Obliba křestních jmen v starší době

Miloslav Košťál

[Articles]

(pdf)

-

(Z novočeského semináře prof. Vl. Šmilauera)

Ve své státní práci jsem se ujal thematu, které u nás naposledy soustavně probíral Karel Doskočil (v publikaci „Česká jména osobní a rodová“ 1941, str. 49-69), totiž otázky měnící se obliby křestních jmen. Přinesl jsem nový materiál ze své rodné Dobrušky; mým pramenem byly: Kniha kšaftů města Dobrušky 1525-1620; Rejstřík lidí z města Dobrušky 1651, Registra na rok 1683, Registra zpovědní při městě Dobrušce 1695, Rejstřík popsání lidu všeho z r. 1754, Populationsregister im Jahr 1819. Odhadl jsem, v které asi době se lidé zde uvádění narodili, a umístil jsem podle toho do let 1475—1600 celkem 1301 jmen, do čtyř pak padesátiletí století sedmnáctého a osmnáctého 3828 jmen. Pro výpočet frekvence křestních jmen v Náchodě jsem použil Hrašových Dějin Náchoda; sebral jsem dále dosavadní frekvenční statistiky: Glückelhornovu stříbrskou 1320—1370, Schwarzovu chrudimskou 1330—1380, Strnadovu plzeňskou 1340—1400, Cuřínovu táborskou 1380—1430, 1450—1540 [26](v. NŘ 32, 76), Wintrovu litomyšlskou 1430—1513 a pražskou 1450 až 1515, 1490—1580; všiml jsem si i Doskočilovy křivoklátské z r. 1651.

Pomineme-li tuto poslední, jde vesměs o jména městská.

Křestní jména třídím podle jejich rozšířenosti na oblíbená (nad 10% výskytu), běžná (3—10%), užívaná (1—3%) a vzácná; rozdělení toto se dobře osvědčuje: v jednotlivých obdobích jsou průměrně oblíbená jména dvě až tři, běžných pět, užívaných kolem desíti. Bylo by dobře i nadále se přidržovat tohoto roztřídění.

V mezích těchto statistik pokusil jsem se načrtnout vývoj obliby jednotlivých křestních jmen; je to ovšem materiál přece jen dost kusý a výsledky mají význam jenom informativní.

1. Období Lucemburků (1320—1380)

Mužská jména. Oblíbenými jmény jsou Jan (Chrudim 20%, Plzeň 17%, Stříbro 5,7—4,8%), Mikuláš (Chrudim 17%, Plzeň 8,3%, Stříbro 6,7%), Václav (Chrudim 9,4%, Plzeň 10,8%, Stříbro 6,2%—5,7%), Petr (Chrudim 11%, Plzeň 7,9%, Stříbro 7,6%). — Od ostatních měst se odlišuje hodně poněmčené Stříbro, v němž se na první místo dostal Jakub s 15,2% (Chrudim 5,8%, Plzeň 7,3%).

Ženská jména známe jenom z plzeňské statistiky. Vidíme silné působení karlovského kultu sv. Kateřiny (19,5%) a sv. Doroty (8,1%); mimo to jsou silně zastoupeny Marketa (16,1%), Alžběta (11%), Anna (8,8%).

2. Doba husitská (1380—1440)

Mužská jména. Ze dvou statistik (náchodské a táborské) lze bezpečně vyvodit jenom to, že Jan je jménem vévodícím (Náchod 20,2%, Tábor 23% — zřejmý vliv jména mistra Jana Husi a Jana Žižky). Následují Václav (8,1% a 7,5%), Jakub (6,6% a 6,7%), Matěj (6,3% a 7,5%), Jiří (5,5% a 1,7%), Mikuláš (5,1% a 10%), Petr (4,8% a 8%), Martin (4,4% a 7,5%). Nápadné je silné zastoupení jména Jiří v Náchodě; soudím, že obliba tohoto jména pronikala do Čech z Braniborska. V Táboře se drží hodně Mikuláš a Petr. Náchod má ještě dost jmen slovanských (Svatoslav, Myslav, Vojtěch, Velislav, Duchoslav; polského původu je Stanislav a Kazimír). Málo je jmen německých. Nijak se neuplatnilo jméno Karel, tím méně Zikmund.

