Nové názvy pracovních oborů

Sr.

[Drobnosti]

(pdf)

-

V Úředním listu republiky Československé byla 5. června t. r. uveřejněna vyhláška Ústředí pracujícího dorostu o učebních oborech lehkého průmyslu. Pro nás je zajímavá, neboť přináší dnešní názvy našich učňů. Vedle názvů již vžitých a odedávna užívaných vyskytují se tu ovšem i pojmenování nová, jež přímo souvisí se změněnou hospodářskou a výrobní základnou. Nejvíce je to patrné, pročítáme-li učební obory pro truhlářské práce, kde bylo provedeno několik podstatných změn. Zůstal sice název truhlář, ale jen pro toho, kdo provádí zcela individuálně odborné práce truhlářské. Na přání komunálních podniků byl ponechán také vžitý a dosud vyhovující název stavební truhlář, jehož pracovním oborem je strojní výroba oken, dveří, přepážek a pod. Zato název strojní truhlář zmizel v propadlišti. V dnešní době totiž každý truhlář používá strojů, a proto označení „strojní“ by nevystihovalo, že jde o kvalifikovaného dělníka, jenž pracuje výlučně na strojích pro seriovou výrobu. Místo „strojní truhlář“ se zavádí ve vyhlášce obráběč dřeva. Jemu po boku stojí [79]lisovač dřevitých hmot, na př. překližek, desek z pilin a pod. I tento název je nový místo dřívějších překližkář, lisař; asi se vžije, neboť vhodně zachycuje hlavní pracovní pochod, t. j. lisování. V jiných oborech dřevařských zůstaly názvy dosavadní; pracovní způsob se nezměnil, a proto nebylo třeba nahrazovat bednáře, koláře, řezbáře jiným pojmenováním. Původně slangový název pilař stal se názvem oficiálním; označuje se jím ten, kdo pracuje na pile a má na starosti zpracování kulatiny na dřevo. Ostatně už PS jej uvádí jako výraz spisovný. Podle PS je to jednak dělník, který pracuje na pile, jednak majitel pily; tento druhý význam ovšem zaniká. — V oboru hudebních nástrojů setkáváme se ve vyhlášce s dosavadními názvy: houslař, varhanář, klavírník. Byly sice předneseny návrhy, aby houslař byl nahrazen mechanikem smyčcových nástrojů a podobně i klavírník a varhanář, ale na doporučení jazykového znalce bylo od toho upuštěno. Ovšem pro další učební obory ve výrobním odvětví hudebních nástrojů bylo právem užito názvu mechanik, neboť tu jde o nástroje, jejichž podstatnou částí je mechanismus. Jsou to: mechanik dechových nástrojů dřevěných, mechanik dechových nástrojů plechových, mechanik tahacích harmonik. — V učebním oboru kožedělném zůstaly dřívější názvy (obuvník, sedlář, koželuh atd.), jen výrobce kožených technických potřeb nahradil dosavadního řemenáře; zato ozdobník (kdo vyrábí ozdobné předměty z kůže) se již vůbec nevyskytuje, poněvadž v praxi pro něho není uplatnění. — V oboru výroby gumárenské uvádí vyhláška gumaře, což je název z doby poměrně nedávné. Vznikl jako četné jiné názvy přímo na pracovišti. Gumař vyrábí pneumatiky a různé druhy technického zboží z gumy. S gumou pracuje také ten, kdo dělá gumovou obuv. Ve vyhlášce je uveden jako gumař pro obuv, ač snad lépe by vyhovoval název obuvnický gumař nebo gumař-obuvník. Snad se tu časem ustálí v praxi název vhodnější. — Ve výrobě textilní a v oděvnictví zůstaly zachovány obvyklé názvy z dřívějška, jako pánský a dámský krejčí, modistka, kloboučník, čepičář, a nově přibyly názvy niťař (pro výrobu šicích a technických nití), srsťař (připravuje a zpracovává srst pro výrobu plsti), plsťař (pro výrobu kloboučnické nebo technické plsti) a tiskař štočkem (má na starosti ruční potiskování štočkem). — Ve sklářství se uplatnily dosavadní termíny, zejména sklář, brusič, foukač, lahvař, pasíř, similisér; rozlišují se ovšem skláři pro duté sklo, pro lisované sklo, pro tabulové sklo; podobné roztřídění je i u foukačů (foukač plochého skla, technického skla atd.). Místo dřívějšího leptače skla je nyní malíř skla a nově se zavádí mosaikář (sestavuje stavební a drobné mosaiky) a hranař, což je název užívaný běžně na pracovišti pro toho, kdo zušlechťuje skleněné předměty broušením ploch. — Ve výrobě polygrafické zavádí vyhláška nově učně hlubotiskaře (kdo provádí hlubotisk), plochotiskaře (obstarávající tisk na kamenotiskařských a ofsetových strojích), planotiskaře (pro práce při kopírování, vyvolávání a tisku v planografii), fotomontéra (pro montáž [80]tiskových forem textových a obrazových pro hlubotisk a ofset), kopistu v chemigrafii (kopíruje negativy pro leptání štočků). — Vcelku lze říci, že tato vyhláška Ústředí pracujícího dorostu uvádí z praxe a pro praxi názvy vhodné a po stránce jazykové většinou přijatelné; u některých je však na závadu, že místo názvů jednoslovných se zavádějí pojmenování nevhodně dlouhá a těžkopádná (na př. výrobce kožených technických potřeb). Jednání, které předcházelo tuto vyhlášku, účastnilo se též terminologické oddělení Ústavu pro jazyk český, jež našlo dosti porozumění i ochoty, bylo-li v některých případech nutno z jazykových důvodů navrhovat název vhodnější.

Naše řeč, ročník 35 (1951), číslo 3-4, s. 78-80

Předchozí Sr.: Učednice

Následující K. — M. (= Karla Kozlová, Hana Marešová): Zase jednou svůj — náš