Kosy zapadajú

F. H. (= František Horečka), V. M. (= Václav Machek), V. Š. (= Vladimír Šmilauer)

[Drobnosti]

(pdf)

-

V lidové valašské písni Aj zpívá, aj zpívá slavíček (F. Koželuha, Kytice, Praha 1873), jak se zpívá podnes i na Frenštátsku, jsou verše:

Hory sa černajú, kosy zapadajú,
ani mne s mú milú posedět nedajú.

Zajímalo mě slovo „kosy“ (pl. od kosa) a dověděl jsem se od starých lidí, že se tak označuje souhvězdí tvaru kosy — nejspíš Orion, do něhož lze zakresliti dvojitou kosu. Slavíček však zpívá v létě a Orion je souhvězdí naší zimní oblohy. Je tedy hádanka, které souhvězdí bylo tak našimi předky pojmenováno. Básník Bezruč mi potvrdil, že slovo kosy ve významu „hvězdy“ našel i u Malorusů.

F. H.

 

[100]Autor se zde dotýká velmi zajímavé kapitoly, totiž lidové znalosti souhvězdí a jejich jmen. Národopisci tomu již věnovali pozornost, u nás Primus Sobotka ve Světozoru XX, Jan Máchal v Nákresu slovanského bájesloví, str. 58—61, nejnověji pak profesor brněnské techniky matematik Karel Čupr v časopise Říše hvězd 24, 1943, 149—153, viz Machkův referát o této Čuprově práci v Čes. časopise filol. II, 174. Bádání ta nejsou uzavřena, potřebují jak dalšího materiálu, tak i srovnávacích studií (těmi se začal obírati štyrskohradecký slavista B. van Arnim, za války bohužel zemřelý). Název kosy je výraz lidový, označuje nyní Oriona a vykládá se rozličně. Starým Čechům kosy značily souhvězdí Vlasy Bereničiny (Coma Berenices, mezi Lvem a Bootem; vrcholí v květnu a červnu), zde tedy je kosa = kštice, účes, jméno od slovesa čes-ati se stupněm o v kořeni, srov. kosmatý. Ruské pojmenování volosjanka označuje též Vlasy Bereničiny. Název kosy byl pak asi přenesen na Plejady, a poněvadž ty jsou v blízkosti Oriona, došlo k tomu, že konečně lid chápe kosy jakožto Oriona, jako je tomu i v polštině (Orion vrcholí v lednu a únoru na jižní straně oblohy). Souhvězdí Orion se jmenuje v bibli (Job 9, 9; Amos 5, 8); jako kosy překládala to (podle Jungmanna) bible Benátská z r. 1506; Kralická bible má Orion, ale ve výkladu čteme: „Orion hvězd v počtu 38, z nichž některé vůbec kosou neb holí sv. Jakuba jmenují, na znamení Raka.“ Slovo kosy se zde vykládá z podoby dvou zkřížených kos. Bartoš v Slovníku uvádí kosy s významem pás Orionův (tři menší hvězdy uprostřed velkého lichoběžníka, jímž je Orion) a z písní cituje k tomu tři místa (Už sú kosy nade mlýnem; Včéra zvečera vysoko kosenky vyšly; Včera odpoledňa vysoko kosičky vyšly). Také podle Kálalova slovníku je kosa Orion, rovněž tak u Lužičanů (podle slovníku Kralova a Mukova). Ale u Luhačovic, jak píše A. Václavík v Luh. Zálesí 201, kosénky jsou Velký medvěd. U Zátureckého je slovenské přísloví „Nenapadne tichá rosa, kým nezajde večer kosa“; to se na Oriona vztahovat zřejmě nemůže. Škoda, že Záturecký nezjistil, jak lid tomu přísloví rozumí. Také F. Horečka má pravdu, že v citátu, jejž uvádí, nemůže to být Orion. A K. Čupr se konečně domnívá, že u lidu kosy znamenají hvězdy vůbec, a dovolává se právě míst z lidové poesie, kde se s významem „Orion“ těžko vyjde; takové je slovenské přísloví citované zde ze Zátureckého, píseň „Kosy zapadajú, ej, zore znamenajú, iď, Janíček, ej, domov ťa volajú“ atd. I tomu by bylo lze dobře rozumět, protože náš lid věnoval jednotlivým souhvězdím jistě méně pozornosti než národy plavecké a pouštní, pro něž jsou souhvězdí významná jako orientační pomůcky. Z toho ze všeho znova vidíme, jak je důležité, aby národopisci bedlivě zjišťovali nebo dávali si od lidu ověřit každý detail svého materiálu.

V. M. — V. Š.

Naše řeč, ročník 32 (1948), číslo 4-5, s. 99-100

Předchozí Jiří Haller: Dvě nové knihy o českém jazyce

Následující Věra Mazlová: Ještědské nářeční rysy v díle Karoliny Světlé