Časopis Naše řeč
en cz

Konversační příručky češtiny pro cizince

Karel Sochor

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Josef Milde - Marcel - Girard - Ota Tichý: Le tchèque sans le savoir. Guide pratique de la langue tchèque. Polyglotta sv. 3. Kvasnička a Hampl, Praha 1948, 88 str., 42 Kčs.

Vladimír Vymětal: Russkij učitsja po-češski. Orbis, Praha 1948, 192 str., 85 Kčs.

První knížka je moderně uspořádaná konversační příručka pro cizince hovořící francouzsky. Úvod obsahuje poučení o Československu, o Praze a o našich lázeňských střediscích. Vlastní konversační český text je opatřen francouzským překladem a výslovností každé české věty; jeho doplňkem je stručný slovníček francouzsko-český a stručná kapitola o výslovnosti češtiny s několika mluvnickými poznámkami. Obdobně uspořádány jsou i ostatní cizojazyčné příručky Polyglotty (pro Rusy, Poláky, Jihoslovany, Angličany, Španěly, Němce). Český text ve všech těchto příručkách je stejný. Proto mu měla být věnována co největší péče, a to tím spíše, že jde o publikaci určenou pro cizince a vydávanou ve značném nákladu (3—5 tisíc exemplářů). Je opravdu škoda, že jeho autor si dostatečně neuvědomil, že v konversační příručce je nutno užívat jazyka, který se co nejvíce blíží běžnému, hovorovému vyjadřování. Chceme-li, aby se cizinec s námi dorozuměl o nejběžnějších věcech, musíme ho seznámit s výrazy a prostými větami, které jsou obvyklé v rozhovoru. Východiskem nám musí být spisovná čeština mluvená, prostá všech výrazů a obratů rázu knižního. Příručka Le tchèque sans le savoir má na některých místech tendenci spíše opačnou; uvádím příklady, jimiž nejsou ovšem všechny nedostatky vyčerpány.

Setkáváme se v ní na př. s těmito konversačně nevhodnými výrazy: šíje místo krk (Chtěla bych si dát vyholit vlasy na šíji, str. 54), koupadlo místo koupaliště (str. 59), jaternice místo jitrnice (str. 43), elektrická dráha místo tramvaj nebo elektrika (Jezdí elektrická dráha po celou noc? str. 33; též na str. 34), elektrická svítilna místo baterka (Prosím… malou žárovku do elektrické svítilny, str. 45), vstupte! místo běžnějšího dále! (str. 20), vanouti místo foukati (Vane studený [76]severák, str. 23), sečkejte místo počkejte (Sečkejte, prosím, až bude vaše číslo u pokladny vyvoláno, str. 51), neb místo nebo (Buď taxíkem, neb autokarem, str. 28), či místo nebo (Přejete si hedvábné či obyčejné, str. 47). Na mnoha místech (na př. na str. 30, 36, 53, 58, 60) je užito adverbia již, ač mnohem vhodnější pro konversaci by bylo už. Na stránce 46 mluví se omylem o nových podešvích místo o nových podrážkách. Některá slova se vyskytují v tvarech pro živou řeč nevhodných, na př. jej místo běžného ho pro 4. pád mužského rodu zájmena on (str. 30, 35 a j.).

Strojeně působí v živé řeči sdělovací tyto věty: Lze v letadle dostat něco k jídlu? (29, lépe: Podává se v letadle něco k jídlu?), cítím se ospalý (59, m. jsem ospalý), každé neděle odpoledne bývají zajímavé zápasy (60, lépe: každou neděli…). Autorova záliba v adverbiu velice dává některým větám knižní ráz (na př. na str. 20 a 21). Na str. 37 zmateně působí věta: Chtěl bych tu bydlit, i se stravou, na pensi.

Pravopis je celkem ve shodě s normou. Chybně se píše trolleybus, trolleybusový (34) m. trolejbus, trolejbusový, drštková polévka (38) m. dršťková, ku přepážce (51) m. k přepážce. Místo nepříliš ve větě „Doporučte mi dobrý hotel, ale nepříliš drahý“ (34) má být ne příliš.

Uspořádání látky v konversační příručce Le tchèque sans le savoir je praktické a thematicky vhodné. Při zpracování látky pro konversační účel je však nutno dbát toho, aby každá věta byla v souhlase s běžným konversačním vyjadřováním, které musíme odposlouchat a odpozorovat ze skutečného života. Nedá se vyčíst z knih ani sestavit ze slovníků.

Obvyklá konversační themata obsažné praktické Vymětalovy cvičebnice češtiny jsou zpracována věcně správně a přihlíží se v nich k rozmanitosti dnešního života městského i venkovského. Autor neulpívá jenom na nejzákladnějších věcech z denního života (jídlo, oblékání, bydlení, nákupy, peněžní záležitosti, počasí, lidské tělo, nemoci, styk s poštou a psaní dopisů, cestování atd.), rozbíhá se s chutí i k rozpravám a informacím kulturním a politickým. Pročítáme-li jednotlivé stránky, zjišťujeme, že pečlivě snesená látka byla dobře roztříděna a podána ve vhodném střídání, aby žáky neunavovala. Přitom se autor snažil přiblížit se co nejvíce skutečnosti, t. j. dnešnímu způsobu našeho života. Věcně se mu to podařilo. Jazykově se však ani on nevyvaroval obvyklých — bohužel — chyb našich konversačních příruček, jak na to poukazujeme výše v posudku o svazku Polyglotty.

