Shoda v rodě

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pan Ztk z Prahy nám píše: Cenový úřad pražského magistrátu vydal r. 1941 vyhlášku o domovnických poplatcích a nyní tuto vyhlášku pozměnil. Ve vyhlášce z r. 1941 se čtlo: „Orgány úřední, kteří vstupují do domu při výkonu služby, neplatí nic domovníkům za otevření domu.“ Letos v nové vyhlášce čteme: „Orgány úřední, které vstupují do domu při výkonu služby v zájmu úřadů, neplatí domovníkům nic.“ Správný je způsob druhý; je to obdoba „národů, které prožívaly těžkou zimu“, „úřadů, které pracovaly s mimořádným úsilím“, „soudů, které trestaly“, ač všude byli živí lidé, kteří… Proto je třeba psát „orgány zásobovací služby provedly prohlídky“, „orgány dozorčí služby cenové přešetřily ceny udané obchodníky“; písmeno i by bylo u slovesa na místě, kdyby nominativ v podmětu zněl orgánové (národové, úřadové, soudové…), ale takové tvary nám už připadají zastaralé nebo jsou to tvary básnické (na př. ve známé písni Madelon: „Národové spojení učinili konec válce“). — Pan Ztk tu bojuje s nejasností, která plyne ze školské poučky o shodě přísudku s bytostí podmětu. Nesprávným výkladem se často stává, že se za životná pokládají i jména národ, [58]davy, zástupy, úřady, soudy a p., protože „jsou v nich živí lidé“, a naopak jména mrtvých živočichů (mrtví psi, zdechlí vepři) se mylně pokládají za neživotná. V NŘ jsme už vykládali několikrát, že shoda se tu při množných jménech mužských neřídí životností nebo neživotností bytosti nebo věci, která je příslušným jménem označena, nýbrž životností nebo neživotností koncovky; je to poznatek starý už skoro třicet let, neboť jej už v 3. roč. NŘ vyložil J. Zubatý, ale teprve v poslední době začíná pronikat také do školního vyučování. Většina našich lidí se stále ještě mate onou starou, špatně pojatou poučkou a často zbytečně upadá do rozpaků nebo do chyb. Pravidlo o shodě se jmény rodu mužského je velmi prosté: Jestliže podmět rodu mužského v čísle množném má životnou koncovku -i (-í), -ové, -é, má příčestí v přísudku životnou koncovku -i; jestliže však podmět rodu mužského v čísle množném má neživotnou koncovku -y, -e, má příčestí v přísudku neživotnou koncovku -y. Na př.: Hoši (králové, přátelé) žili. Vozy (biče) byly koupeny. Proto píšeme podle koncovky podmětu „národy žily“, ale „národové žili“, „hroby se otvíraly“, ale „hrobové se otvírali“, „ledoborci pluli“, ale „ledoborce pluly“; „násobenci, dělenci, násobitelé a dělitelé byli napsáni,“ „vypínače byly otočeny“, „strašáci stáli na poli“ atd., vždycky ve shodě s životností nebo neživotností koncovky podmětu. Větu „Na stole se objevily pražští taliáni se slanými rohlíky“ by bylo tedy třeba opravit; ponecháme-li podmět „pražští taliáni“ (s koncovkou životnou), musí mít příčestí koncovku -i: na stole se objevili pražští taliáni; teprve napíšeme-li v podmětu „pražské taliány“ (s koncovkou neživotnou, jak se zpravidla tohoto výrazu užívá), má příčestí koncovku -y: na stole se objevily pražské taliány. Je jasné, že je třeba psát také „orgány úřední, které vstupují…“, „soudy , které trestaly“ a p., neboť tu jde o shodu téhož: rázu; také tvar přívlastku a vztažného zájmena se řídí koncovkou podmětu. — Jenom jména koně, rodiče, lidičky je třeba pamatovat si zvlášť: ač mají skutečně nebo zdánlivě koncovku neživotnou, je při nich příčestí v přísudku s koncovkou životnou. U jména dni je naopak zase -i koncovkou neživotnou, neboť nepochází ze vzoru pán ani ze vzoru muž. Pan dr. J. S. z Brna se táže, má-li se psát i či y v přísudku těchto vět: Zesnulá a její rodina měly u nás vklad. Zesnulá a její rodina, měly ony u nás nějaký vklad? Nevěsta a její rodina byly oblečeny v slováckých krojích. Řečnice a většina přítomných byly přesvědčeny o nutnosti změn. Královna a její družina doprovázely krále všechny na koních. — Ve všech těch větách je rozšířený podmět složen ze jmen rodu ženského, a proto má ženskou koncovku i příčestí v přísudku. V předposlední větě (Řečnice a většina přítomných…) nezáleží na tom, zdali jsou v té většině obsaženi také muži, stejně jako nezáleží na tom, zdali se v druhých větách slovem rodina označují také příslušníci rodu mužského. Poslední větu bychom však raději upravili jinak, neboť množný tvar číslovky všechny nelze dost dobře vztahovat ke jménům čísla jednotného. Nejsnazší by bylo užít výrazu s číslovkou v platnosti volného doplňku, na př.: Královna a její družina doprovázely krále, všechny (t. dámy) na koních. V takových [59]volně připojených přívlastcích a doplňcích i při podmětu složeném ze jmen jiného rodu než mužského bývá někdy rod mužský v platnosti všeobecné, a tak i zde by bylo možno napsat: Královna a její družina doprovázely krále, všichni na koních. Je to podobný případ jako při spojení „Babička a vnouče, oba unavení (unaveni) dlouhou cestou, odpočívaly na mezi“ (místo očekávaného tvaru „obě unavené“ nebo „obě unaveny“) nebo: „Babička i mládež, všichni unaveni hrou, posedaly na lavičky.“

Naše řeč, ročník 32 (1948), číslo 2-3, s. 57-59

Předchozí Otto F. Babler: Ještě jednou „míti všech pět p“

Následující Trestný kop