Časopis Naše řeč
en cz

Slovní novotvary v poválečné polštině

Alois Jedlička

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Vývoj a změny jazyka jsou nejpatrnější v oblasti slovní. Zvlášť hojné doklady toho nám podává doba dnešní i doba nedávno minulá: pohnuté a překotné události válečné a hluboké přeměny hospodářské, sociální a politické spojené s výstavbou socialistické společnosti po druhé světové válce zanechávají výrazné stopy v slovní zásobě jazyka.

Takovéto nové slovní prvky v poválečné polštině probírá A. Zaręba v časopise Język polski (1949, str. 116n.), věnovaném otázkám polského jazyka, zvláště spisovného, a majícím podobné populární zaměření jako Naše řeč. Autor roztřiďuje slovní novotvary do tří skupin: na slova přejatá, neologismy a zkratky. Slova přejatá jsou především ze světa politického, z vojenství a z oboru vědy. Svým původem jsou jednak přejata z ruštiny, jednak z angličtiny a některá — dědictví okupace — z němčiny. Podle způsobu přejetí jde o převzetí slov jako jednotek zvukových (katusza), zaznamenaných polským pravopisem, nebo o slova přejatá v původní grafické podobě a vyslovovaná podle psaného obrazu způsobem obvyklým v polštině (radar). U přejatých slov autor dále [178]rozlišuje, zda se zařadila do domácí tvaroslovné soustavy nebo zda zůstala nesklonná.

V druhé skupině, v kategorii neologismů, liší autor neologismy slovotvorné, sémantické a syntaktické. K novotvarům slovotvorným řadí různé odvozeniny příponové a předponové (také od jmen vlastních): atomowy, andersowiec. Novotvary sémantické, významové, jsou tam, kde slovo v jazyce žijící nabylo nového významu, takže je běžný starý, původní význam vedle významu nového, nebo kde se obnovil zastaralý, odumřelý výraz v novém významu (srov. v češtině slovo rozhlas), nebo konečně, kde se rozšířily i do spisovného jazyka výrazy původně slangové nebo obecné. Neologismy syntaktickými jsou pro autora sousloví (lidová demokracie, železná opona, překročit normu).

Charakteristickým jevem v poválečné slovní zásobě polské jsou — tak jako v zásobě naší — zkratky. Ve svých výkladech, doložených mnoha příklady, promlouvá autor o vzniku a psaní zkratek, o jejich původu (zkratky cizího původu), o čtení zkratek a vzniku zkratkových slov, o odvozování ze základu zkratkového a o skloňování. Jsou to otázky, kterým je třeba věnovat pozornost s hlediska potřeb jazykového společenství, s hlediska jazykové kultury.[1]

Český čtenář — i neodborník — může srovnávat polské příklady s českými a zjistí mnoho styčných bodů. Autor se této společné zásoby dotýká sám u slova perlony, perlonky, které si spojuje s českým perla, a vyslovuje domněnku, že jde o slovo původně české. Pro přesné zjištění by bylo třeba znát, kde se začaly perlonky vyrábět. K výrazu bombajka lze podotknout, že se ho v češtině užívalo již za války.

Autor si vymezuje materiál, z něhož vychází, na jazyk spisovný, kulturní. Stranou nechává jazyk literární, umělecký. I když chápeme jazyk spisovný v celé šíři a zahrnujeme do něho jazyk hovorový, z něhož jsou jistě i mnohé uváděné polské příklady vzaty, překračuje autor leckdy tuto hranici a uvádí bez žádoucího rozlišení příklady ze slangu a z polštiny obecné (za takové prvky lze jistě i v polštině považovat odvozeniny od zkratkových slov). Překvapuje, že si autor vůbec nevšímá vztahu jazyka ke skutečnosti, k myšlení a k hospodářským podmínkám — ač látka sama k tomu přímo vybízí — a omezuje se na starý způsob isolovaného traktování jazykových jevů.

K stati připojuje redakce poznámku s výzvou k čtenářům, aby jí posílali jiné známé příklady na rozšíření a rozvoj slovní zásoby v době poválečné, aby bylo možno otázku zpracovat všestranněji a důkladněji. Autor sám je si vědom neúplnosti svého materiálu, jejž zcela nedoplňují ani časopisecké a novinářské příspěvky k téže otázce, jež bibliograficky zaznamenává.

[179]Česká jazykověda nevěnovala dosud soustavnou pozornost této zajímavé a pro život jazyka a jeho společenské podmíněnosti důležité otázce. Jednotlivých nových slov a novotvarů si všímá Fr. Trávníček ve svém populárním Jazykovém zákampí Lidových novin a výklady o nich přináší také Naše řeč a zařazuje je rozhlasový Jazykový koutek (srov. též některé příklady, jako mládežnický, výdobytek a j. v tištěném výběru Jazykový koutek Čs. rozhlasu). Redakce přivítá doklady svých čtenářů na jazykové novotaření a přinese o nich v některém z příštích čísel informační článek.


[1] Srov. v tomto čísle Naší řeči Helclův článek Zkratková slova na str. 161n.

Naše řeč, ročník 33 (1949), číslo 9-10, s. 177-179

Předchozí Kvido Hodura: Stručná mluvnice slovenská pro Čechy

Následující Dš: Jazyk úřední