Křestní jména a příjmení

František Pátek

[Drobnosti]

(pdf)

-

Při hesle „Počeštit jména!“ myslíme napořád jenom na příjmení. Měli bychom však obrátit pozornost i ke jménům rodným (křestním). Mám na starosti kartotéku asi s 20.000 lístků. Vidím v ní nejenom množství nečeských a zkomolených českých příjmení (Platzek, Schrameck, Saitz atd.), ale i množství nečeských jmen rodných. Někteří rodiče dávali dětem narozeným za okupace jména Adolf, Bruno, Herta, Hilda a pod.; mělo by se dnes přezkoušet jejich smýšlení. A dávají-li dětem taková a podobná jména ještě dnes? —

Je zajímavé všímat si také, jak se významem a zvukem hodí jméno rodné k příjmení. Nechci opakovat takové případy, jako že Felix Šťastný je „dvakrát šťastný“; každý nezná význam cizího jména (lat. felix = šťastný). Ale každý snadno pochopí, že jméno a příjmení je vlastně totéž na př. v těchto případech: František Franěk (Franěk = po domácku František), Jan Honz(a), Václav Vašek, Josef Josífko a p. Taková jména nám připadají jako úmyslná kuriosita; ale jistě by zněla lépe, kdyby se k příjmení vybralo jiné rodné jméno.

Sotva byla dobře vybrána rodná jména k příjmením v těchto případech: Čeněk Ševčík (č-ň-š-č), Stanislav Sezima (s-s-s-z), Jindřich Řeřicha (-ř-ř-ř), [119]Zuzana Sasková (z-z-s-s), Žofie Žižlavská (ž-ž-ž-s) a p. Zato dobře znějí tyto dvojice jmen: Anděla Nováková, Ludmila Lahodná, Běla Nádvorníková, Helena Nádherná, Václav Vojan, Vojtěch Lana, Hana Kvapilová, Pavel Rada, Pavla Moudrá (nejsou to dvojice jenom vymyšlené). Časté jsou aliterační dvojice (křestní jméno i příjmení začíná touž hláskou nebo touž slabikou): Anna Adamcová, Bohuslav Bílek, Hana Hodáčková, Eva Ejemová, Pavla Podhorská, Růžena Rudolská. Nechci rozhodovat, je-li to hezké či není, ale zdá se mi, že v monogramu jsou různá písmena výhodnější.

Leckdy se nad lístkem kartotéky zamýšlím, byla-li ta ona dvojice vytvořena vědomě či náhodně, na př. Helena Krásná (kdo by nevzpomněl na únos „krásné Heleny“!), Eva Adamová (Adam a Eva v ráji!), Hana Kvapilová, Božena Němcová, Karel Havlíček, Antonín Dvořák, Jan Žižka a p.

Je vidět, že by se i rodná jména měla vybírat s vědomým zřetelem k významové a zvukové stránce celého jména.

Naše řeč, ročník 31 (1947), číslo 5-6, s. 118-119

Předchozí Josef Vajs: Dodatek k slovu „rochně“

Následující Přesto a přestože