něhož je sloveso tvářiti odvozeno: celou svou strukturou ukazuje sloveso tvářiti k základu tvář, jehož původní význam „forma“, obvyklý v starší češtině, je dnes vyjadřován novočeským neologismem tvar. Z těchto dublet by substantivum tvar jako základ po stránce vý[107]znamové zcela vyhovovalo, ale ve výstavbě dnešního jazyka se sloveso tvářiti přirozeně spojuje jen se slovem tvář, nikoli se slovem tvar.

Stejně tak jako infinitiv tvářiti nevyhovuje potom ani adjektivisované příčestí minulé trpné tvářený ve spojení tvářená hmota. Může však být vyslovena otázka, zda není možno vykládat tvar tvářený jako bezpředponovou podobu k vytvářený, utvářený atd. Zde je nutno především upozornit na různý význam a původ sloves na -tvářeti a -tvářiti. Na př. sloveso utvářiti se je stejně jako sloveso tvářiti se, od něhož je odvozeno, jen zvratné a společným základem jich obou je substantivum tvář. Naproti tomu slovesa na -tvářeti (vytvářeti, přetvářeti atd.) jsou vidové obměny slovesa tvořiti a jejich poměr k tomuto slovesu je stejný jako poměr nositi : vynášeti atp. A stejně jako neexistuje jednoduché sloveso nášeti, nelze ani od slovesa tvořiti odvozovat nesložené tvářeti, a tedy ani ne tvářený. Toto chybné směšování nezvratného slovesa tvářiti s iterativy typu přetvářeti, způsobené podobností tvarů (všechny osoby praesentu kromě 3. os. plurálu, dále příčestí minulé trpné), je však podle našeho názoru, jejž jsme si potvrdili dotazem u uživatelů, základem významové interpretace slovesa tvářiti. Významová nejasnost tohoto slovesa, působená současnou existencí pouze zvratného slovesa tvářiti se, je tak poněkud mírněna.

Základem slovesa tvárniti je adjektivum tvárný, u něhož uvádí slovník Vášův-Trávníčkův dva významy: 1. čemu lze dávati různý tvar, co lze přetvářeti, 2. tvořivý, tvůrčí (v Trávníčkově Mluvnici spisovné češtiny I na str. 345 výstižněji: dávající, tvořící tvar). V prvém významu mluvíme na př. o tvárné hmotě, v druhém o tvárných prostředcích, tvárném úsilí. Tímto svým druhým významem patří adjektivum tvárný hlavně do slovníku umělecké theorie a kritiky. Od tohoto adjektiva je utvořeno sloveso tvárniti, vyskytující se většinou jen v dokonavé formě (ztvárniti); jeho užívání je podobně specialisováno jako užívání adjektiva tvárný v druhém z uvedených významů. Říkáme pak, že umělec ztvárnil jistou látku, motiv atp., t. j. dal látce tvar, formu.

Sloveso tvárniti, ztvárniti patří po formální stránce k témuž typu jako slovesa bíliti, prodloužiti atd. Tento typ sloves, odvozených od přídavných jmen, je charakterisován i společným významovým odstínem: slovesa odvozená od přídavných jmen příponou -iti znamenají obyčejně „působit, aby něco získalo tu vlastnost, jež je vyjádřena základním adjektivem“. Tak bíliti znamená „činiti něco bílým“, podobně zatemniti atp. A právě zde může nastat, jak nám ukazuje zmínka v citovaném dopise, pochybnost o skutečném významu slovesa tvárniti. Není totiž přesná shoda mezi významy jména tvárný (uvedenými výše) a významem slovesa tvárniti; podle typu tvoření by se vzhledem k prvnímu uvedenému významu přídavného jména tvárný čekalo, že tvárniti znamená činiti věc schopnou přetváření. S druhým významem adjektiva tvárný lze pak [108]sloveso tvárniti těžko spojovat. Příliš nezískáme, ani když budeme chtít význam slovesa tvárniti pochopit z obecnějšího významu adjektiva tvárný — „vztahující se k tvaru, patřící tvaru“ —, jak jej nacházíme ve spojení tvárná krása (F. X. Šalda).

