Časopis Naše řeč
en cz

Jazyk úřední

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jazyk úřední (administrativní) byl a dosud bývá dost nepříznivě kritisován; často právem, mnohdy neprávem. (To zejména se strany puristů, kteří mu nechtějí přiznat právo na zvláštní jazykové prostředky, jimiž se liší od ostatních funkčních vrstev spisovného jazyka a kterých nezbytně potřebuje k plnění svých osobitých úkolů.) Musíme proto vítat, že si této otázky začínají všímat sama kompetentní úřední místa. O správnosti a srozumitelnosti jazyka úředního a zejména zákonů se hovořilo před časem v parlamentě. Výsledky této debaty se projevují už v praxi. Prvním krokem bylo zřízení odborné komise pro tyto otázky při ministerstvu spravedlnosti, v níž zasedají vedle právníků a zástupců úřadů jazykoví praktikové a jazykoví odborníci (mezi nimi dva členové Ústavu pro jazyk český). O tom, jak tato komise pracuje, mohli jsme se přesvědčit při pročítání nedávno publikovaného nového manželského práva. Ukazuje se tu, že je možno i v odborném jazyce vyjadřovat se jasně, srozumitelně a bez zbytečných zastaralých formulek. Menšího sice dosahu, avšak rovněž zajímavý, je čin min. dopravy. Toto ministerstvo vydalo výnos o srozumitelnosti předpisů. Říká se v něm, že nepřirozený a nejasný sloh a nepřístupná forma ztěžují jak výkon služby, tak styk s veřejností. Zaměstnanci se vybízejí, aby se snažili dospět k takovému stupni stylistické vyspělosti, aby uměli odborné vědomosti srozumitelně sdělovat. Jako směrnice k nápravě se uvádějí hlavně tyto body: Sloh má být věcný, jasný a stručný; má se užívat krátkých vět. Je třeba vystříhat se nezdomácnělých cizích slov. Zvolené výrazy mají být jednoznačné, přesné a výstižné. — I když vidíme, že tyto příliš všeobecné a kusé směrnice zdaleka nepostihují celou složitou problematiku administrativního jazyka a stylu, můžeme tento krok jistě vítat.[1] Je zajímavé, jak zvolna i veřejnost neodborná počíná chápat vytříbenost a kulturu jazyka s hlediska širšího, než byl do nedávna zcela převažující zřetel úzce chápané jazykové správnosti.


[1] Že však nebude snadné uvést tyto správné zásady v praxi, ukazuje vtipná poznámka ve 12. č. Kulturní politiky.

Naše řeč, ročník 33 (1949), číslo 9-10, s. 179

Předchozí Alois Jedlička: Slovní novotvary v poválečné polštině

Následující R. H.: Karel Sezima zemřel