Ženská jména se celkem udržují; obliba Anny trochu stoupá. Objevují se také přechýlená jména Jana, Jiřina, Víta, Václava, Petra.

3. Doba poděbradská a jagellonská (1440—1526)

Mužská jména. Statistiky jsou z Náchoda, Litomyšle, Prahy a Tábora. Z dosavadních jmen si největší oblibu udržuje stále Jan (20,7 až 27,3%), Václav (8 až 12,5%). Stoupá obliba jména Jiří (7 až 10,8%). [27]To souvisí velmi pravděpodobně s Jiřím z Poděbrad. Naproti tomu klesá procento u Mikuláše a Petra; jméno Jakub a ve východních Čechách také Matěj a Martin si celkem uchovávají svá místa. Mezi běžná jména vstupuje nově Pavel (3,9 — 7 — 3,1 — 3,2%, kdežto v době předcházející jenom 2,6% a 1,8%); v Litomyšli také Havel. Přibývá jmen biblických (Lukáš, Nataniel).

Ženská jména. V první skupině jsou ve všech městech Dorota, Anna a Kateřina (dohromady 46,6 až 62,7% všech jmen), ne ovšem všude ve stejném pořadí: v Praze a v Táboře je na prvním místě Anna, v Náchodě a v Litomyšli ještě Dorota. Marketa všude ustupuje (6,6 — 5 — 6,2 — 16%); nově se mezi oblíbenými jmény objevuje Marta (11,1 — 7,5 — 6,2 — 5%) a Magdalena (6,6 — 5,7 — 6,2 — 4%), v Praze a Táboře Lidmila (8,8% a 4%) a Regina (v Praze 6,2%). Z překloněných jmen se nově objevují na př. Filipka a Lukáška.

4. Doba prvních Habsburků (1526—1600)

Mužská jména. Statistiky jsou z Náchoda, Dobrušky a z Prahy. První tři jména jsou všude ve stejném pořadí: Jan (20,3 — 21,2 — 17,7%), Jiří (13,3 — 8,9 — 7,4%), Václav (9,7 — 8 9 — 5,2%). Celkově se drží Jakub a Pavel, klesají Martin a Matěj (rychleji v Praze) i Mikuláš (drží se jen v Dobrušce; domnívám se, že vlivem Mikuláše Trčky mladšího); trochu získává Martin; v Praze přichází v této době do módy Adam (2,1%).

Ženská jména máme jenom ve statistice dobrušské. První tři jména zůstávají: Kateřina 19,5%, Anna 18,7%, Dorota 14,9%; tato tři jména celkem 53,1%. Následují: Magdalena 12,3%, Lidmila 4, Marie 4% (dosud jen velmi vzácně), Marta 3,5%; Marketa 3,5%.

