Časopis Naše řeč
en cz

Opakování předložky v rozvitých a rozšířených členech větných

Josef V. Bečka

[Články]

(pdf)

-

(Ostatek)

Odborní autoři se dokonce přitom nebojí ani nezřetelnosti nebo výrazu násilného:

(Němci) pokusili se r. 1916 provésti svůj starý násilný plán roztržení Čech na ryze německou a dvojjazyčnou část s německou úřední řečí (Roubík 55).

Američan se usmívá… často i při nikoli veselých nebo i nepříjemných situacích (Machotka 136).

Tento typ logicky patří tedy do skupiny II. 2. (kde se předložka má opakovat), ale v praxi se dostal k typům skupiny I. (kde se předložka neopakuje). Proto jsem jej přiřadil k typům skupiny II. 3., kde se předložka buď opakuje, nebo neopakuje. Tento stav vznikl tím, že tento typ prakticky téměř splynul s typem, v němž jediná představa je rozvita rozšířeným přívlastkem. Nerozlišujeme tedy prakticky případ v teplých a slunných dnech (t. j. v teplých a zároveň slunných dnech) od případu v letních a zimních dnech (t. j. v letních dnech a v zimních dnech), ačkoliv máme možnost odlišit druhý případ opakováním předložky: v letních a v zimních dnech. Jdeme tu dokonce tak daleko, že jsou-li obě představy singulárové, klademe výslednou představu plurálovou rovněž do singuláru: v české a ruské literatuře. Nechuť opakovati zde předložku je asi způsobena i tím, že neradi užíváme přídavného jména bez jména podstatného. S předložkou opakovanou se však budí zdání (je to ovšem jen zdání), že přídavné jméno stojí samo o sobě: v letních a v zimních měsících, v české a v ruské literatuře. Ale hlavním důvodem, tuším, je, že necítíme potřebu rozlišovat oba uvedené případy a spokojujeme se celkovým smyslem výrazu, který většinou sám oba ty případy jasně rozliší. Tam, kde by to nestačilo, nespoléháme na opakování předložky a raději opakujeme podstatné jméno: nebo je vyjádříme hned u prvního příd. jména: v pochybných případech a v ne[82]jistých případech, v pochybných případech a nejistých. Ale obou těch způsobů užíváme jen tehdy, když nám vskutku na tom záleží, abychom dostali členy rozšířeného přívlastku od sebe. Jinak se jim vyhýbáme, neboť po stránce stylistické nejsou pěkné.

III. Pochybnosti, zda je třeba předložku opakovat, nastávají také u větných výrazů se spojkou jako, ať už je podle větné platnosti řadíme mezi doplňky nebo mezi příslovečná určení způsobu. Jsou to případy typu Vzpomínal na rodiče jako na své největší dobrodince. Jsou tu dvě vazby v předložkovém pádě, jejichž gramatický vztah je poměrně velmi volný, protože svou větnou platností se nevztahují k sobě přímo, nýbrž prostřednictvím přísudkového slovesa. Proto také mohou býti od sebe odděleny i několika jinými větnými členy. Na př. Na rodiče často v cizině vzpomínal s pohnutím jako na své největší dobrodince. Je tu tedy na místě předložku opakovat. Na př.:

Hleděla již na něho jako na svého chotě (Durych III, 325).

… přestal vzpomínat na Sedmihrady jako na ráj (John 51).

… utíkala se ke mně jako k rozhodčímu ve sporech se sestrou (Fučík 70).

Tu vzniká circulus vitiosus v tom, že jednáme s pojmem vyššího řádu jako s pojmem nižšího řádu, elementem (Tvrdý 126).

Mluvíme-li o gangsterech jako o zločincích nebo jako o synonymu organisovaného zločinu, není to zcela správné (Machotka 292).

Ústřední sekce školských a kulturních pracovníků čs. sociální demokracie upozornila na tento neudržitelný stav jako na neodpovědné snižování životní úrovně (z novin).

Ale najdou se příklady i na neopakování předložky, a to i příklady znějící zcela nevtíravě, i příklady, kde sklon k těsnému spojení působí naopak dojmem velmi násilným (na př. tam, kde je člen s jako oddělen od členu paralelního třebas i celou vedlejší větou). Na př.:

13. března se utvořila vláda ze socialistů a radikálů s Léonem Blumem v čele a s Paul Boncourtem jako ministrem zahraničních věcí (Smetáček 20).

Jedině správné řešení problému je, vycházíme-li od jednotlivce jako člena, jako součásti lidské společnosti (odb. časopis).

Jestliže se zvláště zdržuji u Moravy jako územního celku, je to proto, že ji pokládám… za ideální správní celek (nov. úvodník ing. V. Mixy).

