Nářeční texty ze západní Moravy

Věra Mazlová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Vratislav Bělík, Nářeční texty ze západní Moravy. Listy filologické, 73, 1949, str. 26—31.

Bělík, sám rodák ze západní Moravy, podává v citovaném článku ukázky nářečních textů z oblasti znojemsko-třebíčské, která není dosud důkladně prozkoumána. Proto vítáme tento jeho příspěvek a doufáme, že jím zahajuje uveřejňování výsledků své dlouholeté vytrvalé sběratelské činnosti.

Všechny uvedené texty zachycují dobře místní nářečí nejen v hláskosloví a tvarosloví, ale i ve skladbě. Bělík zapisuje pečlivě, má dobrý sluch i jazykový postřeh, nic neupravuje a neobměňuje.

Ve fonetickém přepisu kolísá Bělík v psaní slabik ďi, ťi, ňi, ďe, ťe, ňe. Vedle transkripce správné, jež převládá, najdeme hojné doklady na psaní spisovné, na př. podivéte se, hodino (str. 27), gatě, Tónik, matička, ve vině (str. 28), dikem, dira; dif (str. 29). Nedopatřením se Bělíkovi do zápisu vloudilo y: rychle, márny (str. 28), hnetky (str. 29), ňičky (str. 30 a 31). Poněkud nedůsledně transkribuje někdy autor asimilované souhláskové skupiny: už ste (str. 27), aš k hnojo (str. 28), dif že (str. 29), juž sem (str. 29), uš dávno (str. 30).

K textům připojuje Bělík též několik všeobecných poznámek o této nářeční oblasti. Všímá si funkčního využití nářečních rozdílů, rozlišuje t. zv. řeč panskou ve větších místních střediscích a všeobecné nářečí v obcích venkovských. Zaslouží uznání za to, že upozorňuje na tyto důležité třídní rozdíly v nářečí; naše dialektologie jim dosud věnovala pozornost jen zcela ojediněle. Jako hlavní rozdíl mezi řečí panskou a všeobecným nářečím uvádí Bělík redukci i po l, ň, která se v panské řeči neprovádí. Jeho texty tento rozdíl dobře dokumentují. Jen zcela výjimečně najdeme též ve všeobecném nářečí i po l, ň bez redukce (liďi, str. 27, s ňima, str. 28, toliš, str. 28). Zato druhý znak, jímž se podle Bělíka liší řeč panská od všeobecného nářečí, totiž neprovádění změny u v o, nedokládají ani jeho vlastní texty přesvědčivě. V zápisech všeobecného nářečí setkáme se někdy se slovy bez této změny (už ste, str. 27, chuť, str. 28, cukrovi, juž sem, str. 29) a Bělíkovy zápisy řeči panské mají dokladů na tuto změnu okolo třiceti, a to nejen v úplném konci slova, nýbrž i uvnitř: homřela, hoslišel, sepnol (str. 30).

Navštívila jsem před několika lety — za laskavé pomoci autora samého — z této oblasti Hrotovice, Rouchovany, Újezd a Přešovice. Můj poslech a zápisy nenasvědčují, že by rozdíl mezi mluvou ve větších obcích a v okolních vsích byl tak zásadní, jak se domnívá autor. Pobyla jsem tam ovšem příliš krátce, abych mohla tuto otázku rozřešit bezpečně.

Naše řeč, ročník 33 (1949), číslo 5-6, s. 111

Předchozí Jaroslav Voráč: Zpráva o výzkumu moravských a slovenských nářečí

Následující Rudolf Havel: Nové české názvy rostlin