Může se tedy zdát, že je toto sloveso utvořeno poněkud neústrojně a že svým významem nezapadá do typu, k němuž formálně patří. Není to však pravda. Sloveso tvárniti je utvořeno ústrojně, vskutku znamená „učiniti něco tvárným“, musíme však vycházet z dalšího významu adjektiva tvárný, jenž není dnes tak obvyklý, zato však byl běžný v starší češtině: ozdobný, pěkný, sličný, tedy mající tvar (srov. lat. formosus). Adjektivum tvárný není sice odvozeno od slova tvar (to je až novočeské), nýbrž od podstatného jména tvář, avšak přesto se pociťuje dnes jako jeho odvozenina. Obě slova — tvář a tvárný — vzdálila se od sebe již v dávných dobách po t. zv. depalatalisaci, ztvrdnutí původně palatalisovaného r’. Důsledkem tohoto hláskového rozštěpení byla v době barokní snaha vytvořit k substantivu tvář adjektivum nové — tvářní (u V. Rosy), v nové češtině byl naopak nově vytvořen zdánlivý základ adjektiva tvárný — substantivum tvar. Vztahem k tomuto významu slova tvárný se řadí sloveso tvárniti zcela organicky do kategorie sloves typu bíliti, stejně tvořených. Ačkoli je ústrojnost jeho tvoření založena na významu dnes málo běžném, není se nutno bát významové podvojnosti, neboť jak bylo poznamenáno již v dopise, není zapotřebí hledat vyjádření pro význam „činiti tvárlivým“. Kromě toho je význam slovesa (z)tvárniti stabilisován již užíváním v odborných projevech umělecké theorie.

Pokud se týká spojení tvárněná hmota, byl by zde tvar nedokonavého slovesa zcela na svém místě. V souslovných pojmenováních hmot, materiálů, potravin a podobně se často užívá k označení kvality nabyté nějakým procesem adjektivisovaného příčestí minulého trpného sloves nedokonavých místo dokonavých (na př. leštěné dřevo, tavený sýr, pálená hlína, pečené maso atd.).

Je třeba upozornit ještě na to, že by se k slovesu tvárniti mohla vyskytnout i forma tvárněti, jež by na rozdíl od tvaru na -iti znamenala „dostávati tvar“ (srov. dvojice bíliti — běleti atd.). Upozorňujeme na to hlavně jen proto, aby se obě formy, významově odlišné, nezaměňovaly. Praktickému využití tohoto rozdílu stavějí se v cestu překážky jazykového rázu: obě slovesa jsou v přítomném čase, v němž by byla asi nejčastěji stavěna do protikladu, málo rozlišena (srov. větší diferenciaci sloves bíliti — běleti pomocí kořenné samohlásky). Bude-li někdy potřeba vyjádřit, že něco dostává tvar, bude proto rozhodně mnohem vhodnější užít passivních tvarů slovesa tvárniti. Tedy: hmota se tvární, je tvárněna, byla ztvárněna.

Při přejetí slovesa tvárniti do technické terminologie by bylo výhodné, že toto sloveso není zatíženo vedlejšími významy. Je to způsobeno fak[109]tem, že není přejímáno z hovorového jazyka, kde je mnohovýznamnost běžným jevem, nýbrž z odborné terminologie jiného oboru.

---

[1] Výzkumný ústav ocelářský Československých hutí, n. p., a Moravské železárny, n. p., v Olomouci.

[2] Děkuji za ně odborníkům z pedagogické fakulty UP v Olomouci.

Naše řeč, ročník 35 (1951), číslo 5-6, s. 105-109

Předchozí Bohuslav Havránek, Jaromír Bělič: České výrazy za ruské nacija, narod, narodnosť, nacionaľnosť a pod.

Následující Kvido Hodura: Běloves