5. Sedmnácté a osmnácté století v Dobrušce (A: 1601—1650; B: 1651—1700; C: 1701—1750; D: 1751—1800).

Mužská jména. Vývoj je zajímavý: Jan si udržuje prvenství, neboť za husitské Jany nastupuje Jan Nepomucký (23,5% — 22% — 29,4% — 22,4%), teprve v D jej předstihuje Josef. Zato Jiří, jméno husitského krále, stále klesá, a to v D velmi prudce (17,8% — 15,2% — 13,3% — 46%). Václav se celkem drží (12,3% — 17,4% — 18,3% — 13,6%). Mizejí však Mikuláš (5,7% — 8,8% — 2,5% — 0) a Matěj (5,2% — 5% — 1,4% — 2% ve formě Matyáš). Podobně mizejí i Jakub, Pavel a Martin. Od doby vlády císaře Josefa I. (1705—1711), nábožensky snášenlivého a velmi oblíbeného, vzestupuje obliba jména Josef (0 — 0 — 17,2% — 23%); do jisté míry mohlo působit i jméno Josefa Kalazanského, zakladatele řádu piaristického. Snad vlivem františkánů rozmáhá se silně i obliba jména František (0 — 0 — 15,8% — 19,6%), později i jména Antonín (Paduánský; v období C má 3,7, v D 7%) a [28]Filip (v D 1,6%). Jméno Karel nenabývá zvláštní obliby, ba za vlády Karla VI. dokonce klesá (0 — 2,1% — 1,6% — 1%). Neuplatňují se ani Ferdinand, ani Leopold. V období C vrcholí soustředění jmen: prvních pět jmen zahrnuje plných 94% všech mužských jmen (v XVI. století jenom 51,1%). Přechodně se pod vlivem Fridricha Falckého objevuje Fridrich (3 — 2,4 — 0 — 0); vyskytují se i jiná německá jména Heřman, Konrád, Bernard.

Ženská jména. Nejnápadnější je prudký vzestup jména Marie: z pátého místa se dostává na první (7,4% — 6,8% — 18,7% — 27,9%); na předním místě se stále drží Anna (20,9% — 18% — 20,4% — 24,3%); Kateřina ustupuje pomalu (16,2% — 14,7% — 14,9% — 9,7%), prudce však Dorota (18,7% — 19,7% — 13,2% — 3,8%) a Magdalena (11,1% — 8,4% — 3,3% — 0, t. j. jenom tři doklady). Zcela mizí protestantské jméno Salomena (5,9% — 2,6%; v C jenom tři případy, v D žádný). Nepravidelný je vývoj u Alžběty (5,7% — 11,9% — 12,1% — 5,4%), Roziny (0,25% — 4,9% — 1,8%; v D jednou), Veroniky (0 — 1,9% — 2,6% — 1,3%), Lidmily (1,7% — 3% — 1%; v D jen čtyři případy). Nová jména jsou od C Terezie (1,2% a 2,3%), od D Josefa (6,1%) a Františka (3,8%). Vedle toho v D prudce stoupla Barbora (na 6,1%).

Souhrn. Od XIV. do XVIII. stol. se udržuje v popředí mužských jmen Jan (nad 20%); v stálé oblibě je i jméno Václav (od 8 do 18%; vyvrcholuje mezi 1650 a 1750). Průběhem doby ustupují kdysi oblíbená jména Mikuláš, Petr, Jakub, Matěj, Martin i dočasně se objevivší Pavel. Nejvíce se měnila obliba jména Jiří: asi z 5 procent v století XV. stoupá na téměř 18% počátkem století XVI., je pak však jakožto jméno husitské stlačeno na pouhých 4,6%. — Průběhem XVIII. stol. provádí se velká změna: na přední místa se dostávají jména dotud téměř neznámá, Josef, František, Antonín. Je to jistě vliv postupující rekatolisace.

Mezi jmény ženskými byla zprvu na předním místě Kateřina; zůstává stále oblíbena až do století XVIII., kdy ustupuje. Zato Anna, od počátku dost častá, jistě stoupá od 8,8% na 24,3%. Dorota zprvu v oblibě stoupá, ale v XVIII. stol. je zatlačována (nabývá totiž v jazyce lidovém hanlivého významu „lehké děvče“). Ustupují také Marketa a Marta. Od XVI. stol. se objevuje jméno Marie a prudce stoupá od 4% na 27,9% v druhé polovici století XVIII.; zřejmě opět pod vlivem mariánského kultu katolického.

Vložkou v mé práci je přehled hypokoristik XIV.—XVI. století, nalezených v památkách dobrušských, náchodských a litomyšlských.

Naše řeč, volume 33 (1949), issue 1-2, pp. 25-28

Previous Marie Nováková: „Je voják, či je vojákem?“

Next Jaroslav Voráč: Zpráva o výzkumu českých nářečí