Zase jednou svůj — náš

K. — M. (= Karla Kozlová, Hana Marešová)

[Drobnosti]

(pdf)

-

Nedávno jsme čtli v Lidových novinách v dopise jednoho čtenáře přísné odsouzení prý „nesprávného užívání zájmena náš místo svůj“ v titulcích filmu ‚Bohové války‘. Ukazuje to, že se pravidlo: „Zájmenem svůj přivlastňujeme podmětu věty“ chápe stále ještě příliš mechanicky. Je-li totiž v některé větě možno jak podmět, tak i vlastníka vyjádřit zájmenem my, nemusí být počet osob v něm zahrnutý po každé týž, podmět věty a vlastník se někdy nekryjí, a proto v tom případě zvratného zájmena svůj užít nemůžeme. Všimněme si na př. věty Věnujeme (my, t. j. zaměstnanci podniku) svůj volný čas (t. j. čas týchž zaměstnanců) výstavbě naší (t. j. všech občanů) socialistické Prahy. Užili jsme zájmena svůj, když šlo o přivlastňování témuž kolektivu, který je podmětem věty, ale hned potom zájmena náš, abychom vyjádřili přivlastňování kolektivu širšímu.

Často se ovšem setkáme s případy, kde rozdíl mezi podmětem a vlastníkem v 1. osobě množ. čísla není tak jasný. Je tu pak možné někdy dvojí pojetí a tím také volba mezi zájmenem svůj a náš. Na př.: V našem (ve svém) minulém dopise jsme vám sdělili… — V prvním čísle našeho časopisu jsme přinesli zprávu…, v rozhlasovém hlášení Vysílali jsme náš Jazykový koutek a pod. — Podobného rázu je i několik titulků ve filmu „Bohové války“, jichž se pravděpodobně týkala výtka čtenáře Lidových novin. Ve větách Za naše licence chceme padesát procent nebo Pak zavřeme polovinu našich podniků a pod. není zájmena náš užito chybně; vyjadřuje tu totiž, že mluvčí činí rozdíl mezi sebou a podnikem.

Můžeme jistě jen vítat, že si naše veřejnost pozorně všímá jazykové stránky všech projevů. Prospělo by však věci, kdyby si dopisovatelé i redaktoři časopisů správnost každé kritiky vždy předem ověřovali v odborných příručkách, které jsou dnes každému snadno dostupné. Kritika nesprávná, neopodstatněná, nejenže veřejnost mate, ale kritisovaného — v tomto případě filmového překladatele — v jeho dobré snaze sráží.

Naše řeč, ročník 35 (1951), číslo 3-4, s. 80

Předchozí Sr.: Nové názvy pracovních oborů

Následující Bohuslav Havránek: Přehled vývoje českého jazyka s hlediska marxistického