Nechť jiní mluví o Václavkovi, co jsme v něm ztratili jako literárním theoretikovi a kulturním organisátoru (liter. feuilleton).

IV. Do tohoto oddílu jsem zařadil případy s těmi větnými vazbami, které mají povahu přídavků a vsuvek. Nás tu především zajímají tyto dva odlišné typy:

a) Vzpomínal často na své sourozence, zvláště na Frantíka. Člen druhý vyjadřuje představu, která je vyňata z rozsahu představy členu prvního. V jazykové praxi se tento typ neodlišuje od typu, v němž dva souřadné členy rozšířeného výrazu jsou spolu spojeny jinak než čistým [83]spojením slučovacím, jako je tomu na př. v těchto větách: Vzpomínal na Toníka a zvláště na Frantíka. Vzpomínal na Toníka nebo na Frantíka. Viz typy II. 2. a, c. Jako u nich i zde se předložka opakuje:

Tyto osvobozenské tendence slovanských národů… budily obavy u neslovanských národů, především u Němců (Roubík 46).

Již po r. 1817… množily se politické styky se sousedním Saskem, zvláště s Lipskem (Roubík 49).

b) V cizině vzpomínal na rodiče, kteří ho s takovou láskou vychovali, na rodiče, kteří nyní žijí opuštěni od všech svých dětí. Rozvitý člen věty je opakován (t. zv. řetězová stavba věty). Se základním členem, který je opakován, opakuje se i předložka. Na př.:

Demonstraci v Mikulově pokládáme za urážku všech zahraničních vojáků, za urážku našeho odboje, za urážku všech těch, kteří položili své životy za vlast i za ty, kteří se jim dnes tak hanebně odvděčují (z novin).

Poněkud odlišný, ale stylisticky velmi podobný je tento případ:

Zde jest tedy onen mackbethovský příběh o nezranitelném Šuhajovi, o loupežníku Nikolovi Šuhajovi, který bohatým bral a chudým dával (Olbracht 10).

Sem můžeme zařadit i případy t. zv. stylistické korekce, jak ukazuje tento příklad:

… nepřestal ho považovat za fantastu — ovšem za vzdělaného fantastu (Neff 370).

V odborném jazyce se však i zde najdou doklady s předložkou neopakovanou:

Leží přede mnou malá knížečka rozhlasových přednášek J. B. Kozáka o Americe. Americe, jak ji viděl válečný český emigrant a předválečný její znalec (nov. referát J. Zhora).

Takové příklady musíme pokládat za odchylky od normálního usu.

V. Otázka, zda je třeba předložku opakovat či ne, týká se i přístavku volného. Je to případ typu Často vzpomínal na spolužáky z gymnasia, své nejmilejší druhy z mládí. Chceme-li této větě zachovat jednoznačně její pravý smysl, nemůžeme u přístavku své nejmilejší druhy z mládí předložku opakovat, neboť pak by čtenář s velkou pravděpodobností přístavek mylně vykládal jako výraz souřadný s výrazem předcházejícím. V našem příkladě by jej bral tedy za předmět a oné větě by rozuměl takto: Vzpomínal na spolužáky i na své druhy z mládí.

Několik příkladů:

Abram Beer rozmlouval před chvílí v pokojíku s Hospodinem, svým pánem a přítelem (Olbracht 63).

[84]Pojednou se zmínil o Tonince Reissových, sestře paní Lotinky a paní Haninky (Kubka 282).

Ohlížela se Medvědice blýskotnýma očima po zlobijci Orionu, zbrojnoši vesmírné spravedlnosti, ochránci díla lásky a nekonečného božího milosrdenství (John 84).

Stejný stav je i v jazyce odborném:

Kdežto Čeští bratři vyhledávali styky se švýcarskými a francouzskými kalvinisty, směřovaly cesty utrakvistů především do Wittenberga, duševního střediska luterství (Roubík 22).

Podobně se vyrábějí knoflíky… z bakelitu (umělé pryskyřice), z ebonitu (umělého kaučuku) a jiných surovin (odb. učebnice).

… domorodci neznali kov, proto zhotovovali hroty zbraní z obsidianu, t. j. vulkanického skla (novin. reportáž).

Cenové poměry v našich pensionech a lázních byly letos takového druhu, že pro pracujícího člověka, ať dělníka nebo úředníka, byly naše lázně a letoviska nedostupné (novin. úvodník A. Zápotockého).

Po starších dětech, dnes už studentkách, mi toho mnoho nezbylo (žen. rubrika v nov.).

U volného přístavku se předložka opakuje jen tehdy, je-li jeho vztah ke členu základnímu vyznačen nějakým formálním prostředkem, takže pak není nebezpečí dvojsmyslu. Bývá to především u těch přístavků, které jsou zesíleny zájmenem tento, ten:

A nestýkala se… se sestrami Divišovými, s těmi těžkými, pomalými slečnami, jež pijí k večeři pivo (Neff 308).

