Časopis Naše řeč
en cz

Dobrý den a na shledanou

jh. (= Jiří Haller)

[Drobnosti]

(pdf)

-

(L. N.) Tyto dva pozdravy se u nás v poslední době obecně rozšířily, pozdrav Dobrý den! už dříve. Bylo by zbytečné vyhýbat se jim nebo brojit proti nim z obavy, že jsou k nám přenášeny z němčiny. Jsou to přece pozdravy evropské, ba světové, a nemá tedy němčina monopolní právo k nim. U nás ostatně nejsou novinkou čerstvě vzniklou. Pozdrav Dobrý den! má i písemné doklady už ze staré doby (na př. z rukopisu Hradeckého: když sě s ním, t. j. kupec s někým, utká v městě, dobrojtro neb dobrý den vzdá) a Gebauer v Slovníku stč. vykládá, že vznikl přímo ze spojení jako „miluje dny viděti dobré“ (žaltář Klem.), „by sě kdo smál neb dobrý den jměl“ (Ráj duše, 14. stol.). Není pochyby, že žil u nás tento pozdrav i v minulosti a že nebylo třeba uměle jej teprve zavádět; sám se ze svých dětských let pamatuji, že se tak pozdravovali příslušníci evangelických rodin, rodin s čistou českou tradicí, a nápadně se tak lišili od katolíků, neboť ti se pozdravovali (Dej Pánbůh) dobré jitro, dobré poledne, dobré odpoledne, dobrý večer! (Bylo to v Bechlíně u Roudnice.) Obecné rozšíření tohoto pozdravu je patrně hlavní zásluhou našich škol. Opravdu není vidět, kde by tu bylo místo pro nějaký německý vliv; vždyť se Němci, jak dobře víme, v posledních letech tak ani nepozdravovali, dávali přednost pozdravům s politickou tendencí. — Také pozdrav „Na shledanou“ žil už dříve, třebaže v menší míře než dnes. Býval nám vždycky pozdravem daleko srdečnějšm, citovějším a kladnějším než smutné „s Bohem“; proto jsme jím pozdravovali své přátele při loučení. Rád si jeho rozšíření v posledních letech vykládám tím, že jsme se všichni v tom ovzduší hrůzy, krve, muk a stálého nebezpečí stali přáteli a že i ten pozdrav „Na shledanou!“ nám býval někdy útěchou. Ať tedy jen žije dál — a s ním kéž by žilo dál i to vzácné obecné přátelství!

Naše řeč, ročník 31 (1947), číslo 7-8, s. 158

Předchozí Augustin Jar. Doležal: Diktáty pro školy I. a II. stupně

Následující Emanuel Pavelka: Drobné poznámky