Časopis Naše řeč
en cz

Psaní velkých písmen

Red. (= Redakce)

[Drobnosti]

(pdf)

-

Psaní velkých písmen ve vlastních jménech je sice souborně a ve slovníčku i jednotlivě určeno Pravidly českého pravopisu (poslední vydání je z r. 1948), ale přesto je třeba téměř denně zodpovídat několik dotazů o této věci, neboť zejména se vznikem nových institucí, ať veřejných nebo soukromých, býváme postaveni před rozhodnutí, zda jejich pojmenování je jménem vlastním nebo obecným.

Pokud jde o pojmenování státních celků a útvarů, bývala dřívější praxe jednotná v tom smyslu, že vlastním jménem bylo podstatné jméno nebo zpodstatnělé jméno přídavné, na příklad Čechy, Rusko, Bulharsko, Francie, kdežto spojení podstatného jména označujícího státní formu s přídavným jménem odvozeným ode jména země nebo národa vlastním jménem nebylo. Psávalo se tedy monarchie rakousko-uherská stejně jako království české, republika francouzská, velkovévodství lucemburské, stát československý a j. Ale zákonodárná praxe zavedla pro oficiální označení našeho nového státu psaní s velkým písmenem přídavného jména, tedy republika Československá nebo Československá republika (s velkým Č); později zákon o zemském zřízení předepsal psaní jmen zemí rovněž s velkým písmenem (Česká, Moravskoslezská, Slovenská, Podkarpatoruská). Tuto praxi ustálila i Pravidla z r. 1941, a tak dnes píšeme též republika Francouzská, království Holandské, kraj Pražský a p. Avšak tam, kde bylo oficiální pojmenování státu sestaveno jiným způsobem, vládlo dříve a trvá dosud pravidlo jiné, totiž to, že spojení několika slov je vlastním jménem jako celek, že má tedy velké písmeno jen první slovo tohoto celku. Tak píšeme Svaz sovětských socialistických republik (zkráceně Sovětský svaz), Ukrajinská sovětská socialistická [117]republika, Spojené státy americké, Spojené království Velké Britannie a Irska. Musíme tedy stejným způsobem psát i dnešní nové oficiální názvy spřátelených s námi lidově demokratických států Lidová republika rumunská a Lidová republika bulharská.

Jiný případ neshody praxe s pokyny filologů máme v psaní názvů politických stran. Pravidla v této věci nerozhodla; z domněnky, že politické strany nejsou spolky ve smyslu spolkového zákona, vyplynulo pak doporučení[1] nepokládat jejich pojmenování za jména vlastní a psát je bez velkého písmena v prvním slově. Ale toto jemné rozlišení nenašlo ohlas v praxi a v názvech všech našich politických stran se psává písmeno velké. Protože psaní názvů politických stran není zcela jednotné a nesporné, bude lépe netrvat jen na způsobu psaní doporučeném dříve. Podle poznámky Pravidel, že „v některých případech rozhoduje o tom, má-li se psát velké či malé písmeno, pojetí píšícího“, můžeme napsat začáteční písmeno prvního slova v jejich názvu písmenem velkým. To se ovšem týká jen oficiálních názvů stran při jejich přesném, úplném uvádění, na př. Komunistická strana Československa, Československá strana socialistická. Při jiném užití však označení politické strany za vlastní jméno pokládat nemůžeme, píšeme tedy se všemi malými písmeny, na př. porady komunistické strany, tisk lidové strany atp.

Red.


[1] Naše řeč 29, 1948, str. 78; 30, 1946, str. 44.

Naše řeč, ročník 33 (1949), číslo 5-6, s. 116-117

Předchozí Ladislav Janský: Velký slovník cizích slov

Následující Fc: Účet a faktura