Podle poměrů v Evropě nemůžeme ovšem posuzovat ony poměry, které převládají na Východě a zejména v Persii, v této zemi dávné kultury (novin. kursivka Vl. Štědrého).

Sem můžeme zařadit i tyto případy:

„Ale o Faltysovi, jako o zetovi, tam nic není,“ vzpomněl si najednou (Čapek 154; t. j. o zeti Faltysovi).

To je po nebožce, jako po mé ženě (Čapek 154).

Amálka myslila, že přijdete sám — vlastně to sama popletla — no — k tomu bychom bývali svolni a s vámi, jako teda s jedním mužským, se přes zimu už nějak protloukli (John 65).

Ale mimo tyto případy se u volného přístavku předložka opakuje jen zcela výjimečně:

… snad by bylo nejlépe odejít k matce a ovdovělé sestře do Brucku, do sídla mladosti (Durych III, 333).

I zneklidnil se Josef z nedobrého svědomí a začal rozmlouvati se stromem podťatým, s kládou k zemi skleslou, z kůže svlečenou (John 72).

Od skutečného přístavku volného musíme odlišovat případ tohoto typu: Často vzpomínal na své nejmilejší druhy z mládí, na spolužáky z gymnasia. Proti typu předešlému je tu pořad členů opačný: nejprve jde bližší určení základní představy a po něm teprve vlastní označení této představy. Mohli bychom říci, že volný přístavek je zde postaven [85]před členem základním. V mluveném jazyce se tento typ zpravidla liší od typu předešlého jinou intonací: výraz druhý je důraznější než prvý, pausa před ním je výraznější a konec výrazu prvního mívá takovou melodii, jaká zpravidla bývá před dvojtečkou. V tomto případě — na rozdíl od typu předešlého — předložku opakujeme. Na př.:

Tady se neměří policejní chytrost jen s chytrostí polapeného. Měří se se silou daleko větší: s jeho přesvědčením, s moudrostí celku, k němuž patří (Fučík 74).

… zda se po druhé výstraze, po požáru chyše, již nestýká s četníky (Olbracht 219).

„To umíte dokonale, pane hrabě; pamatujete na všechny, na jezuity, na nás (t. j. kapucíny), na kanovníky, a slyšel jsem, že hodláte ještě —“ (Durych I, 121).

Žádal o peníze, o podíl za prodané látky (Olbracht 162).

Dora má hloupé oči. To po něm, po Josefu Němcovi (Kubka 288).

Téhož večera přišel dopis z Indie od Černého Petra, totiž od doktora Pavla (Neff 476).

Čeština upadá stále více a jest vytlačována němčinou i z posledních posic, z městských a gruntovních knih (Roubík 36).

Uvítal dále přesvědčení Molotovovo, že totiž lze dosáhnout mezi velkými i malými státy dohody o věcech životně důležitých [,] jako na př. o kontrole atomové energie a o opatřeních, jimiž se má zmírnit břímě zbrojení (z novin).

Nakonec však všechny tyto věci se v podstatě scházejí v jednom základním úkolu, v zajištění dostatku pracovníků (z novin).

Ale sklon k těsnému spojování v odborném jazyce — jako u mnoha jiných typů — působí i zde, že předložka dosti často není opakována:

Tento odpovědný úkol můžeme s úspěchem jedině plniti, opírajíce se především o nejmocnějšího souseda a věrného spojence Sovětský svaz (Roubík 60).

Ve velkých městech také konsum přechází do velké míry z rodiny na mimorodinné instituce, kluby, kafeterie a restaurace (Machotka 99-100).

… nádherně vybavené sídlo s veškerým příslušenstvím: ledničkou, pracím strojem, nádherným radiem a pozoruhodným větracím systémem (reportáž v týdeníku).

Cílem má být rozvoj a zdokonalení tělesné výchovy ve všech jejích odvětvích, tělocviku, sportu, junáctví i turistice (z novin).

Jak se Chamberlain vyjádřil, měl sovětský návrh na mysli opatření proti eventualitě, která ještě nenastala — rozuměj útoku (Smetáček 113).

Zásady o opakování nebo neopakování předložky u rozvitých a rozšířených členů větných v pádech předložkových můžeme shrnouti takto: O opakování nebo neopakování předložky rozhoduje především větný vztah členů, o které jde. Je-li vztah těsný, předložka se neopakuje. Je-li vztah volný, předložka se opakuje. Není-li vztah ani zřejmě těsný, ani jasně volný, předložka se může opakovat, ale nemusí. V takovém případě pak rozhoduje celkový význam větného členu v pádě předložkovém. Předložka se neopakuje, bere-li se význam takového členu souhrnně, jako významový celek (spojení těsné). Předložka se opakuje, jestliže si každá část takového členu zachovává svou významovou samostatnost [86](spojení volné). V jazyce odborném lze jasně pozorovat sklon ke spojování těsnému. Tento sklon je dokonce tak silný, že leckdy porušuje zvyklosti vyplývající ze zásad volného nebo těsného vztahu, daného gramatickou stavbou větného členu v pádě předložkovém.