Jde hlavně o výrazy konversačně nevhodné, o strojený a knižní ráz rozhovorů. Výběr slov je nutno zaměřit vždy tak, aby odpovídal zvláštní povaze jazyka mluveného. To znamená v cvičebnici pro cizince uvádět především slova nejběžnější, vybrat ze synonym taková, kterých se užívá v hovoru. Tak na př. adjektivum hezký ani adverbium hezky [77]autor neuvádí (v hovoru o počasí), ač je to slovo typicky hovorové. V oddíle o filmu není vůbec uveden název bio nebo biograf, ač se ho vedle kino užívá zcela běžně. Mluví-li autor o holohlavém člověku (str. 133), neměl by zapomenout na výraz plešatý, který je hovorový. V kapitole o lidském těle, která jinak je pěkně zpracována hlavně proto, že obsahuje dobře vybraná úsloví, mluví se na str. 133 o brunátném člověku a o ladných pohybech, ač obě slova — ladný i brunátný — hodí se jen do jazyka básnického nebo vyššího slohu. Místo poněkud (str. 132) by lépe v konversaci znělo trochu, místo nelze (str. 17), není možná atd. Rušivě působí infinitivy na -ti (na př. dotknouti, str. 17, proměniti, str. 42, pracovati, str. 46, vyzkoušeti, str. 126, vysílati, str. 111). Místo adverbia již (str. 111, 132, 133 a j.) by mělo být už, místo zájmenného tvaru jej (str. 79, 127 a j.) hovorové ho. Stejně neorganická je spojka nýbrž (str. 132). Příliš často a zbytečně si autor vypomáhá slovesem báti se (na př. bojím se, že zítra bude pršet, str. 87, bojím se však, že je to příliš těžké jídlo, str. 54).

Strojeným, nehovorovým slohem jsou tu a tam stylisovány některé věty v rozhovoru o běžných věcech, na př.: Děkuji vám, bojím se však, že je to příliš těžké jídlo, které mi lékař zakázal (str. 54), Uviděl bych některé národní kroje také v Praze? (str. 81), Na zítřek ještě nemáme pěknou vyhlídku (str. 87). Věta matka pečuje o zdraví dítěte patří do kategorie zbytečných školských vět, únavných a neživých.

Jak papírový ráz mají některé informační části o našich poměrech, ať již kulturních nebo politických, je vidět z těchto ukázek: A za květnového povstání r. 1945 padla tu za oběť nacistickému barbarství v posledních hodinách jeho vlády kromě četných českých vlastenců také Staroměstská radnice (str. 95). Tamhle na skále těsně nad Vltavou jest Vyšehrad, původní sídlo českých knížat, opředený mythy o pramáti Prahy Libuši a jejích nástupcích. Nyní jest tam hřbitov slavných synů a dcer českého národa (str. 97).

Ke konci cvičebnice je probírána přehledně mluvnice jazyka českého se zřetelem k ruštině. Je jistě praktické a cizinci vítané, že jsou tu podrobné, ale přitom přehledné tabulky pro skloňování a časování. U vzoru „mazati“ uvádí autor jen tvary maži, maží, nikoli mažu, mažou, ač právě tyto tvary jsou pro mluvený jazyk tak důležité. U vzoru „psáti“ je správně uveden tvar píšu, chybí však píšou.

Jinak po stránce pravopisné je autor velmi pečlivý. Od Pravidel se odchyluje na př. ve slově dvéře (str. 108) m. dveře, a několik chyb je v kladení čárek, na př.: Je tomu letos patnáct let co umřel, místo …let, co umřel, zato v datování Praha, 28. června místo V Praze 28. června je čárka zbytečná.

Věcně nesprávné je mluvit o odlaďování stanic a myslit přitom na velmi vzdálené stanice ([přijimač] také velmi vzdálené stanice doko[78]nale odlaďuje — str. 112); ve skutečnosti je předností přijimače, odlaďuje-li velmi blízké stanice. Na str. 99 je mylně uvedeno, že trolejbusy jezdí jen od 6 do 22 hodin.

Celkem lze říci, že i Vymětalově cvičebnici by prospěl větší zřetel ke konversačnímu rázu mluveného jazyka spisovného, který by se projevil nejen ve výběru slov, ale i ve stavbě vět.

Naše řeč, ročník 33 (1949), číslo 3-4, s. 75-78

Předchozí Miloš Helcl: Pocta Fr. Trávníčkovi a F. Wollmanovi

Následující lj: Zvyk, návyk, zvyklost