Časopis Naše řeč
en cz

Zvyk, návyk, zvyklost

lj

[Drobnosti]

(pdf)

-

Často se setkáváme s dvěma nebo i více slovy, která se zdají mít zcela stejný význam a jejichž významové rozdíly si uvědomíme až při bližším pohledu. Nejsou to však vždy jen pouhé rozdíly věcného významu, často se taková slova liší prostředím nebo okolnostmi, za kterých se jich užívá nebo v nichž je některé z nich více nebo méně obvyklé. Takovými málo významově odlišnými slovy je na př. trojice zvyk, návyk a zvyklost.

Jejich hlavní významové znaky jsou stejné, ale přece nejsou jejich významy zcela totožné. Všimněme si nejprve slov návyk a zvyklost a srovnejme si jejich významy. Příruční slovník určuje slovo návyk tak, že znamená sklon, nabytý opakovanou činností nějakého druhu, který se stal součástí obvyklého způsobu života. Z příkladů u tohoto slova uvedených citujeme aspoň dva. Bylo třeba, vyháněti z chlapce staré návyky (František Pravda) a šel z návyku nahrbeně (Alois Jirásek). Pro srovnání s významy druhých dvou slov si uvědomme, že jsou tu zdůrazněny dva významové znaky: předně, že jde o sklon nabytý, přijatý, a za druhé, že se slovo obyčejně týká jednotlivce.

To jsou hlavní významové znaky, kterými se slovo návyk liší od slova zvyklost. Ve významu slova zvyklost není znak počátku, nemyslí se na to, že vlastnost, sklon, které vyjadřuje, byly získány (i když se to ovšem nepopírá). Kromě toho jde zpravidla o vlastnost nějakého celku, nějaké skupiny, kolektivu. V lístkovém materiále Ústavu pro jazyk český najdeme v převážné většině doklady, kde se slova zvyklost užívá o nějakém celku, kolektivu. Máme tu na př. citát z Jana Herbena Od něho mladí hospodáři učili se starodávným moresům a zvyklostem nebo z Antala Staška Učinila jste krok, jenž se příčí všem obyčejům a zvyklostem. Také v obchodní řeči se mluví o obchodních zvyklostech a pod.

Zbývá nám třetí slovo, zvyk. Probíráme-li se příklady, v nichž se ho užívá, vidíme, že má ze všech tří slov nejširší rozsah. Můžeme jím nahradit slovo zvyklost i slovo návyk, znamená i vlastnosti nebo sklony, které byly získány, i takové, u kterých se na to nemyslí, užívá se ho o takové vlastnosti nebo sklonu u jednotlivce i u kolektiva. Vedle vlastního jazykového povědomí nás o tom přesvědčí i několik příkladů. Byl to starý zvyk v rodině čteme u Ji[79]ráska. Božena Němcová říká o babičce Dávný zvyk poutal ji k malé chaloupce a k dobrým přátelům. Slovem návyk by bylo možno nahradit výraz zvyk v příkladě z Františka Pravdy Hrál, až se mu hra v karty stala zvykem. Podobně říkáme mít něco ve zvyku, dělat něco ze zvyku a pod. Kolektivní zaměření významu má slovo zvyk ve větě Čapka-Choda Říkala mu „on“ podle zvyku mládeže z rodin její třídy.

(Předneseno v Jazykovém koutku)

Naše řeč, ročník 33 (1949), číslo 3-4, s. 78-79

Předchozí Karel Sochor: Konversační příručky češtiny pro cizince

Následující Dš: Kulturní rubriky