Zásady vyplývající z gramatické stavby větných členů lze stanovit apriorně rozumovou úvahou, tedy logicky. Tak jsme to také v tomto článku dělali, ale vždy jsme tyto zásady srovnali se skutečným usem, a to s usem jazyka uměleckého a odborného. Přitom jsme dospěli k poznání na pohled paradoxnímu: se závěry rozumové úvahy byl v mnohem větším souladu jazyk umělecký než jazyk odborný, třebaže odborný jazyk je mnohem rozumovější než jazyk umělecký.

Nakonec podávám přehled typů, které jsme v tomto článku rozbírali.

I. Často vzpomínal na své drahé a milované rodiče.

(a + b) A Předložka se neopakuje.

II. 1a) Vzpomínal na všechny své přátele a známé.

a(A + B) Předložka se neopakuje.

1b) Vzpomínal na přátele a známé z dětských let.

(A+B)a Předložka se neopakuje.

2a) Vzpomínal nejen na rodiče, nýbrž i na všechny známé.

A × B Předložka se opakuje.

2b) Vzpomínal na kamarády z rodné vsi a na všechny druhy ze studií.

Aa + Bb

aAa1 + bBb1 Předložka se zpravidla opakuje.

2c) Vzpomínal na rodiče a neméně často i na své známé.

A + xB Předložka se opakuje.

2d) Vzpomínal na zemřelé rodiče a zemřelé sourozence.

aA + aB Předložka se zpravidla opakuje.

2e) Vzpomínal na zemřelé sourozence i na sourozence žijící.

aA + bA Předložka se zpravidla opakuje.

2f) Vzpomínal na zemřelé rodiče a na sourozence.

aA + B Předložka se zpravidla opakuje.

2g) Vzpomínal na kamarády a na druhy ze studií.

A + Ba Předložka se zpravidla opakuje.

3a) Vzpomínal na rodiče a (na) sourozence.

A + B Předložka se může opakovat, ale nemusí.

3b) Vzpomínal na zemřelé rodiče a (na) všechny sourozence.

aA + bB Předložka se může opakovat, ale nemusí.

3c) Vzpomínal na rodiče, sourozence, přátele a známé.

A + B + C Předložka se může opakovat, ale častěji se neopakuje.

3d) Vzpomínal na zemřelé rodiče, na všechny své sourozence i na drahé přátele z mládí.

aA + bB + cC Předložka se opakuje nebo neopakuje podle toho, do jaké míry jsou jednotlivé části rozvity.

[87]3e) Vzpomínal na zemřelé i žijící sourozence.

Předložka se většinou neopakuje.

III. Vzpomínal na rodiče jako na své největší dobrodince.

Předložka se zpravidla opakuje.

IV. a) Vzpomínal na své sourozence, zvláště na Frantíka.

Předložka se opakuje.

b) Vzpomínal na rodiče, kteří ho vychovali, na rodiče, kteří nyní žijí úplně opuštěni.

Předložka se opakuje.

V. a) Vzpomínal na spolužáky z gymnasia, své nejmilejší druhy z mládí.

Předložka se neopakuje.

b) Vzpomínal na své nejmilejší druhy z mládí, na spolužáky z gymnasia.

Předložka se opakuje.

Literatura:

Karel Čapek, První parta. Brno 1937.

Jaroslav Durych, Bloudění. Větší valdštejnská trilogie. I, II, III Praha 1933.

Julius Fučík, Reportáž psaná na oprátce. Vyd. 2. Praha 1946.

Jaromír John, Eskamotér Josef. Praha 1946.

František Kubka, Pražské nokturno. Praha 1944.

Otakar Machotka, Amerika. Praha 1946.

Vladimír Neff, Třináctá komnata. Praha 1944.

Ivan Olbracht, Nikola Šuhaj loupežník. Praha, Melantrich. 1945.

František Roubík, Národnostní vývoj českých zemí. Praha 1946.

Zdeněk Smetáček, Od Mnichova k válce. Praha 1945.

Josef Tvrdý, Logika. Praha 1937.

Vladislav Vančura, Rozmarné léto. Praha 1926.

Naše řeč, ročník 31 (1947), číslo 5-6, s. 81-87

Předchozí Zjišťovati

Následující Václav Machek: Výklady slov

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1